Josef Vincenc Novák

V tomto článku budeme podrobně analyzovat Josef Vincenc Novák a všechny jeho relevantní aspekty. Josef Vincenc Novák je dnes velmi důležité téma, protože má významný dopad na společnost, ekonomiku, kulturu a mnoho dalších oblastí. V průběhu let Josef Vincenc Novák vyvolal neustálé diskuse a vyvolal rostoucí zájem v různých sektorech. V tomto ohledu je klíčové plně porozumět povaze a rozsahu Josef Vincenc Novák, stejně jako jeho krátkodobým a dlouhodobým důsledkům. Proto si tento článek klade za cíl nabídnout komplexní a podrobný pohled na Josef Vincenc Novák s cílem obohatit znalosti a podpořit konstruktivní debatu na toto téma globálního významu.

Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák
Narození17. března 1842
Sobotka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. června 1918 (ve věku 76 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Povolánísběratel umění
DětiLadislav Novák (syn)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční záznam o narození a křtu Josefa Vincence Nováka (matrika N 1837-1842 Sobotka, SOA Zámrsk)

Josef Vincenc Novák (17. březen 1842, Sobotka – 10. červen 1918, Praha)[2][3] byl český průmyslník, vlastník pivovaru a spolumajitel strojírenského závodu ing. Richarda Jahna. Proslavil se jako mecenáš a sběratel umění.

Mecenáš, sběratel a památkář

Josef Vincenc Novák byl významným mecenášem umění (např. Městské muzeum) a byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, kde zastupoval Městské muzeum.[4] Architekt Antonín Wiehl, se kterým Novák spolupracoval v Městském muzeu) a v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, pro Nováka navrhl rodinný dům v Praze 1, Na Florenci 1020/11, který byl postaven v letech 1896 – 1897. Novorenesanční řadový dvoupatrový dům měl 7 os. Přízemí bylo zdobeno bosáží, v obou patrech rustika v omítce, nad okapní římsou balustrová atika. Fasáda byla zčásti vyzdobena prvky italské provenience, zčásti českými renesančními motivy ve stylu královského letohrádku.[5] V prvém patře měl Novák soukromou obrazárnu. Dům byl v roce 1983 odstraněn při výstavbě komplexu budov Rudého práva.

Obrazárna

Jádro sbírky zakoupil v 80. letech 19. století z domácích zdrojů, především ze sbírek rytíře Daubka, hraběte Desfourse z Horních Beřkovic, knížete Rohana na Sychrově nebo hraběte Wallise v Praze. Nizozemskou malbu nakupoval také v uměleckých obchodech v Paříži či Amsterdamu. Před stavbou vlastního domu do roku 1897 bydlel ve Wiehlově domě čp. 1682/II. Již tehdy byla jeho obrazárna přístupná veřejnosti. V současnosti je větší část jeho akvizic nizozemské barokní malby ve sbírkách Národní galerie v Praze, ale i ve sbírce kláštera v Oseku u Duchcova[6].

Rodina

Oženil se s Vilemínou Kaplanovou z Kolína (* 1849), měli pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Prvorozený syn se jmenoval Václav. Nejúspěšnější byl druhorozený syn Ladislav, právník, politik a spisovatel. Třetí syn Josef Vincenc (* 1875), pozdější majitel parostrojního pivovaru ve Vršovicích, se vyučil sládkem, aby mohl pokračovat v pivovarnickém byznysu.[7].

Pamětní deska na rodném domě J. V. Nováka v Sobotce

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob průmyslníka Josefa Vincence Nováka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 290. Dostupné online.
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra na Poříčí, sign. PE Z15a, s. 108
  4. ↑ HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57. 
  5. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  6. ↑ Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 90
  7. ↑ AHMP, Pobytová přihláška pražského magistrátu

Externí odkazy