Josef Pejška

V tomto článku prozkoumáme Josef Pejška do hloubky, analyzujeme jeho dopad v různých kontextech a jeho význam v dnešní společnosti. Od svého vzniku až po vývoj v průběhu času hraje Josef Pejška zásadní roli v různých aspektech našeho každodenního života. Prostřednictvím výzkumu a analýzy prozkoumáme různé aspekty Josef Pejška a jak to ovlivnilo a ovlivnilo způsob, jakým souvisíme, pracujeme a žijeme. Kromě toho prozkoumáme budoucí důsledky Josef Pejška a to, jak bude nadále utvářet náš neustále se měnící svět. Tento článek poskytuje hluboké porozumění Josef Pejška a jeho významu v současné společnosti.

P. ICDr. Josef Pejška CSsR
Mons. ICDr. Josef Pejška
Mons. ICDr. Josef Pejška
Církevřímskokatolická
SídloObořiště
Zasvěcený život
Institutredemptoristé
Svěcení
Kněžské svěcení31. července 1895
Osobní údaje
ZeměČeskoČesko Česko
Datum narození11. března 1870
Místo narozeníPříbram
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí8. května 1946 (ve věku 76 let)
Místo úmrtíSvatá Hora u Příbrami
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníprofesor, katolický kněz a učitel
Významné díloCírkevní právo se zřetelem k partikulárnímu právu československému
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Pejška (11. března 1870 Příbram[1] – 8. května 1946 Svatá Hora u Příbrami) byl český redemptorista a profesor kanonického práva na řádovém teologickém ústavu ve středočeském Obořišti.

Život a působení

Vystudoval příbramské gymnázium a teologii na redemptoristickém semináři ve štýrském Mautern, vysvěcen na kněze byl roku 1895. Poté studoval práva na Papežské akademii obojího práva u sv. Apolináře v Římě, získal doktorát kanonického práva a po krátkém vyučování v Mautern byl v roce 1902 poslán na nově založený redemptoristický teologický ústav v bývalém paulínském klášteře v Obořišti u Příbrami. Zde pak téměř čtyřicet let působil jako profesor kanonického práva.[2]

Profesor Pejška napsal několik kratších prací a přispíval také do Časopisu katolického duchovenstva nebo Českého slovníku bohovědného. Důležitou publikací o obecném řeholním právu, která se užívala i po válce, bylo Ius canonicum religiosum (1927). Hlavním jeho dílem ale byla třísvazková učebnice Církevní právo se zřetelem k partikulárnímu právu československému (I. „Ústavní právo církevní“ 1932, II. „Hierarchický řád církevní“ 1937, III. „Manželské právo kanonické“ 1934), jejíž úroveň značně převyšovala tehdejší českou literaturu o kanonickém právu. Vzhledem ke své srozumitelnosti je stále používána. Připravovaný čtvrtý svazek však již kvůli mozkové příhodě nestihl dokončit, odešel do kláštera redemptoristů na Svaté Hoře, kde také zemřel.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Farnost Příbram. Matriční záznam o narození a křtu . Státní oblastní archiv v Praze . Dostupné online. 
  2. ↑ ŠÍMA. P. Dr J. Pejška CSsR. Časopis katolického duchovenstva. 1946, čís. 3, s. 148–150. Dostupné online.  Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
  3. ↑ HORÁK, Záboj. Josef Pejška. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 688–689.

Externí odkazy