Dnes je Josef Novák (politik) tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od svého dopadu na společnost až po jeho vliv na technologie, Josef Novák (politik) byl v posledních letech předmětem mnoha výzkumů a diskuzí. Jak veřejné povědomí o Josef Novák (politik) stále roste, je důležité plně analyzovat jeho důsledky a zvážit potenciální dlouhodobé důsledky. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Josef Novák (politik) a jeho dopad na různé aspekty každodenního života.
Josef Novák | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1939 | |
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Nár. str. katolická ČSL SNJ ČSL |
Narození | 23. srpna 1888 Chvojnov ![]() |
Úmrtí | 2. října 1970 (ve věku 82 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik, pedagog, spisovatel a novinář |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Novák (23. srpna 1888 Chvojnov[1][2] – 2. října 1970 Praha[3]) byl československý pedagog, novinář, politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.
Maturoval na gymnáziu v Pelhřimově a pak vystudoval matematiku a fyziku na české univerzitě v Praze. Stal se středoškolským učitelem. V roce 1908 vstoupil do Národní strany katolické v království Českém, od roku 1919 byl členem ČSL. Nejdříve působil jako žurnalista a redaktor katolických časopisů Naše mládež, Venkovan a Selská obrana. V letech 1918–1930 coby šéfredaktor deníku Lid (Pražský večerník).[3]
Stál v čele Hospodářského sdružení českých křesťanských zemědělců v Čechách, které bylo napojeno na lidovou stranu.[4]
V parlamentních volbách v roce 1925 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929, parlamentních volbách v roce 1935. V lidové straně přitom patřil do prohradně orientovaných kruhů.[5] Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939. Ještě krátce předtím, v prosinci 1938, přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Po osvobození byl v letech 1945–1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce respektive za Ústřední radu odborů. V letech 1946–1948 byl poslancem lidové strany v Ústavodárném Národním shromáždění.[6][7][8][9]
Povoláním byl profesorem a starostou svazu hospodářských družstev. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[10]
Po osvobození 1945 zastupoval stranu v mnoha národních správách a korporacích. Po únoru 1948 se stáhl z veřejného života. Jako středoškolský profesor se zabýval pedagogickými otázkami a vydal knihu Nauka o výchově. Úvod do všeobecné pedagogiky (1924). Po 2. světové válce publikoval propagační spis Těm, jimž svěřil národ vedení (1945), kde vysvětloval rozdíl mezi ČSL a ostatními stranami Národní fronty.[3]