Jokosuka R2Y
V dnešním světě se Jokosuka R2Y stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, ekonomiku, kulturu nebo jakýkoli jiný aspekt každodenního života, Jokosuka R2Y hraje zásadní roli v naší realitě. V tomto článku důkladně prozkoumáme různé aspekty Jokosuka R2Y a jeho vliv v různých oblastech. Od jeho vývoje v průběhu let až po jeho relevanci dnes, přes jeho vztah k dalším relevantním tématům, se ponoříme do podrobné analýzy, která nám umožní lépe porozumět důležitosti Jokosuka R2Y v dnešním světě. Bez ohledu na naše pozadí nebo konkrétní zájmy je Jokosuka R2Y tématem, které se týká nás všech a které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
| Jokosuka R2Y | |
|---|---|
 R2Y1 v roce 1945 | |
| Určení | průzkumný letoun |
| Výrobce | Jokosuka |
| První let | 8. květen 1945 |
| Uživatel | Japonské císařské námořnictvo |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Varianty | R2Y2 Keiun-Kai |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jokosuka R2Y Keiun (japonsky: 景雲 - Nádherný mrak) byl prototyp průzkumného letounu japonského císařského námořního letectva, postavený v závěru druhé světové války.
Prototyp průzkumného letounu R2Y1 navazoval na typ Jokosuka R1Y, který nebyl pro neuspokojivé výkony realizován. R2Y byl inspirován koncepcí německého předválečného průzkumného letounu Heinkel He 119, jehož prototyp V4 Japonsko získalo ještě před válkou.[1] Ten měl v trupu dva motory, pohánějící společnou vrtuli na přídi letounu. Letoun byl aerodynamicky čistý, ovšem za cenu komplikovaného řešení pohonu. Podobně byl řešený i prototyp německého letounu Messerschmitt Me 509.
Zde dva motory Aiči Ha-70, umístěné ve středu letounu, roztáčely šestilistou stavitelnou vrtuli. Vstup vzduchu do chladiče byl na hřbetě trupu. Novinkou byl také příďový podvozek. Dvoučlenná posádka (pilot a navigátor/radista) seděla ve společné kryté kabině na přídi letounu.
Prototyp byl dokončen v dubnu 1945 a první let provedl 8. května 1945, ale už několik dní nato byl zničen při americkém náletu. Tím projekt R2Y skončil.
Existovaly také plány na vývoj jeho lehké bombardovací varianty s dvěma proudovými motory, označenou R2Y2 Keiun-Kai. Tuto verzi měly pohánět dva motory Išikawadžima Ne-330, umístěné v gondolách pod křídlem. Náklad pum by byl pravděpodobně 800 kg.[1] Do konce války práce na této variantě výrazně nepokročily.
Specifikace
Technické údaje
- Osádka: 2
- Rozpětí: 14,00 m
- Délka: 13,05 m
- Výška: 4,24 m
- Nosná plocha: 34,0 m²
- Plošné zatížení: 238 kg/m²
- Hmotnost prázdného letounu: 6 015 kg
- Plná hmotnost: 8100 kg
- Max. vzletová hmotnost: 9 400 kg
- Pohonná jednotka: 1 × vidlicový 24válec Aiči Ha-70[p 1]
- Výkon motoru: 3 400 hp (2 536 kW)
Výkony
- Nejvyšší rychlost: 770 km/h
- Dostup: 11 700 m
- Stoupavost: 476 m/min
- Dolet: 3 610 km
Odkazy
Poznámky
- ↑ Vzniklý spojením dvou vidlicových dvanáctiválců Aiči Acuta.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yokosuka R2Y na anglické Wikipedii.
- ↑ a b JANUSZEWSKI, Tadeusz. Samoloty 1,5 . Polsko: . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-15. (polština)
Literatura
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Yokosuka R2Y Keiun (Beautiful Cloud), s. 472 až 475. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jokosuka R2Y na Wikimedia Commons - (polsky) Vývoj typu, nákresy včetně proudové varianty
