Johann von Wenisch

Ve světě Johann von Wenisch existuje široká škála pohledů, názorů a znalostí, které podněcují neustálou debatu a výměnu myšlenek. Po desetiletí byl Johann von Wenisch předmětem studia, analýzy a úvah akademiků, odborníků, nadšenců a zvědavců. Jeho dopad na společnost, kulturu, vědu a techniku ​​je nepopiratelný a jeho význam se neustále vyvíjí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Johann von Wenisch a poskytneme podrobnou analýzu a komplexní pohled, který nám umožní lépe porozumět jeho důležitosti a vlivu v našem současném světě.

Dr. Johann von Wenisch
Poslanec Frankfurtského parlamentu
Ve funkci:
1848 – ???
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1870
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Narození2. srpna 1802
Radonice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí8. března 1895 (ve věku 92 let)
Štýrský Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Profesesoudce a politik
OceněníŘád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johann rytíř von Wenisch (2. srpna 1802 Radonice[1][2] – 8. března 1895 Štýrský Hradec[3]) byl rakouský a český soudce a politik německé národnosti, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie

Narodil se roku 1802 v Radonicích v Žateckém kraji. Po dokončení právnických studií nastoupil k soudu v regionu Innviertel. V roce 1848 byl zvolen za poslance celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Po soudní reorganizaci byl v roce 1850 jmenován prezidentem zemského soudu v Chebu a odtud povolán roku 1853 do soudní organizační komise v Praze a následně přešel na post viceprezidenta vrchního zemského soudu v uherské Pešti. Později byl jmenován prezidentem vrchního zemského soudu v Prešpurku, kde působil do roku 1861. V závěru své profesí kariéry působil na soudu ve Štýrském Hradci a počátkem 70. let odešel do penze.[4]

V roce 1852 byl jmenován čestným občanem Chebu. Tehdy je uváděn jako prezident zemského soudu, toho času ve výslužbě a prezident vrchního zemského soudu. Bydlel v Chebu.[5] Působil rovněž jako druhý prezident vrchního zemského soudu v Štýrském Hradci. Byl mu udělen Řád železné koruny.[6] Řád získal roku 1855, tedy v době svého působení coby viceprezident vrchního zemského soudu v Pešti.[7][2] Kromě toho získal Řád Františka Josefa. Byl doktorem práv a čestným občanem nejen v Chebu, ale i ve Františkových Lázních a Tachově.[8]

2. května 1855 byl povýšen na rytíře. V únoru 1868 získal titul svobodného pána (barona).[9]

V 60. letech 19. století se zapojil do české i celostátní politiky. Již v roce 1861 byl dodatečně zvolen na Český zemský sněm v kurii venkovských obcí (obvod Tachov – Přimda). Tehdy byl uváděn jako prezident vrchního zemského soudu, bytem v Linci.[10][11] V zemských volbách v Čechách v lednu 1867 mandát v tomto obvodu obhájil,[12] stejně jako v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[13] Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm v 1861. Zastupoval tu, stejně jako na sněmu, kurii venkovských obcí, obvod Tachov, Přimda.[10]

Zemřel v březnu 1895 ve vysokém věku. Je tehdy označován za nestora rakouského soudnictví.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam, farní úřad Radonice 1784 - 1814[nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b J. Siebmacher's Grosses und allgemeines Wappenbuch: in einer neuen, vollsthandig geordneten und reich vermehrten Auflage, mit heraldischen und historisch-genealogischen Erlhauterungen, Svazek 4,Vydání 8–9. : Bauer und Raspe, 1879. Dostupné online. S. 96. (německy) 
  3. ↑ a b Hof- und Personal-Nachrichten. Innsbrucker Nachrichten. Březen 1895, čís. 59, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ Ein Veteran des österreichischen Richterstandes. Die Presse. Srpen 1892, roč. 45, čís. 213, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ Čestní občané města . mestocheb.cz . Dostupné online. 
  6. ↑ Österreichisch-kaiserlicher Orden der eisernen Krone . coresno.com . Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Laibacher Zeitung (12.07.1855, številka 157) . dlib.si . Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  8. ↑ Museum Francisco-Carolinum, V e r z e i c h n i s s der Mitglieder des Museum Francisco - Carolinum im Jahre 1865. . ooegeschichte.at . Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Sudetendeutsche Familienforschung, Svazky 1–3. : Ad. Beder (Ed. Mitsch), 1928. Dostupné online. S. 83. (německy) 
  10. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=151&size=45
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  13. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm