Jindřich Raspe

V tomto článku se do hloubky podíváme na Jindřich Raspe a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Jindřich Raspe je téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí a je klíčové porozumět jeho důsledkům a aplikacím v různých kontextech. Od svého vlivu na zdraví až po svou roli ve společnosti se Jindřich Raspe ukázalo být tématem rostoucího zájmu, které si zaslouží podrobnou analýzu. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Jindřich Raspe a jak utvářela a bude nadále utvářet náš svět. Zvláštní pozornost budeme věnovat nedávným pokrokům souvisejícím s Jindřich Raspe a tomu, jak aktivně ovlivňují náš způsob života. Kromě toho identifikujeme příležitosti a výzvy vyplývající z Jindřich Raspe a jak je můžeme řešit.

Jindřich Raspe
durynský lantkrabě a římský vzdorokrál
Portrét
Pečeť Jindřicha Raspeho
Durynský lantkrabě
Období1231–1247
PředchůdceLudvík IV. Durynský
NástupceJindřich III. Míšeňský
Narození1204
Úmrtí16. února 1247
Wartburg
Pohřbencisterciácký klášter svaté Kateřiny v Eisenachu
ManželkaGertruda Babenberská
DynastieLudowingové
OtecHeřman I. Durynský
MatkaŽofie z Wittelsbachu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Raspe (německy Heinrich Raspe; 1204 – 16. února 1247 Wartburg) byl durynský lantkrabě od roku 1231 a v letech 1246–1247 s podporou papeže římským vzdorokrálem proti Konrádu IV. Štaufskému.

Život

Narodil se lantkraběti durynskému Heřmanovi I. Durynskému a jeho manželce Žofii z Wittelsbachu roku 1204. Mládí strávil na durynském panství.[1]

V roce 1227 Jindřichovi zemřel starší bratr Ludvík, který podlehl nemoci v Otrantu, když mířil do Svaté země ve jménu křížové výpravy. Jindřich se následně stal i poručníkem Ludvíkova nezletilého syna. Jindřichovi se však úspěšně podařilo získat si trůn pro sebe a okolo roku 1231 tak přebírá moc v Durynsku po svém zesnulém bratrovi.[1]

V únoru roku 1238 pojal za choť sestru rakouského vévody Fridricha II. Bojovného, Gertrudu Babenberskou.[2] Raspe též pomohl českému králi Václavovi I. při boji s Mongoly, kterému v roce 1241 vyslal i durynské jednotky a následujícího roku (1242) byl společně s Václavem jmenován Fridrichem II. Štaufským generálním správcem pro Německo, jelikož Fridrichův syn Konrád v té době ještě nenabyl zletilosti. V roce 1246 byl zvolen římským protikrálem v návaznosti na skon předešlého císaře Fridricha II. Štaufského i s podporou papeže Inocence IV., avšak v říši nezískal tak velkou podporu, aby dokázal svrhnout svého protivníka Konráda Štaufského.[3] Jindřich náhle zemřel 16. února roku 1247 na hradě Wartburgu v Durynsku. Jeho manželství bylo bezdětné, tudíž v Durynsku poté převzal moc Jindřich III. Míšeňský z rodu Wettinů.[1]

Vývod z předků

Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ludvík I. Durynský
 
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Durynský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hedvika z Gudensbergu
 
 
 
 
 
 
 
Heřman I. Durynský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Švábský
 
 
 
 
 
 
 
Judita Švábská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anežka ze Saarbrückenu
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich Raspe
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ota V. ze Scheyernu
 
 
 
 
 
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Heilika Pettendorfsko-Lengenfeldská
 
 
 
 
 
 
 
Žofie z Wittelsbachu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ludvík I. z Loonu
 
 
 
 
 
 
 
Anežka z Loonu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anežka z Mét
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c BIOGRAPHIE, Deutsche. Heinrich Raspe - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de . . Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. (1197-1253). Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. S. 690. 
  3. ↑ BALOUSOVÁ, Michaela. České království v době nástupu Přemysla Otakara II. na trůn. www.e-stredovek.cz . 2015 . Dostupné online. 

Literatura

  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. 

Externí odkazy