Jiří Zajíc

Dnes chceme mluvit o Jiří Zajíc, tématu, které v průběhu času vyvolalo zájem a kontroverzi. Jiří Zajíc je záležitost, o které se hovořilo v různých oblastech a která vyvolala protichůdné názory. V průběhu historie byl Jiří Zajíc předmětem studia, debat a analýz, protože jeho význam a dopad jsou nepopiratelné. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jiří Zajíc, od jeho původu až po jeho dnešní vliv. Kromě toho se budeme snažit porozumět důležitosti Jiří Zajíc a tomu, jak označoval a před a po v různých kontextech. Jiří Zajíc je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a které bude v budoucnu vyvolávat zájem.

Tento článek je o pedagogovi a skautovi. O hokejistovi pojednává článek Jiří Zajíc (lední hokejista).
Mgr. Jiří Zajíc
Člen Rady České televize
(v letech 1992–1997 a 2000 místopředseda rady)
Ve funkci:
1. února 1992 – 31. ledna 1997
Ve funkci:
2. dubna 1997 – 10. března 2000
Narození17. května 1951 (73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepedagog, spisovatel, novinář a programátor
OceněníŘád Stříbrného vlka
CommonsJiří Zajíc
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Zajíc (* 17. května 1951 Praha), skautskou přezdívkou Edy, je český katolický pedagog, publicista a skaut, významný činovník Junáka.

Životopis

Odmala jej přitahovala výchovná činnost, profesně se jí však kvůli tehdy panujícímu komunistickému režimu nemohl přímo věnovat. Vystudoval proto numerickou matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, následně působil jako pedagogický asistent na Katedře aplikované matematiky a programování Fakulty strojní ČVUT a v letech 1976–1990 jako matematik-analytik ve Výpočetním centru Vysoké školy ekonomické, kde se zaměřoval na využívání počítačů pro výuku (byl mj. spoluautorem prvního komplexního systému pro řízení výuky pomocí počítače ÁMOS) a vyučoval matematiku.

Byl zároveň aktivní ve volnočasové činnosti s mládeží; v období pražského jara byl zástupcem vedoucího skautského oddílu v Junáku, po jeho zrušení pak do roku 1990 vedl odbor turistiky TJ Sokol Praha-Krč, při němž vzniklo a fungovalo několik turistických oddílů mládeže navázaných na podzemní církev. Členové těchto oddílů pocházeli převážně z křesťanských a disidentských rodin a po obnově Junáka znovuzaložili 7. skautské středisko Blaník.

Mezi lety 1982–1990 působil jako hlavní redaktor ilegálního „československého týmu pro křesťanskou výchovu“, v němž působili mimo jiné i Miloslav Vlk, Josef Kopecký či Aleš Opatrný. V lednu 1990 založil[1] a do roku 1994 vedl[2] redakci náboženského života Českého rozhlasu, následně v ní do roku 2001 působil jako redaktor. Specializoval se na problematiku průniku náboženského a společenského života, mezináboženského dialogu, křesťanského světonázoru, výchovy a vzdělávání a vytvořil více než tisíc pořadů.

Od roku 1990 je aktivní v ústředních orgánech obnoveného Junáka. V letech 1990–2001 byl zpravodajem Ústřední rady pro duchovní výchovu a vnější komunikaci.[3] V této funkci položil základy komunikace Junáka s veřejností a především vedl reformulaci jeho skautského slibu tak, aby zahrnoval duchovní rozměr; je autorem nadnáboženské formulace s odkazem na nejvyšší Pravdu a Lásku přijaté sněmem v roce 1992.[4] Stál u reforem výchovného programu Junáka a vzdělávání jeho činovníků, aktivně působí na řadě vzdělávacích kurzů. Od roku 2008 vede odbor duchovní výchovy Junáka.[5]

Stál u zrodu České rady dětí a mládeže zastřešující desítky dětských a mládežnických organizací (kromě Junáka např. Pionýr, Asociace turistických oddílů mládeže, YMCA v ČR, Mládež hasičů Čech, Moravy a Slezska) v roce 1998 a mezi lety 2001–2005 ji organizačně vedl jako ředitel její Kanceláře.[6]

Mezi lety 1992–2000 byl členem a v letech 1993 až 1997 – za předsednictví Jiřího Grygara – místopředsedou Rady České televize.[7][8][9] Později působil jako analytik na Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,[10] kde měl na starosti zejména analýzy pořadů ohrožujících děti a mladistvé, objektivitu a vyváženost zpravodajských a publicistických pořadů.

Mezi lety 2008–2012 působil v Národním institutu dětí a mládeže Ministerstva školství jako vedoucí oddělení propagace, dokumentace a informatiky, od roku 2014 v Národním institutu pro další vzdělávání jako metodik pro vzdělávání dospělých, následně (po roce 2019) v Národním pedagogickém institutu ČR, kde měl na starosti projekt Propojování formálního a neformálního vzdělávání. V rámci Národního pedagogického institutu MŠMT působí v této oblasti dosud.

V roce 2019 mu byl udělen Řád stříbrného vlka, nejvyšší skautské vyznamenání v České republice.[4]

Dílo

Jiří Zajíc při rozhovoru s Dominikem Dukou po poutní mši svaté na svátek sv. Jiří, 24. 4. 2014

Je autorem či spoluautorem 16 knih, mimo jiné:

Dále publikuje zejména v oblasti výchovy, vzdělávání, občanské společnosti, médií, náboženství a duchovního života.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jiří Zajíc je kandidátem ČRDM do Rady České televize. Ze strážního koše - informační příloha časopisu Archa . Česká rada děti a mládeže, 2005 . Dostupné online. 
  2. ↑ Malé dějiny Souvislostí (M. C. Putna). souvislosti.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.skaut.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-08. 
  4. ↑ a b ŠANTORA, Roman. Konečně zajíc chytil vlka. Skautský svět. Roč. 58, čís. 3, s. 24. Dostupné online. 
  5. ↑ LENKA (PRSKAVKA), Šablová. Bratr Jiří Zajíc – Edy byl vyznamenán Řádem stříbrného vlka. Blahopřejeme!. Křižovatka . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-05. 
  6. ↑ Obsah. www.sks.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-21. 
  7. ↑ PČR, PS 1996-1998, 6. schůze, část 14/23 (31. 10. 1996). www.psp.cz . . Dostupné online. 
  8. ↑ (Prvních) 10 let České televize, Rada České televize . Česká televize . Dostupné online. 
  9. ↑ Jiří Zajíc . Poslanecká sněmovna PČR . Dostupné online. 
  10. ↑ BBCCzech.com | Přehledy tisku | Přehled českého tisku 25. 8.. www.bbc.co.uk . . Dostupné online. 
  11. ↑ Rozhovory s kardinálem Miloslavem Vlkem. www.kardinal.cz . . Dostupné online. 

Externí odkazy