Jean Paul Marat
V dnešním světě se Jean Paul Marat stal základním prvkem, který ovlivňuje různé aspekty našeho každodenního života. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, význam Jean Paul Marat nelze podceňovat. Od svých dopadů na zdraví a pohodu až po vliv na ekonomiku a životní prostředí hraje Jean Paul Marat zásadní roli ve způsobu, jakým žijeme a jak komunikujeme se světem kolem nás. Proto je nezbytné plně porozumět všem aspektům souvisejícím s Jean Paul Marat, abyste mohli činit informovaná rozhodnutí a budovat udržitelnou a prosperující budoucnost. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Jean Paul Marat a jeho význam v dnešní společnosti.
| Jean Paul Marat | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. května 1743 Boudry |
| Úmrtí | 13. července 1793 (ve věku 50 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | bodná rána |
| Místo pohřbení | Pantheon (1793–1795; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Pseudonym | L’Ami du peuple |
| Povolání | politik, novinář a lékař |
| Alma mater | Univerzita v St Andrews |
| Významná díla | Les Chaînes de l'esclavage |
| Politická příslušnost | Jakobíni |
| Rodiče | Jean-Baptiste Marat |
| Příbuzní | Charlotte Albertine Marat[1] a David Ivanovič Budri (sourozenci) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Paul Marat (24. května 1743 Boudry – 13. července 1793 Paříž; francouzská výslovnost , česká výslovnost [2]) byl francouzský politik, lékař a publicista v období Velké francouzské revoluce. Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu (Club des Cordeliers).
Život
Jeho otec Jean Mara (nebo také Jean-Baptiste Mara) byl Švýcar a přednášel na univerzitě v Ženevě medicínu. Matka Louise Cabrol byla francouzskou hugenotkou. Jean-Paul Marat vystudoval medicínu v Ženevě. Následně studoval i ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Posléze pracoval jako lékař u vojska bratra krále Ludvíka XVI., hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií.
Politické působení
Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Od roku 1789 vydával revoluční deník Přítel lidu. Stal se členem a předsedou klubu kordeliérů a fanatickým zastáncem teroru proti šlechtě a vládnoucím vrstvám.
Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuileriích, se stal poslancem Národního konventu. Podílel se na zářijových masakrech a jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začala debata o osudu krále Ludvíka XVI., hned od začátku navrhoval jeho rychlé potrestání bez soudu. Požadoval, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro jeho smrt. Roku 1793 se stal hlavním nepřítelem girondistů, kteří vládli Francii a volal po jejich smrti a svržení.
Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. Dostal se tak na vrchol své moci a ovládl Paříž. Vedl krutý teror proti girondistům a radikalizoval revoluci. 13. července téhož roku byl však krátce před polednem zavražděn girondistkou Marií-Annou Charlottou Corday d'Armont, která ho probodla kuchyňským nožem, když ležel ve vaně a koupelí si léčil svou kožní chorobu. Do jeho domu se Charlotte Corday dostala pod záminkou, že Maratovi nese seznamy uprchlých girondistů, které je potřeba zatknout a popravit. Charlotta Cordayová byla následně popravena.
Z Marata se stal symbol revoluce. Brzy po své smrti byl prohlášen za mučedníka svobody.
Roku 1794 byl pohřben v pařížském Pantheonu.
| „ | Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém násilí již nebude. | “ |
České překlady
- MARAT, Jean-Paul. Vybrané stati. Překlad Václav Jílek. 1. aut. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 99 stran. cnb000405226.
Galerie
-
Marat na Davidově medaili -
-
Maratův pohřeb, Fougeat 1793 -
Socha Marata před Muzeum francouzské revoluce -
-
-
Odkazy
Reference
- ↑ Марат, Альбертина. In: Velká sovětská encyklopedie.
- ↑ http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=marat
Literatura
- MASSIN, Jean. Marat. Překlad Helena Maříková. 1. vydání. Praha: Svobodné slovo, 1964. 378 stran. cnb000480570.
- TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Paul Marat na Wikimedia Commons 
Osoba Jean-Paul Marat ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Paul Marat
- Galerie Jean Paul Marat na Wikimedia Commons
