Ježdík obecný

V tomto článku podrobně prozkoumáme dopad Ježdík obecný na dnešní společnost. Ježdík obecný je dnes velmi aktuální téma, protože má velký dopad na různé aspekty každodenního života. V celém tomto článku budeme zkoumat význam Ježdík obecný v každodenním životě a také jeho vliv v oblastech, jako je ekonomika, politika, kultura a společnost obecně. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a názory na Ježdík obecný, abychom lépe porozuměli jeho významu a důsledkům. Doufáme, že na konci tohoto článku jsme poskytli hlubší a úplnější pohled na Ježdík obecný a jeho význam v dnešním světě.

Jak číst taxoboxJeždík obecný
alternativní popis obrázku chybí
Ježdík obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaryby (Osteichthyes)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Nadřádkostnatí (Teleostei)
Řádostnoploutví (Perciformes)
Čeleďokounovití (Percidae)
Rodježdík (Gymnocephalus)
Binomické jméno
Gymnocephalus cernuus
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Synonyma

Perca cernua Linnaeus, 1758

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ježdík obecný (Gymnocephalus cernuus), znám také pod anglickým názvem ruffe, patří mezi druhy rybčeledi okounovitých. Na většině území České republiky je tento druh původním.[2] V tocích plní funkci regulátora stavu bílých ryb a tvoří značnou část potravy dravých ryb. Bývá používán, jako návnada pro štiky.

Synonyma

  • Perca cernua Linnaeus, 1758
  • Gymnocephalus cernua
  • Acerina cernua (Linnaeus, 1758)
  • Gymnocephalus cernus (Linnaeus, 1758)
  • Acerina cernua essipovi Burmakin, 1941
  • Acerina fischeri Eichwald, 1873
  • Cernua fluviatilis Fleming, 1828

Popis

Ryba drobného vzrůstu. Tělo je protáhlé, z boků mírně zploštělé, tvarem podobné okounům.[3] První hřbetní ploutev, vyztužená tvrdými paprsky, plynule přechází v druhou měkkou ploutev. Hřbet má zbarven šedozeleně až hnědošedě a pokryt drobnými, tmavými a nepravidelnými skvrnami. Břicho je běložluté. Žaberní víčka ježdíků se nápadně kovově lesknou a vybíhají v ostrý trn. Hřbetní a ocasní ploutev jsou šedohnědé, hustě tmavě skvrnité. Břišní ploutve a jejich řitní ploutev jsou špinavě žluté až šedočervené.[3]

Růst ježdíka je pomalý. Dorůstá maximální délky až 25 cm, kdy délka běžná se udává 12 cm, a hmotnosti 0,3 kg. Dožívá se věku 10–⁠⁠⁠⁠⁠⁠11 let.[4]

Výskyt

Ježdík obecný je ryba dobře adaptovaná na eutrofizované vody.[5] Obývá především ústí velkých, pomalu tekoucích řek nebo stojaté vody. Jeho doménou jsou dolní toky řek s písčitým až štěrkovitým dnem bez vegetace.[3] Zdržuje se v hloubce a vyhýbá se prudce proudící vodě. Zimu přečkává v hlubokých tůních.[3] Toleruje také vodu brakickou.

Evropa: Velká Británie; severně až po přibližně 69° s. š. ve Skandinávii, dále povodí Kaspického, Černého, Baltského a Severního moře.[4]

Asie: povodí Aralského jezera, povodí Severního ledového oceánu na východ až po povodí Kolymy. Několik zemí zde hlásí nepříznivý ekologický dopad výskytu tohoto druhu po zavlečení.[4]

Potrava

V mládí se ježdíci živí především zooplanktonem, ale i různou drobnou bentickou potravou. Především pak larvami vodního hmyzu, případně červy. ale i rybami.[3]dospělosti převažuje bentos, případně rybí potěr.

Rozmnožování

Ježdík pohlavně dospívá ve věku 2–3 let. Tření probíhá v mělkých vodách období od dubna do května.[2] Samice klade bílé až žluté jikry v lepkavých vláknech na kameny, vodní rostlinstvo i zatopené kořeny a větve. Jeho plodnost se pohybuje v rozmezí 1 000–10 000 jiker na samici. Larvy přežívají nejlépe v teplotním rozmezí 10–20 °C.[4]

Etymologie

Latinský název rodu ježdík (Gymnocephalus) pochází z řeckých slov gymnos, které znamená nahý, a kephalos, jež znamená hlava.[4]

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. a b BARUŠ, Vlastimil; OLIVA, Ota. Mihulovci Petromyzontes a ryby Osteichthyes. Praha: Academia 623 s. (Fauna ČR a SR / Akademie Věd České Republiky). ISBN 978-80-200-0500-7. 
  3. a b c d e ČIHAŘ, Jiří. Naše ryby: kapesní průvodce. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 184 s. ISBN 80-7181-904-2. 
  4. a b c d e Gymnocephalus cernua, Ruffe : fisheries, gamefish, bait . Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014 . Dostupné online. (anglicky) 
  5. ŘÍHA, Milan. Chování a role ryb v evropských nádržích a jezerech. Živa . 2013-6 . Dostupné online. 

Externí odkazy