Jaroslav Hlaďo
V současnosti je Jaroslav Hlaďo tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. S rozvojem technologie a demokratizací informací se Jaroslav Hlaďo stal bodem zájmu pro lidi všech věkových kategorií a prostředí. Od svého vlivu na společnost až po vliv na populární kulturu, Jaroslav Hlaďo zanechal významnou stopu ve způsobu, jakým žijeme a vnímáme svět kolem nás. V tomto článku dále prozkoumáme dopad a důležitost Jaroslav Hlaďo dnes a také jeho význam pro budoucnost.
| Jaroslav Hlaďo | |
|---|---|
| Narození | 8. května 1913 Nový Jičín |
| Úmrtí | 21. ledna 1990 (ve věku 76 let) Praha |
| Národnost | česká |
| Choť | Božena Hlaďová |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | plukovník, generálmajor in memoriam |
| Složka | Československá exilová armáda |
| Velel | velitel 312. perutě Royal Air Force, velitel československého stíhacího křídla v RAF, velitel 2. československého leteckého sboru |
| Války | 2. světová válka |
| Vyznamenání | O.B.E., D.S.O., D.F.C., rytíř franc. Čestné legie a další |
Jaroslav Hlaďo (8. května 1913 Nový Jičín[1] – 21. ledna 1990 Praha) byl československý válečný letec a pedagog. Byl velitel 312. stíhací perutě Royal Air Force, velitel československého stíhacího křídla v RAF, velitel 2. československého leteckého sboru.[2][3][4]
Život a působení
Po absolvování vojenské akademie (obor letectví) v Hranicích a v Prostějově (1932–1934) byl zařazen v hodnosti poručík letectva k leteckému pluku 1. na letišti Praha–Kbely. Sloužil též u leteckého pluku 4. Do okupace Československa v roce 1939 měl nalétáno 1520 hodin. Za okupace dělal zalétávacího pilota v továrně v Kunovicích odkud dne 27. srpna 1940 odletěl na přezkušovaném letadle B-534 do Sovětského svazu, kde přistál u Stanislawówa (dnes Ivano–Frankivsk). Byl podroben výslechu, do 31. prosince 1940 byl vězněn a do 30. července 1941 byl internován. Několik měsíců byl příslušníkem zvláštní letky NKVD (určené pro boj v týlu nepřítele) a od 15. října 1941 byl členem Československé vojenské mise v Sovětském svazu. Na jaře 1942 vyplul z Murmansku do Velké Británie na křižníku HMS Edinburgh; dne 30. dubna 1942 byl křižník napaden německou ponorkou a potopen, potopen byl i další křižník, na kterém cestoval – byl to křižník HMS Trinidad, který byl potopen leteckým útokem dne 15. května 1942. Zachránil jej torpédoborec HMS Foresight. Ve Velké Británii byl po výcviku zařazen na operační lety, a to postupně k 131., 122. a 222. stíhací peruti. Od 29. listopadu 1943 do 28. dubna 1944 dělal styčného důstojníka Inspektorátu čs. letectva u 11. stíhací skupiny RAF. Dne 28. dubna 1944 byl zařazen k 312. čs. stíhací peruti, jejímž velitelem se stal dne 15. května 1944. Dne 15. listopadu 1944 byl jmenován velitelem čs. stíhacího křídla (310., 312. a 313. peruť). Ve Velké Británii provedl 281 operačních letů nad nepřátelským územím a nalétal při nich celkem 474 operačních hodin.
Po vítězném návratu do vlasti byl dne 28. 10. 1945 jmenován velitelem 2. letecké divize v Českých Budějovicích a dne 29. 2. 1948 velitelem II. leteckého sboru. Od 31. 1. 1949, působil na Vysokém vojenském učení v Praze, později pak na Hlavní správě letectva a vojsk protivzdušné obrany státu. Dne 31. 3. 1971 byl přeložen do zálohy. Do roku 1985 pracoval v civilním sektoru jako plavčík, vrátný, průvodce turistů apod.[2][3][5][6]
Uctění památky
V Praze 14 je Hlaďova ulice, v Novém Jičíně je ulice Generála Hlaďa. Na místě bývalé české školy v Novém Jičíně je pamětní deska.[2]
Vyznamenání
Československý válečný kříž 1939, udělen 6krát
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělena 2krát
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
Pamětní medaile československé armády v zahraničí , se štítky SSSR a VB
Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
Záslužný letecký kříž (DFC), Velká Británie
Řád za vynikající službu (DSO), Velká Británie
Hvězda 1939–1945, Velké Británie
Evropská hvězda leteckých osádek, Velká Británie
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, SSSR
Croix de guerre, s palmou, Francie
Řád čestné legie, 5. třídy, Francie
Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
Řád rudé hvězdy
_BAR.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Reference
- ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b c Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS 348 s. ISBN 80-7278-233-9, ISBN 978-80-7278-233-8. OCLC 85144795
- ↑ a b Rajlich, Jiří. Generálmajor in memoriam Ing. Jaroslav Hlaďo (1913-1990). Historie a vojenství č. 3, (2005,) s. 83-103.
- ↑ IRRA, Miroslav. České Budějovice a československé vojenské letectvo v letech 1945-1950. V Českých Budějovicích: Jihočeské muzeum 218 s. ISBN 9788086260617. OCLC 124090823
- ↑ NAVRÁTIL, Boleslav. Stíhač Jaroslav Hlaďo byl dítětem štěstěny. Novojičínský deník. 2012-01-28. Dostupné online .
- ↑ Hlaďo, Jaroslav. www.valka.cz . . Dostupné online.
Literatura
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
- IRRA, Miroslav. České Budějovice a československé vojenské letectvo v letech 1945 – 1950. : Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2006. ISBN 978-80-86260-61-7.
