V současné době je Jan Smetana (malíř) tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem. S rozvojem technologií a globalizací se Jan Smetana (malíř) stal relevantním tématem, které ovlivňuje lidi všech věkových kategorií a profesí. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Jan Smetana (malíř) předmětem debat a studií v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jan Smetana (malíř), ponoříme se do jeho důležitosti, jeho vlivu na společnost a jeho vývoje v čase. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme toto téma osvětlit a poskytnout úplnější a aktuálnější pohled.
Jan Smetana | |
---|---|
Narození | 3. října 1918 Smíchov ![]() |
Úmrtí | 6. dubna 1998 (ve věku 79 let) Praha ![]() |
Povolání | malíř, grafik a učitel |
Ocenění | |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Smetana (3. října 1918 Smíchov – 6. dubna 1998 Praha) byl český malíř, grafik a pedagog.
Narodil se 3. října 1918 na Smíchově, který byl v roce 1922 připojen Praze. Od svých pěti let bydlel ve Střešovicích. V roce 1936 maturoval na státní reálce na Praze 7. V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42, od roku 1944 členem Umělecké besedy, od 1945 SČUG Hollar a od roku 1958 Skupiny 58. První samostatnou výstavu pořádal v roce 1948 v Topičově salonu v Praze.
Jeho malířské počátky v duchu Skupiny 42 se nesou ve znamení melancholie předměstské, městské a industriální krajiny, zejména pražské. Od zobrazování konkrétních zákoutí se postupně odpoutává k obecnějšímu ztvárnění prostoru města jako takového, především jeho periférií. V době ideologického tlaku v 50. letech se Smetana věnoval klasické malbě volné krajiny, v 60. letech pak tvoří velké kompozice, v nichž tvary "městské krajiny" prostupují do velkých barevných struktur. Velkou inspirací mu byl i pobyt v Paříži, kde se věnoval motivům plynových lamp, nábřeží, kaváren a bister. Od konce 70. let v jeho tvorbě sílí prvky dynamičnosti a výraznější barevnosti. V 90. letech maluje obrazy s černým pozadím, z nichž vystupují barevné plochy, předměty a symboly.
Významná je i jeho tvorba grafická (suché jehly, lepty).
Od roku 1967 vyučoval na pražské Akademii výtvarných umění, kde byl jmenován řádným profesorem. Mezi žáky Jana Smetany patří například: Ivan Bukovský, Vladimír Kokolia, Ivan Komárek, Richard Konvička, Antonín Kroča, Jiří Novosad, Aleš Ogoun, Vladimíra Sedláková, Bedřiška Uždilová, Petr Veselý.
V roce 1969 byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1978 získal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[1]