V dnešním světě je Ján Ružiak téma, které nabylo na významu v různých oblastech společnosti. Po léta je Ján Ružiak předmětem debat a analýz kvůli jeho dopadu na každodenní životy lidí. Ať už ve vědecké, sociální, politické nebo kulturní oblasti, Ján Ružiak se ukázal jako stálý bod zájmu pro výzkumníky, odborníky i širokou veřejnost. V tomto článku prozkoumáme, jak Ján Ružiak ovlivnil různé oblasti společnosti a jaké jsou jeho důsledky pro současnost a budoucnost. Prostřednictvím hluboké analýzy se dnes snažíme lépe porozumět důležitosti a rozsahu Ján Ružiak.
Ján Ružiak | |
---|---|
Poslanec Uherského sněmu | |
Ve funkci: 1901 – 1905 | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1919 – 1920 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1921 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | SNS SNaRS |
Narození | 29. listopadu 1849 Hybe ![]() |
Úmrtí | 28. prosince 1921 (ve věku 72 let) Hybe ![]() |
Profese | advokát a politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ján Ružiak (29. listopadu 1849 Hybe[1] – 28. prosince 1921 Hybe[2]) byl slovenský a československý politik, člen Slovenské národní strany, meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění, později senátor Národního shromáždění ČSR za Slovenskou národní a rolnickou stranu.
Studoval práva v Prešově.[3] Od roku 1875 byl advokátem v Liptovském Sv. Mikuláši.[1] Byl veřejně aktivní. Hrál ochotnické divadlo, podporoval národní a kulturní spolky.[3]
V 90. letech 19. století patřil mezi nově nastupující politiky Slovenské národní strany. V roce 1901 se za ni dostal na Uherský sněm.[4] V roce 1918 byl signatářem Martinské deklarace.[3]
Po vzniku Československa zasedal v Revolučním národním shromáždění za slovenský klub (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických frakcí).[5] Mandát poslance nabyl v lednu 1919. Profesí byl advokátem.[6]
V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu. Po jeho smrti roku 1921 místo něj do senátu jako náhradník usedl Samo Daxner.[7]
Angažoval se v slovenské evangelické církvi. Byl prvním dozorcem Východního disktriktu této církve a předseda dozorčího výboru Tranoscia.[8]
Zemřel, raněn mrtvicí,[9] v prosinci 1921.[2]