I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova (Jugoslávie)

V dnešním světě se I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova (Jugoslávie) stal tématem velkého významu a diskuzí v různých oblastech. Jeho dopad dosáhl osobní i globální úrovně a vyvolal hluboký zájem a zvědavost u těch, kteří se snaží pochopit jeho povahu a důsledky. Od svých počátků až po současnost hraje I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova (Jugoslávie) zásadní roli ve společnosti a významně ovlivňuje způsob, jakým lidé interagují, komunikují a čelí výzvám každodenního života. V tomto článku dále prozkoumáme dopad I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova (Jugoslávie), analyzujeme jeho vývoj v průběhu času a prozkoumáme jeho relevanci dnes.

I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova
ZeměJugoslávie
Existence1943–1945
Vznik26. října 1943
Zánik24. dubna 1945
Funkcepartyzánský boj
Velikost3500 mužů a žen
Velitelé1. † Josef Růžička
2. † Antonín Doležal
3. Josef Vojáček-Taras
Podřízené jednotky3 prapory
Nadřazené jednotky12. divize VI. slavonského sboru
Účast
Válkydruhá světová válka

I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova (plným názvem I. československá brigáda Národně osvobozeneckého vojska „Jan Žižka z Trocnova“ nebo také I. československá samostatná brigáda Jana Žižky z Trocnova) byla vojenská jednotka za druhé světové války, která vedla partyzánský boj na území bývalé Jugoslávie. Vznikla 26. října 1943 u vesnice Bučje a skládala se ze tří praporů – 1. zcela český, 2. a 3. byly smíšené. Brigádou prošlo celkem asi 3500 mužů a žen z řad Čechů, Slováků, Srbů, Chorvatů a příslušníků jiných národů.[1] Padlo 700 bojovníků, raněných bylo více než 800.[2][3] Brigádou celkem prošlo 3000 českých a slovenských krajanů, z toho jich téměř 300 padlo a dalších několik set bylo raněných.[1]

Historie

Od roku 1941 vstoupilo do partyzánských jednotek v oblasti Slavonie (na území někdejších okresů Daruvar, Slavonska Požega, Kutina, Grubišno Polje, Našice, Novska, Pakrac, Nova Gradiška, Garešnica, Đakovo, Virovitica a Bjelovar), které se později staly základem brigády, na 2 200 Čechů a Slováků. Bojové území bylo veliké, ale hlavně to byla oblast Slavonie mezi řekami Drávou a Sávou.[2] Protože až do konce války působila jednotka (později brigáda) v oblasti se silnou českou a slovenskou menšinou, dařilo se početní stav partyzánů průběžně doplňovat.

Památník padlým partyzánům ve vesnici Jiřice u Miroslavi na jižní Moravě.

Dne 3. května 1943 byl ve vesničce Cikoty[2][4] v pohoří Papuku vytvořen 1. československý prapor třetí operační zóny (1. československý prapor), který měl 150 příslušníků a z toho 23 žen.[4] Jeho velení fungovalo podle vzoru československé armády z první republiky. Mluvilo se česky, měli vlastní vlajku a na čapkách dvě zkřížené československé vlaječky nad pěticípou hvězdou. Prapor se účastnil jak bratrovražedných bojů v rámci Jugoslávie (střety s chorvatskými ustašovci či srbskými četniky), tak bojů s dokonale vyzbrojenou a organizovanou německou armádou. Německých 40 000 vojáků v létě 1943 zahájilo velkou ofenzívu, kde se prapor obzvláště vyznamenal (380 mrtvých a raněných na německé straně, 22 mrtvých a 44 raněných v českém praporu).[zdroj?]

Brigáda vznikla na základě rozkazu č. 16 štábu VI. sboru vydaného dne 26. října 1943 a měla v době vzniku 590 mužů a žen[2] (289 Čechů a Slováků, 201 Srbů, 69 Chorvatů a 20 příslušníků jiných národů).[1] Ze statistické zprávy ze dne 21. prosince 1943 plyne, že brigádu tvořilo 571 mužů a 29 žen.[1] Na konci roku 1944 měla brigáda víc než 1000 vojáků, z nichž bylo 915 Čechů a Slováků.[1]

Před koncem války 24. dubna 1945, byla brigáda převedena do nově tvořící se jugoslávské armády.[2] V září 1945 pak byli příslušníci brigády v Praze na Staroměstském náměstí vyznamenáni ministrem národní obrany Ludvíkem Svobodou nejvyššími vojenskými vyznamenáními naší republiky.[1][2]

Velitelé brigády

  1. Antonín Doležal († 29. ledna 1945,[5] v boji)[1]
  2. Josef Růžička (1919 Otkopi[6] – † 7. února 1945 Končenica,[5] v boji)[1] in memoriam prohlášen národním hrdinou Jugoslávie. V rodné Končenici je po něm pojmenovaná českojazyčná základní škola tamějších českých rodáků
  3. Josef Vojáček krycím jménem Taras, funkcionář jugoslávské Komunistické strany

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Československá samostatná brigáda Jana Žižky z Trocnova v Jugoslávii – opomíjená součást protifašistického odboje . vojenskerozhledy.cz (Univerzita obrany) . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Od vzniku brigády Jana Žižky z Trocnova uplynulo letos 70 let . Československá obec legionářská, 2013-11-20 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. 
  3. ↑ V Chorvatsku si připomněli výročí československé brigády Jana Žižky . krajane.net . Dostupné online. 
  4. ↑ a b Československé ženy v řadách Národně osvobozenecké armády Jugoslávie . zeny-bojujici.cz . Dostupné online. 
  5. ↑ a b Eduard Vostřel - Abychom nezapomněli. Chorvatsko. Spolkové zprávy (Česká beseda Záhřeb) . . Roč. 49, čís. 3–4/2006. Dostupné online. 
  6. ↑ K devadesátému výročí narození Josefa Růžičky. http://jednota.hr/index.php/cz/. 2009-10-07. Dostupné online . 

Literatura

  • VÁVROVÁ, Milada. Vojáci v sukních. : Jihlava, 2001. 
  • Bojová cesta I. československé brigády Jan Žižka z Trocnova, Daruvar 1968
  • Cesta slávy (Vzpomínky bojovníků I. československé brigády Jan Žižka z Trocnova a účastníků NOB Jugoslávie), Daruvar 1978
  • Přehled 2011, Jednota, Daruvar 2011
  • Vladimír Hořký, I. československá brigáda NOV "Jana Žižky z Trocnova" v Jugoslávii v boji proti fašismu, Československý svaz protifašistických bojovníků, Praha 1983
  • Václav Hubáček, Ota Vojáček, V jugoslávských horách, Naše vojsko, Praha 1964

Externí odkazy

Československo za druhé světové války
Politické reprezentace Malý státní znak Republiky československé
Vlády
Vojenské jednotky
Partyzánské jednotky
Odbojové skupiny
Bitvy a střetnutí