Hydroxid železitý
V tomto článku budeme podrobně analyzovat Hydroxid železitý, téma, které v současné společnosti vzbudilo velký zájem. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Hydroxid železitý předmětem debat a výzkumu v různých oblastech. V průběhu let Hydroxid železitý ovlivnil způsob, jakým vnímáme svět kolem nás, a sehrál klíčovou roli ve vývoji různých oblastí znalostí. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit porozumět významu, důležitosti a důsledkům Hydroxid železitý a také jeho relevanci v aktuálním kontextu. Rozebereme jeho různé aspekty, prozkoumáme jeho rozmanité aplikace a analyzujeme jeho dopad na společnost.
| hydroxid železitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Sumární vzorec | Fe(OH)₃ |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1309-33-7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 106,943 Da |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hydroxid železitý je hydroxid železa se vzorcem Fe(OH)3, lidově nazývaný rez. Je to červenohnědý prášek, nerozpustný ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako nerost goethit a lepidokrokit. Čerstvě sražený hydroxid železitý je amfoterní a rozpouští se v kyselinách na železité soli i v hydroxidech na železitany. Hydroxid železitý se připravuje srážením roztoků železitých solí roztokem alkalického hydroxidu např. :
- Fe2(SO4)3 + 6 NaOH → 3 Na2SO4 + 2 Fe(OH)3
Volně se vytváří na vlhkém povrchu železa působením kyslíku;
kde vytváří pórovitou vrstvu, která opadává a obnažuje jeho povrch, čímž se dále rozrušuje.
Způsoby ochrany železa před korozí
Vzhledem k významu a rozšíření železa a oceli působí rez obrovské škody a na ochranu proti rzi se vynakládají velké prostředky a je známo několik způsobů, jak toho docílit.
Použití nerezavějící oceli
Slitiny železa a niklu, chromu a dalších kovů vytvářejí na povrchu pasivní ochranou vrstvičku, takže nerezavějí. Tyto oceli jsou však velmi drahé.
Katodová ochrana
U povrchů ponořených do vody (např. bojler), lze rezavění zcela zastavit tím, že se v jejich blízkosti umístí zinková, hliníková, hořčíková apod. anoda. Chráněný železný povrch se tak stane katodou galvanického článku a probíhající proud rezavění zastaví. Anoda se vlivem času opotřebovává a je nutné ji vyměňovat.
Nátěry
Povrchová vrstva nátěru, barvy nebo laku brání přístupu kyslíku a tím i rezavění. Pro krátkodobou ochranu se používají oleje a tuky, pro trvalejší jsou to rozpuštěné organické látky nebo monomery, které na povrchu předmětu ztvrdnou. Nátěrové hmoty často obsahují protikorozní přísady. Také betonový povrch ocelovou armaturu do jisté míry chrání, protože na rozhraní udržuje zásadité prostředí.
Modření
Modření, černění nebo také brynýrování je proces, kterým se povrch předmětu oxiduje stabilním modročerným magnetitem (Fe3O4). Vytváří se obvykle při vyšší teplotě (150 °C a více) působením alkalických solí a používá k ochraně zbraní a menších jemně opracovaných předmětů.
Pokovování
Velmi rozšířenou metodou povrchové ochrany proti rezavění je nanášení tenké vrstvy jiného, odolnějšího kovu. Nejběžnější je galvanické pokovování povrchu, např. zinkování, mědění, niklování a chromování. Silnější a odolnější vrstva vzniká při žárovém pokovování v lázni roztaveného kovu (zinek, cín). Tak se často zinkují zejména části automobilových podvozků a karosérií, střešní krytiny nebo nádoby.