Humbert V. z Beaujeu

V dnešní době se Humbert V. z Beaujeu stalo tématem velkého významu v dnešní společnosti. Svým dopadem zasahuje do různých oblastí a vzbudil velký zájem ve veřejném mínění i v akademické a odborné sféře. V tomto článku důkladně prozkoumáme Humbert V. z Beaujeu a jeho vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Od jeho počátků až po jeho vývoj v průběhu času, včetně jeho dopadu na kulturu, ekonomiku a politiku, budeme analyzovat, jak Humbert V. z Beaujeu poznamenala před a po v naší společnosti. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Humbert V. z Beaujeu, a jak tyto utvářely naše chápání a vnímání tohoto tématu. Připravte se na cestu objevování a introspekce kolem Humbert V. z Beaujeu!

Humbert V. z Beaujeu
Narození1198
Úmrtí1250 (ve věku 51–52 let)
Palestina
PotomciGuichard V., Isabelle, Dame de Beaujeu a Sibylle de Beaujeu, Dame de Belleroche
OtecGuichard IV of Beaujeu
MatkaSybilla of Henao
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Křižáci pobíjejí katary (dobová iluminace)

Humbert V. z Beaujeu (francouzsky Humbert V de Beaujeu, 1198 – 25. července? 1250) byl pán z Beaujeu, účastník dvou křížových výprav a francouzský konstábl.

Byl synem Guicharda z Beaujeu a Sibyly, dcery flanderského hraběte Balduina V. Po boku krále Ludvíka VIII. se zúčastnil křížové výpravy proti katarům, kde projevil jisté nadání. V letech 1227–1229 vedl královskou armádu znovu na revoltující jih[1] a vzpurné pány krví donutil ke smíru s francouzskou korunou.[2]12. dubna 1229 byla s odbojnými jižany podepsána pařížská smlouva.

Roku 1239 se společně s Tomášem z Marly vydal na pomoc latinskému císařství v Konstantinopoli,[3] k jehož prvním císařům jej vázaly příbuzenské vztahy. Osudnou se mu stala účast na kruciátě Ludvíka IX.

Reference

  1. ↑ HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 273. (polsky) 
  2. ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 592. 
  3. ↑ Svaté války, str. 750