Hugo Ullik

V tomto článku prozkoumáme dopad, který má Hugo Ullik na současnou společnost. Hugo Ullik je v dnešním světě velmi aktuální a zajímavé téma, které vyvolalo rozsáhlou debatu a řadu důsledků v různých oblastech. V průběhu let jsme byli schopni pozorovat, jak Hugo Ullik hluboce poznamenal způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se vztahujeme k našemu prostředí. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme mnoho aspektů Hugo Ullik, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv, s cílem pochopit jeho skutečný rozsah a význam.

Hugo Ullik
Hugo Ullik kol. r. 1860
Hugo Ullik kol. r. 1860
Narození14. května 1838
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. ledna 1881 (ve věku 42 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánímalíř, kreslíř, ilustrátor, scénograf a výtvarník
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Ullik (14. května 1838 Praha-Malá Strana[1] – 9. ledna 1881 Praha[2]) byl malíř divadelních dekorací, ilustrátor a krajinář.

Život

Hugo Ullik byl synem soudního úředníka Jana Ullika a jeho manželky Aloisie v Berouně. V letech 1854–1861 studoval na pražské Akademii v krajinářské škole Maxe Haushofera. Vystavoval poprvé roku 1860 v Krasoumné jednotě. Počátkem 60. let žil v neutěšených finančních poměrech, maloval v okolí Salcburku a marně žádal o státní stipendium. Roku 1864 se přestěhoval do Prahy a téhož roku 24. listopadu se ve staroměstském kostele sv. Jakuba oženil s Marií Apollonií Freutovou (* 1837 Praha), dcerou pražského obuvnického tovaryše[3]; jejich manželství bylo bezdětné.[4]

V letech 1871–1874 pokračoval ve studiích v mnichovské krajinářské škole Eduarda Schleicha. Doku 1877 žil převážně v Mnichově a podnikal cesty do Bavorských Alp (V Ramsau, Ruhpolding, Večer na jezeře), ale k trvalému pobytu byl hlášen nepřetržitě až do své smrti v Praze. Po návratu do Čech se živil jako malíř divadelních dekorací v Praze, Plzni a Bratislavě. Jako ilustrátor přispíval kresbami českých hradů do časopisů Květy a Světozor.[5] Roku 1891 byl čtyřmi olejomalbami zastoupen na Jubilejní výstavě v Praze (Staroměstské náměstí v Praze, Křivoklát, Střekov a nepojmenovaná krajina).[6]

Byl členem Spolku sv. Lukáše (50. léta), Krasoumné jednoty (1875–79) a Umělecké besedy (1863–1881).

Zemřel roku 1881 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Hugo Ullik roku 1868 namaloval oponu pro ochotnické divadlo v Berouně s pohledem na město a 1872 oponu pro Nymburk. Později maloval divadelní dekorace v Kouřimi, Mladé Boleslavi, Lounech a také vytvořil romantickou výpravu k premiéře Smetanovy opery Tajemství (18. září 1878) v Prozatímním divadle. Ve svých obrazech zůstal věrný německé romantické krajinářské škole a vyhledával pitoreskní a idylické scenérie. Kromě Alp maloval i Prahu a její okolí, Krkonoše a Šumavu. Smysl pro realistický detail a barevné podání je v jeho pracích zřetelnější než u mnoha jeho současníků, kteří malovali krajiny převážně v ateliéru a nikoli v přírodě.

Galerie

  • Hugo Ullik – pod horami
    Hugo Ullik – pod horami
  • Hugo Ullik – Krajina pod Kokořínem (1872)
    Hugo Ullik – Krajina pod Kokořínem (1872)
  • Hugo Ullik – Hrad Křivoklát (1859)
    Hugo Ullik – Hrad Křivoklát (1859)
  • Hugo Ullik – Motiv od Buchbergu (1876)
    Hugo Ullik – Motiv od Buchbergu (1876)
  • Hugo Ullik – Krajina s hradem Křivoklátem (1879)
    Hugo Ullik – Krajina s hradem Křivoklátem (1879)

Topografickými pohledy na české a moravské hrady a zámky a na siluety měst navázal Ullik na Antonína Mánesa a předcházel Julia Mařáka.

Ullikovy hrady mají i dokumentární cenu, neboť zachycují starý stav zřícenin, dnes již mnohem více sešlých, i starý stav zámků a hradů, jež utrpěly puristickými restauracemi na sklonku minulého století. Po stránce ryze výtvarné spojuje v sobě Ullikovo dílo tradice romantické s počátky našeho malířského realismu.[7]. Ullikův obraz například dokládá stav hradu Karlštejn před regotizací.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Malá Strana (kostel Panny Marie Vítězné)
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ o sňatku v matrice oddaných JAK O7, s. 319
  4. ↑ Tři pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství
  5. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 180
  6. ↑ Všeobecná zemská jubilejní výstava v Praze, skupina XXIV, Seznam Umělecké výstavy, Praha 1891, č.kat.775-777, 818
  7. ↑ Jan Květ, K výstavě obrazů a kreseb Hugo Ullika, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1943
  8. ↑ Karlštejn kolem r. 1870

Literatura

  • Květ Jan, K výstavě obrazů a kreseb Huga Ullíka / Zu der Ausstellung von Bildern und Zeichnungen des Hugo Ullík, aut. kat., Galerie Jos. R. Vilímek, Praha, 1943.
  • Květ Jan , Má vlast (Česká krajina v našem malířství XIX. a XX. století), Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., Praha, 1959.
  • Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, nakl. Ivo Železný, 2000.
  • Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790–1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1.
  • Koníček František, Prahl Roman, Zachař Michael, Klasikové 19. století, Obrazy ze sbírky Karlštejnské a.s., Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha, 2012.
  • FROLÍK, František. Osobnosti Berounska a Hořovicka : sbírka autogramů. 1. vyd. Sokolov: Fornica Graphics, 2014. 285 s. ISBN 978-80-87194-46-1. Kapitola Hugo Ullik, s. 37. 
  • Všeobecná zemská jubilejní výstava v Praze, skupina XXIV, Seznam Umělecké výstavy, Praha 1891, č. kat. 775-777, 818.
  • Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 180, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5

Externí odkazy