V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Hostinec Na Knížecí a všechny důsledky, které má na naše životy. Od jeho počátků až po jeho dopad na moderní společnost budeme podrobně analyzovat každý relevantní aspekt související s Hostinec Na Knížecí. Zjistíme, jak se Hostinec Na Knížecí vyvíjel v průběhu času a jaký je jeho význam v dnešním světě. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy, které kolem Hostinec Na Knížecí existují, a také kontroverze a debaty, které vyvolává. Doufáme, že prostřednictvím tohoto článku poskytneme komplexní a obohacující pohled na Hostinec Na Knížecí, který našim čtenářům umožní lépe porozumět tomuto jevu a jeho důsledkům.
Hostinec Na Knížecí | |
---|---|
![]() Hostinec Na Knížecí (1908) | |
Základní informace | |
Zánik | 1912 |
Další majitelé | Schwarzenbergové |
Poloha | |
Adresa | Nádražní, původní č.p. 33, Praha 5 - Smíchov, ![]() |
Ulice | Nádražní |
Souřadnice | 50°4′10,01″ s. š., 14°24′18,39″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hostinec Na Knížecí je zaniklý zájezdní hostinec v Praze 5-Smíchově na rohu ulic Nádražní a Ostrovského. Je po něm pojmenována křižovatka ulic, terminál městské i dálkové autobusové dopravy, zaniklé odstavné železniční nádraží a bývalá železniční zastávka Praha-Smíchov Na Knížecí.
Šlechtický rod Schwarzenbergů koupil Smíchov roku 1668 a s ním i starou usedlost s hostincem, který po novém majiteli získal svůj název.[1]
Hostinec s vyhlášenou kuchyní a jinonickým pivem nabízel ubytování pro formany. Měl také několik knížecích pokojů pro hosty. Patřil k němu dvůr s přístřeším pro koně a velká zahrada. Jeden ze dvou šenků se využíval jako tančírna, ve které se uskutečnil první maškarní ples na Smíchově.[1]
Roku 1844 měli v hostinci schůzi dělníci z kartounky, o tři roky později v něm čeští vlastenci besedovali o zřízení české průmyslové školy v Praze. Následujícího roku zde vznikl sociální výbor na pomoc dělnickým rodinám. Od roku 1894 se v hostinci scházela Čtenářsko-ochotnická jednota Kollár, pro kterou kníže Schwarzenberg přistavěl divadelní sál. Tento sál užívala od roku 1896 také místní Sokolská obec a v letech 1908–1909 jej přizpůsobil František Ponec na kino.[1]
Hostinec byl zbořen roku 1912 a jeho místo zastavěno činžovními domy.[1]