Horní mlýn (Zahrádka)

V dnešním článku prozkoumáme fascinující svět Horní mlýn (Zahrádka), téma, které přitahuje pozornost lidstva po celá desetiletí. Od svých počátků až po své současné dopady hraje Horní mlýn (Zahrádka) v našich životech zásadní roli, ovlivňuje způsob, jakým myslíme, chováme se a jak se vztahujeme ke světu kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Horní mlýn (Zahrádka), od jeho historické důležitosti až po jeho dnešní relevanci, a poskytneme tak hloubkový a komplexní pohled na toto zajímavé téma. Přidejte se k nám na této cestě za poznáním a objevte záhady a zázraky Horní mlýn (Zahrádka).

Horní mlýn v Zahrádce
Základní informace
Výstavbapřed 1669
Poloha
AdresaZahrádka č.ev. 3 (původně čp. 14), Čížkov, okres Plzeň-jih, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°32′12,39″ s. š., 13°39′47,2″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky105308 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní mlýn (u Trsínů, Vaněčkův, Šlechtův) v Zahrádce u Čížkova v okrese Plzeň-jih je vodní mlýn, který stojí na Čížkovském potoce.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]

Historie

Mlýn stál pravděpodobně již roku 1560 při dělení zelenohorského majetku mezi bratry Viléma a Hynka ze Šternberka; při tomto dělení je zmíněn Trsínský rybník. V roce 1669 je ve vrčeňské matrice uváděn zahrádecký mlynář Jan Trsín a Urbář zelenohorský uvádí v roce 1681 mlynáře Matěje Trsína.[1]

V roce 1721 jej vlastnil Vít Vaněček. Jan Vaněček měl ve mlýně výčep piva a proto byl osvobozen od roboty. Jedinou dceru Františka Vaněčka Marii si roku 1885 vzal Josef Šlechta, který následně mlýn převzal.[1]

Po roce 1920 se ve mlýně téměř nemlelo. Druhá manželka mlynáře Josefa Šlechty Barbora zemřela bezdětná a mlýn zdědila její neteř. Potomci poté ještě před rokem 1989 prodali mlýn k rekreaci.[1]

Popis

Mlýnice a dům jsou pod jednou střechou, ale dispozičně oddělené. Dům je zděný, jednopatrový. Dochovaly se v něm původní klenby, krov a černá kuchyně a také torzo obyčejného složení (k roku 1881 měl mlýn 1 české složení).[1]

Voda na vodní kolo vedla náhonem a odtokovým kanálem se vracela zpět do potoka. Z rybníka byla voda vedena potrubím v hrázi do žlábku, na který navazovaly dřevěné vantroky.[1]

Dochovalo se vodní kolo na vrchní vodu od výrobce Františka Mikyšky z Kojetína. V roce 1881 je doloženo 1 kolo o průměru 5 metrů a v roce 1930 jedno kolo na svrchní vodu o průměru 5 metrů, hloubkou korečků 30 cm a šířkou 50 cm (hltnost 0,05 m³/s, spád 4,92 m, výkon 2,1 HP). Roku 2017 bylo vodní kolo obnoveno. [1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Horní mlýn, mlýn u Trsínů, Vaněčků, Šlechtů. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Jan Pešta, 5.9.2012. . Dostupné online.
  2. ↑ Vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1304970397, rejstříkové číslo ÚSKP 105308. . Dostupné online

Literatura

  • BÁRTA, Antonín. Zahrádecké mlýny 1. část. 2013. Přeštice. Pod Zelenou Horou - vlastivědný sborník jižního Plzeňska, roč. XVI (XXVIII), č. 2/13, s. 17–19
  • HNOJSKÁ, Vendula. Toulky po vodě. 2, Mlýny na přítocích řeky Úslavy. Vyd. 1. Blovice: Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, 2011. 164 s. ISBN 978-80-87495-03-2. S. 103–106.

Související články

Externí odkazy