Dnes je Helena Zimáková tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Od svého vzniku má dopad v různých oblastech každodenního života, od politiky po zábavu. Evoluce Helena Zimáková byla předmětem studia a analýzy odborníků v různých oblastech, kteří se snaží pochopit její důsledky a důsledky. V tomto článku důkladně prozkoumáme důležitost a relevanci Helena Zimáková dnes a také jeho vliv na populární kulturu a globální rozhodování.
Helena Zimáková | |
---|---|
![]() | |
Poslankyně Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslankyně Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1954 | |
Předsedkyně JNV Jihlava | |
Ve funkci: 1949 – 1952 | |
Předchůdce | Jaroslav Nosek |
Nástupce | Karel Holub |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Rodné jméno | Helena Zemanová |
Narození | 23. května 1913 Jihlava ![]() |
Profese | politička |
Commons | Helena Zimáková |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Helena Zimáková, též Helena Zimáková-Zemanová, rozená Zemanová[1] (23. května 1913[2] Jihlava[3] – ???), byla česká a československá poválečná politička Komunistické strany Československa a poslankyně Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.
Pocházela z dělnické rodiny z Jihlavy.[4] Její otec byl kožešnickým dělníkem.[3] Od dívčích let se angažovala v dělnickém hnutí a komunistické straně.[4] Za druhé světové války byla vězněna.[1]
Po roce 1945 patřila mezi její přítelkyně herečka jihlavského divadla a pozdější celostátně známá filmová herečka Věra Tichánková (znaly se spolu již z válečného vězení) . Tichánková na ni na sklonku života vzpomínala se slovy: „Byla to poslankyně za KSČ, naivně dobrosrdečná, věřila tomu, co strana předkládala.“[1]
V letech 1945–1946 byla poslankyní Prozatímního Národního shromáždění za KSČ.[5] V parlamentu setrvala až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[6] Znovu se členem parlamentu za KSČ stala ve volbách do Národního shromáždění roku 1948. Zvolena byla za volební kraj Jihlava a v parlamentu setrvala do konce volebního období v roce 1954.[7]
IX. sjezd KSČ ji zvolil náhradnicí Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[8] V roce 1946 je profesně uváděna jako úřednice. Během únorového převratu v roce 1948 byla členkou krajského Akčního výboru Národní fronty na Jihlavsku.[9] V roce 1951 působila jako předsedkyně JNV v Jihlavě.[10] Funkci zastávala v období let 1949–1952.[11] Odstoupila v roce 1952 pro vytíženost ve stranických orgánech a v Národním shromáždění.[12]