V dnešním světě je Halové mistrovství Evropy v atletice 2013 téma, které upoutalo pozornost mnoha lidí. Ať už jde o jeho dopad na společnost, jeho relevanci dnes nebo jeho spojení s historickými událostmi, Halové mistrovství Evropy v atletice 2013 je něco, co nemůžeme ignorovat. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Halové mistrovství Evropy v atletice 2013, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv v různých oblastech života. Podíváme se také na měnící se perspektivy Halové mistrovství Evropy v atletice 2013 v průběhu času a na jeho dnešní dopad. Doufáme, že prostřednictvím této analýzy poskytneme komplexní pohled na Halové mistrovství Evropy v atletice 2013 a jeho význam v moderním světě.
Halové mistrovství Evropy v atletice 2013 | |
---|---|
![]() | |
Místo | Göteborg |
Země | Švédsko |
Pořadatel | Evropská atletická asociace |
Datum | 28. února 2013 – 3. března 2013 |
Účast | 543 |
Předchozí | Halové mistrovství Evropy v atletice 2011 |
Následující | Halové mistrovství Evropy v atletice 2015 |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
32. Halové mistrovství Evropy v atletice se konalo ve švédském Göteborgu ve dnech 1. – 3. března 2013 v hale Scandinavium. Ve stejné hale se uskutečnil halový evropský šampionát již v roce 1974 a konalo se zde také halové ME v roce 1984. Na programu bylo dohromady 26 disciplín (13 mužských a 13 ženských), kterých se zúčastnilo 578 atletů (320 mužů a 258 žen) ze 47 států Evropy.[1] Kvalifikace koulařů se uskutečnila již ve čtvrtek 28. února od 19:00 v prostorách tržiště, které přiléhá k hale Scandinavium.[2]
O pořadatelství rozhodla Evropská atletická asociace na konferenci na Maltě ve dnech 11. – 15. října 2007.[3]
Halovou mistryní Evropy v běhu na 60 metrů se stala bulharská sprinterka Tezdžan Naimovová.[4] Zlatou medaili však musela kvůli dopingu vrátit a jelikož se jednalo již o její druhý dopingový případ, byla potrestána doživotním zákazem startů.[5]
Řada předních evropských atletů se rozhodla z různých důvodů halovou sezónu vynechat. Ve výškařském sektoru se nepředstavila Chorvatka Blanka Vlašičová, která prodělala v roce 2012 operaci kotníku a achillovky na odrazové noze.[6] K závodění se měla vrátit na konci ledna roku 2013 v rodném Splitu, avšak nakonec se rozhodla návrat neuspěchat a sezónu v hale vynechat. Kvůli operaci ramene rovněž sezónu vynechala německá výškařka Ariane Friedrichová, která se měla původně v této sezóně představit v dálkařském sektoru, avšak z tohoto rozhodnutí nakonec sešlo.[7] Chyběly rovněž medailistky z olympijských her v Londýně, Rusky Anna Čičerovová a Světlana Školinová. Mezi muži kvůli nepřesvědčivým výsledkům sezónu předčasně ukončil olympijský vítěz a halový mistr Evropy z předchozích dvou šampionátů v Turíně 2009 a Paříže 2011 Rus Ivan Uchov.
V tyčkařském sektoru se mezi ženami nepředstavila Jelena Isinbajevová, která se rozhodla plně připravovat na světový šampionát v Moskvě či stříbrná medailistka z HME 2009 a HME 2011 Němka Silke Spiegelburgová, která dala přednost studiu.[8][9] Titul z předchozího šampionátu v Paříži neobhajil francouzský trojskokan a držitel halového světového rekordu Teddy Tamgho. Ten si poranil na evropském šampionátu do 23 let v Ostravě kotník a kvůli tomuto zranění od 16. července 2011 nezávodil.[10][11] Kvůli dlouhodobému zranění titul neobhájila rovněž německá překážkářka Carolin Nytraová. Z předních německých atletů sezónu rovněž vynechali stříbrný olympijský medailista a mistr světa ve vrhu koulí David Storl, mistr Evropy v desetiboji Pascal Behrenbruch a německé vícebojařky Lilli Schwarzkopfová (stříbro na LOH 2012) a Jennifer Oeserová (bronz na ME 2010 a MS 2011).[12]
Českou republiku na tomto šampionátu reprezentovalo 21 atletů (11 mužů a 10 žen).[13][14] Výkonnostní limity mohli čeští atleti plnit v období od 1. ledna do 20. února 2013.[15]
Čeští atleti vybojovali zásluhou sprintera Pavla Masláka (běh na 400 m) jednu zlatou medaili. Bronzové medaile postupně přidali Ladislav Prášil ve vrhu koulí, Jaroslav Bába ve skoku do výšky a ženská štafeta v závodě na 4×400 metrů ve složení Denisa Rosolová, Jitka Bartoničková, Lenka Masná a Zuzana Hejnová. Na třetím místě nakonec skončilo i mužské kvarteto ve složení Daniel Němeček, Josef Prorok, Petr Lichý a Pavel Maslák. Původně třetí Polsko bylo po protestu diskvalifikováno.[16]
H | Rozběhy | Q | Kvalifikace | ½ | Semifinále | F | Finále |
Datum → | 28.2. | 1. 3. | 2. 3. | 3. 3. | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Disciplína ↓ | Večer | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | |||
60 m | H | ½ | F | |||||||
400 m | H | ½ | F | |||||||
800 m | H | ½ | F | |||||||
1500 m | H | F | ||||||||
3000 m | H | F | ||||||||
60 m přek. | H | ½ | F | |||||||
4 × 400 m | F | |||||||||
Skok vysoký | Q | F | ||||||||
Skok o tyči | Q | F | ||||||||
Skok daleký | Q | F | ||||||||
Trojskok | Q | F | ||||||||
Vrh koulí | Q | F | ||||||||
Sedmiboj | F |
Datum → | 28. 2. | 1. 3. | 2. 3. | 3. 3. | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Disciplína ↓ | Večer | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | |||
60 m | H | ½ | F | |||||||
400 m | H | ½ | F | |||||||
800 m | H | ½ | F | |||||||
1500 m | H | F | ||||||||
3 000 m | H | F | ||||||||
60 m přek. | H | ½ | F | |||||||
4 × 400 m | F | |||||||||
Skok vysoký | Q | F | ||||||||
Skok o tyči | Q | F | ||||||||
Skok daleký | Q | F | ||||||||
Trojskok | Q | F | ||||||||
Vrh koulí | Q | F | ||||||||
Pětiboj | F |
Umístění | Stát | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkem |
---|---|---|---|---|---|
1. | ![]() |
4 | 7 | 3 | 14 |
2. | ![]() |
4 | 3 | 1 | 8 |
3. | ![]() |
4 | 2 | 3 | 9 |
4. | ![]() |
2 | 1 | 1 | 4 |
5. | ![]() |
1 | 3 | 0 | 4 |
6. | ![]() |
1 | 2 | 3 | 6 |
7. | ![]() |
1 | 2 | 2 | 5 |
8. | ![]() |
1 | 1 | 3 | 5 |
9. | ![]() |
1 | 1 | 4 | 5 |
10. | ![]() |
1 | 1 | 0 | 2 |
11. | ![]() |
1 | 0 | 4 | 5 |
12. | ![]() |
1 | 0 | 1 | 2 |
13. | ![]() |
1 | 0 | 0 | 1 |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
17. | ![]() |
0 | 2 | 2 | 4 |
18. | ![]() |
0 | 1 | 0 | 1 |
19. | ![]() |
0 | 0 | 2 | 2 |
(v závorkách uvedeny počty vyslaných sportovců)