V dnešní době se Halové mistrovství světa v atletice 2010 stalo tématem velkého zájmu a významu v dnešní společnosti. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Halové mistrovství světa v atletice 2010 vzbudil zájem mnoha lidí díky svému dopadu a dopadu v různých oblastech každodenního života. To je důvod, proč je nezbytné analyzovat a porozumět všem aspektům souvisejícím s Halové mistrovství světa v atletice 2010, od jeho původu až po jeho krátkodobé a dlouhodobé důsledky. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Halové mistrovství světa v atletice 2010, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a odhalíme jeho záhady, abychom získali úplnější a hlubší pohled na tento fenomén.
Halové mistrovství světa v atletice 2010 | |
---|---|
Místo | Aspire Dome |
Země | Katar |
Pořadatel | Světová atletika |
Datum | 12. března 2010 – 14. března 2010 |
Účast | 583 |
Předchozí | Halové mistrovství světa v atletice 2008 |
Následující | Halové mistrovství světa v atletice 2012 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
13. halové mistrovství světa v atletice se odehrávalo ve dnech 12. – 14. března v katarském Dauhá v hale ASPIRE Dome. Atletických disciplín se zúčastnilo 657 atletů a atletek (374 mužů a 283 žen) ze 150 států světa.[1] Na šampionátu padl jeden světový rekord, o který se postaral francouzský trojskokan Teddy Tamgho.[2]
O pořadatelství halového MS v roce 2010 se ucházely města Dauhá a Istanbul. Dne 24. listopadu 2007 na zasedání rady Mezinárodní asociace atletických federací v Monaku byla organizace svěřena katarskému Dauhá.[3] V tureckém Istanbulu se naopak halový šampionát konal v roce 2012.
Bronzovou medaili v ženské štafetě na 4 × 400 metrů původně vybojovalo jamajské kvarteto ve složení Bobby-Gaye Wilkinsová, Clora Williamsová, Davita Prendergastová, Novlene Williamsová-Millsová.[4][5] První jmenovaná však měla pozitivní dopingový nález a IAAF v prosinci 2010 definitivně přiřkla bronzové medaile českému kvartetu.
Limit na halové MS 2010 splnilo 20 českých atletů (11 mužů a 9 žen).[6][7] Jednadvacátým se stal vícebojař Roman Šebrle, kterému IAAF udělila společně s Američanem Bryanem Clayem divokou kartu.[8]
H | Rozběhy | Q | Kvalifikace | ½ | Semifinále | F | Finále |
Datum → | 12. 3. | 13. 3. | 14. 3. | |||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Disciplína ↓ | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | ||
60 m | H | ½ | F | |||||
400 m | H | ½ | F | |||||
800 m | H | ½ | F | |||||
1500 m | H | F | ||||||
3000 m | H | F | ||||||
60 m přek. | H | ½ | F | |||||
4 × 400 m | H | F | ||||||
Skok vysoký | Q | F | ||||||
Skok o tyči | Q | F | ||||||
Skok daleký | Q | F | ||||||
Trojskok | Q | F | ||||||
Vrh koulí | Q | F | ||||||
Sedmiboj | F |
Datum → | 12. 3. | 13. 3. | 14. 3. | |||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Disciplína ↓ | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | Dop. | Odp. | ||
60 m | H | ½ | F | |||||
400 m | H | ½ | F | |||||
800 m | H | ½ | F | |||||
1500 m | H | F | ||||||
3000 m | H | F | ||||||
60 m přek. | H | ½ | F | |||||
4 × 400 m | H | F | ||||||
Skok vysoký | Q | F | ||||||
Skok o tyči | Q | F | ||||||
Skok daleký | Q | F | ||||||
Trojskok | Q | F | ||||||
Vrh koulí | Q | F | ||||||
Pětiboj | F |
Umístění | Stát | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkem |
---|---|---|---|---|---|
1. | ![]() |
8 | 3 | 6 | 17 |
2. | ![]() |
3 | 0 | 2 | 5 |
3. | ![]() |
2 | 4 | 3 | 9 |
4. | ![]() |
2 | 1 | 1 | 4 |
5. | ![]() |
2 | 0 | 1 | 3 |
6. | ![]() |
1 | 3 | 1 | 5 |
7. | ![]() |
1 | 1 | 1 | 3 |
8. | ![]() |
1 | 0 | 1 | 2 |
9. | ![]() |
1 | 0 | 0 | 1 |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
![]() |
1 | 0 | 0 | 1 | |
15. | ![]() |
0 | 3 | 0 | 3 |
16. | ![]() |
0 | 2 | 2 | 4 |
17. | ![]() |
0 | 1 | 2 | 3 |
18. | ![]() |
0 | 1 | 1 | 2 |
19. | ![]() |
0 | 1 | 0 | 1 |
![]() |
0 | 1 | 0 | 1 | |
![]() |
0 | 1 | 0 | 1 | |
![]() |
0 | 1 | 0 | 1 | |
![]() |
0 | 1 | 0 | 1 | |
![]() |
0 | 1 | 0 | 1 | |
![]() |
0 | 1 | 0 | 1 | |
26. | ![]() |
0 | 0 | 2 | 2 |
27. | ![]() |
0 | 0 | 1 | 1 |
![]() |
0 | 0 | 1 | 1 | |
![]() |
0 | 0 | 1 | 1 |