František Zvěřina

V článku, který uvádíme níže, se budeme tématu František Zvěřina věnovat široce a podrobně. František Zvěřina je téma, které v posledních letech vyvolalo velký zájem a diskuse kvůli jeho důležitosti v dnešní společnosti. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty související s František Zvěřina, od jeho historického původu až po jeho význam v současném světě. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory odborníků v oboru s cílem nabídnout kompletní a hloubkovou vizi František Zvěřina. Tento článek bude bezpochyby velmi užitečný pro ty, kteří se dnes chtějí dozvědět více o tomto tématu a jeho důsledcích.

František Zvěřina
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana
ČSL
Narození13. dubna 1903
Bezděčín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1978 (ve věku 75 let)
Mladá Boleslav
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Zvěřina (13. dubna 1903 Bezděčín – 12. prosince 1978 Mladá Boleslav[1][2]) byl český a československý meziválečný politik Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, poválečný politik Československé strany lidové a poslanec Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn.


Biografie

Většinu života prožil v obci Bezděčín na Mladoboleslavsku, kde do roku 1950 soukromě hospodařil. V letech 1950-1978 byl členem místního JZD. Za první republiky byl aktivistou Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany) a předseda agrárního dorostu v mladoboleslavském okresu. Během druhé světové války se zúčastnil domácího odboje. Od roku 1945 byl členem ČSL (agrární strana již v poválečném Československu nebyla obnovena). V roce 1945 se stal předsedou Revolučního národního výboru v Bezděčíně.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. Mandát nabyl až dodatečně v září 1946 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Alois Vošahlík. V parlamentu setrval formálně do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[3]

24. února 1948, uprostřed únorového převratu, patřil k těm lidoveckým politikům, kteří požadovali vyloučení prokomunistických funkcionářů ČSL Aloise Petra a Josefa Plojhara, jenž byl přijat (ovšem krátce nato, po vítězství komunistů, anulován). Po převzetí moci komunisty byl pronásledován a již 29. února 1948 zatčen, na týden uvězněn a poté propuštěn. Do května 1948 nicméně zůstal poslancem. Původně chtěl odejít za hranice, po poradě s arcibiskupem Josefem Beranem ale setrval. V roce 1950 přinucen vstoupit do JZD, kde v letech 1950-1952 dokonce vykonával funkci předsedy. V roce 1954 byl ale zatčen a odsouzen ve vykonstruovaném obvinění pro neoznámení trestného činu. Roku 1955 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění se musel pravidelně hlásit na StB v Mladé Boleslavi. V roce 1963 odešel do důchodu.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ František Zvěřina . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 307.
  3. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-25. 

Externí odkazy