František Silovský

V dnešním světě získal František Silovský nebývalý význam. Od svého vzniku František Silovský významně ovlivnil různé oblasti, jako je technologie, medicína, kultura a společnost obecně. Jeho vliv se rozšiřuje globálně a mění způsob, jakým interagujeme, komunikujeme a žijeme své životy. V tomto článku prozkoumáme dopad František Silovský a to, jak utvářel svět, ve kterém žijeme, a také budoucí důsledky jeho přítomnosti v naší každodenní realitě.

František Silovský
Narození15. listopadu 1888
Soběsuky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943 (ve věku 54 let)
koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
Místo pohřbenípopelová halda u koncentračního tábora Mauthausen
BydlištěNa bojišti 7 (německy: Walstatt 7), Praha II - Nové Město[1]
Vzděláníobecná škola
Povoláníkrejčí a obchodník
Politická stranasociální demokracie
Nábož. vyznáníbez vyznání (vystoupil z římsko-katolické církve)
ChoťMarie Silovská (1898–1944)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Silovský (15. listopadu 1888 Soběsuky – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) byl příslušník československých legií na Rusi, za protektorátu pak aktivní účastník domácího protiněmeckého odboje v řadách radikální frakce Říjen (součást sokolského odboje).

Život

František Silovský se narodil v 15. listopadu 1888 v Soběsukách (dnes – 2025 – okres Plzeň-jih, Plzeňský kraj). Vychodil obecnou školu a vyučil se krejčím. V rakousko–uherské armádě absolvoval prezenční službu u 7. zeměbranského pěšího pluku. Po vypuknutí první světové války byl odvelen na východní frontu. Zde sloužil v hodnosti vojína u 99. pěšího pluku a dne 21. července 1915 padl do zajetí (Koleč). Přihlášku do řad příslušníků československých legií na Rusi si podal u 116. pracovní roty. Do československých legií v Rusku byl zařazen v hodnosti vojína dne 27. června 1917 a přiřazen ke 3. střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova. Jeho legionářská kariéra skončila 21. října 1920 demobilizací z hodnosti vojína u 3. střeleckého pluku čs. legií s nímž se vrátil do nově vzniklého Československa.[2][p. 1]

Po skončení první světové války se až do svého zatčení v září 1942 živil jako krejčí a obchodník. Bydlel v Praze II. Po nastolení protektorátu (15. března 1939) se zapojil do domácí protiněmecké rezistence. Byl aktivní v sokolské odbojové organizaci, přesněji v její radikální frakci Říjen, kde spolupracoval se „zbrojířem“ Oldřichem Frolíkem, deaktivovaným československým vojákem kapitánem Karlem Pavlíkem, sokolským činovníkem Jaroslavem Pechmanem a jedním z nejbližších spolupracovníků operace Anthropoid – učitelem a starostou sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy Janem Zelenkou-Hajským.[2]

Otto Linhart

Otto Linhart alias Jan Zach

Otto Linhart byl, stejně jako František Silovský, bývalý příslušník československých legií, který v desátnické hodnosti sloužil na Rusi u 1. střelecké divize („Husitské“). Linhart byl mezi válkami zaměstnán jako poštovní revident (kontrolor) – radiotelegrafista na Ředitelství pošt a telegrafů v Praze (Hlavní pošta Praha) a za protektorátu se zapojil rovněž do odboje, kde jeho profesionální odbornost radiotelegrafisty využívala nejprve vojenská odbojová organizace Obrana národa, poté se stal operátorem ilegálních vysílaček SPARTA provozovaných Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) s nimiž domácí odboj v průběhu let 1940 až 1941 udržoval rádiové spojení s čs. exilovou vládou dr. Edvarda Beneše v Londýně. Radiostanice se přemisťovaly do různých pražských lokalit až do doby přepadení jinonického akcizu (v noci z 3. na 4. října 1941). Tehdy se gestapo dostalo k Ottově fotografii (podobizně), která byla zveřejněna 29. října 1941 v protektorátním pátracím Policejním věstníku. Otto Linhart částečně změnil vzhled, podařilo se mu získat fingované osobní dokumenty na jméno „Jan Zach“ a přešel do ilegality během níž se po 11 týdnů (až do 15. února 1942) ukrýval na různých místech v Praze. Linhart byl intenzivně hledán gestapem a byl to právě František Silovský, který mu (kromě jiných osob) poskytl azyl a ukryl jej.[2] (Na jaře roku 1941 ze Silovského bytu dokonce radiotelegrafista Otto Linhart vysílal z radiostanice Sparta I.[5][6]) Nakonec se Otto Linhart v půlce února 1942 přesunul do Plzně. Jako jeden z mála operátorů radiových stanic SPARTA druhou světovou válku přežil a po osvobození pokračoval v práci jako poštovní kontrolor na Hlavní poště Praha.

Oldřich Frolík

Oldřich Frolík pracoval za protektorátu jako kovodělník v Janečkově továrně (zbrojovce) v Praze na Pankráci. Se svojí ženou Barborou Frolíkovou měli dvě malé dcerky Květu a Jitku a rodina Frolíkova bydlela v pražské Michli. Do protiněmecké rezistence byl Frolík zapojen jako člen Října – radikální (diverzní) frakce sokolského odboje a přes Říjen se v roce 1942 stal Frolík důležitým podporovatelem členů paravýsadku Anthropoid. Pro parašutisty zajišťoval servis týkající se munice, zbraní ale i výbušnin a poskytoval jim i případné ilegální ubytování. Na stopu Oldřicha Frolíka se vyšetřovatelé dostali necelé 4 měsíce po útoku (ten se uskutečnil 27. května 1942) na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Dne 15. září 1942 byl Frolík v bytě překvapen trojicí zasahujících příslušníků gestapa, kteří se chystali k domovní prohlídce. Oldřich Frolík na ně v neočekávaný moment zahájil přesnou palbu z pistole a během přestřelky dva členy zatýkacího komanda na místě zastřelil a posledního lehce zraněného donutil ke spěšnému ústupu.[7]

Oldřich i Barbora Frolíkovi po přestřelce s gestapem opustili byt, přešli do ilegality a po útěku se ukrývali právě v krejčovství Františka Silovského[2] na adrese: Na bojišti 7, Praha 2 - Nové Město.[2][1][8][9][p. 2] Gestapu se ve spolupráci s protektorátní policií podařilo ukrýt manželů Frolíkových v bytě Františka Silovského vypátrat.[2]

Druhý (tentokrát úspěšný) pokus o zatčení Frolíka se uskutečnil o týden později (23. září 1942) s pomocí zrádné lsti konfidenta gestapa Jaroslava Panenky.[6] Frolík ukrývající se s manželkou Barborou v bytě u Františka Silovského byl nalákán do léčky.[2] Po opuštění ukrytu na ulici byl Oldřich nakonec udolán v bitce přesilou osmi mužů a zatčen. Společně s Oldřichem Frolíkem byla zatčena i jeho žena Barbora Frolíková jakož i jejich poslední ilegální ubytovatel krejčovský mistr František Silovský.[5][6][10]

Závěr

František Silovský byl vězněn v policejní vazbě v Praze, odkud byl následně převezen do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Odtud byl 15. ledna 1943 deportován do koncentračního tábora Mauthausen.[11][12][13][2] Oba manželé Frolíkovi i František Silovský skončili svůj život (byli popraveni 26. ledna 1943) v koncentračním táboře Mauthausen. (František Silovský byl zastřelen v odstřelovacím koutě „bunkru“ střelou z malorážní pistole do týla v 16:33. Bylo mu 54 let.[6][10]) Těla zavražděných byla zpopelněna a jejich popel byl bez piety vysypán na popelovou halda u koncentračního tábora Mauthausen.[2] Manželka Františka Silovského - Marie Silovská (* 7. října 1898), která pracovala rovněž v domácím odboji – byla zavražděna až dlouho po manželově smrti v Malé pevnosti Terezín dne 16. srpna 1944 (bylo jí 45 let).[2]

Připomínka

Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[14][15]

Jeho jméno (Silovský František *15.11.1888) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[14][15][16]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Třetí střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova se vracel z Ruska do Československa rozdělen (z kapacitních důvodů transportních lodí) na dvě části. První část 3. střeleckého pluku se vrátila 19. lodním transportem čs. legií na americkém zaoceánském parníku USAT Madawaska, který vyplul z přístavu ve Vladivostoku 12. března 1920 a do italského Terstu dorazil 16. dubna 1920.[3] Druhá část 3. střeleckého pluku se dostala do nově založené a svobodné Československé republiky (přes Panamu) s lodním transportem číslo 20 na transportní lodi USAT Mount Vernon. Loď vyplula z Vladivostoku 13. dubna 1920, ale cestou došlo k poškození plavidla, takže celý transport nabral zdržení. Dne 22. července 1920 byli pasažéři přeloženi v Norfolku na náhradní loď USAT America, se kterou dopluli 9. srpna 1920 do italského Terstu a dne 14. srpna 1920 dojeli vlakem do Československa (do Českých Budějovic).[4]
  2. ↑ V dnes již neexistujícím domě (objekt se za protektorátu nacházel zhruba v místech, kde dnes (2025) stojí budova Dopravního podniku Hlavního města Prahy[7]) na adrese: Na Bojišti 7, Praha 2 - Nové Město (za protektorátu se ulice jmenovala Walstatt) bydlel František Silovský.[5][1]

Reference

  1. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Silovský). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Kvestorská 337/5, s. 464. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j František Silovský (* 15. října 1888 nebo 15. listopadu 1888 Soběsuky okres Přeštice – 26. ledna 1943 popraven, koncentrační tábor Mauthausen) . Československá obec sokolská (ČsOL) . Dostupné online. 
  3. ↑ Legionářský směr. ČsOL (Československá obec legionářská), prosinec 2020, čís. Speciál: Transporty z Ruska, s. 56, 57. Speciální číslo ke 100. výročí návratu posledních lodních transportů z Ruska (kapitola: 19. transport – USAT Madawaska). Dostupné online. 
  4. ↑ Legionářský směr. ČsOL (Československá obec legionářská), prosinec 2020, čís. Speciál: Transporty z Ruska, s. 58, 59. Speciální číslo ke 100. výročí návratu posledních lodních transportů z Ruska (kapitola: 20. transport – USAT Mount Vernon). Dostupné online. 
  5. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Silovský František). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 22. 
  6. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: František Silovský, s. 460. 
  7. ↑ a b HAMPEJS, Martin. Operace Anthropoid: Jen si vezmu kabát, řekl Frolík gestapákům. Pak začal střílet . Lidovky.cz, 2017-05-24 . Dostupné online. 
  8. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc (svazek 2) . Praha, Laguna, 2003 . Strana 21: Jedenáct týdnů jej (Oldřicha Frolíka) bude ukrývat paní Adlerová .... potom František Silovský a manželé Šrámkovi.. Dostupné online. 
  9. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc (svazek 2) . Praha, Laguna, 2003 . Strana 179: úkryt mu (Oldřichu Frolíkovi) poskytl ve svém krejčovském krámku Na bojišti číslo 7 František Silovský.. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Terezínské listy, ročník 1976, číslo 6 . Sborník Památníku Terezín . Její manžel František Silovský byl zatčen v září 1942, protože poskytl úkryt člověku, který prchal před gestapem. V lednu 1943 zemřel v Mauthausenu.. 
  11. ↑ František Silovský (* 15.11.1888 – 26.1.1943 in Mauthausen) . Mauthausen Memorial / Raum Der Namen . Dostupné online. (němčina) 
  12. ↑ František Silovský (* 15. 11. 1888 Sobiernik – popraven 26.1.1943 koncentrační tábor Mauthausen) . Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 . Datum odchodu do KT Mauthausenu: 15. ledna 1943. Dostupné online. 
  13. ↑ František Silovský (* 15. 11. 1888 Sobiernik – 26. 1. 1943 popraven koncentrační tábor Mauthausen) . Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 . Bydliště: Praha; povolání: krejčí; věznění před KT Mauthausenem: policejní věznice Praha Pankrác; policejní věznice Malá pevnost Terezín, deportace do KT Mauthausenu: 15. ledna 1943. Dostupné online. 
  14. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války . web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 . Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Silovský František *15.11.1888 .... Dostupné online. 
  15. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) . Encyklopedie Praha 2 cz . Silovský František *15.11.1888. Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) . Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) . Silovský František *15.11.1888. Dostupné online. 

Literatura

Související články