Ve světě je František Nedvěd v historii opakujícím se tématem. Od svého vzniku František Nedvěd přitahoval zájem a pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Jeho dopad byl tak významný, že poznamenal před a po ve způsobu, jakým rozumíme světu kolem nás a jak se k němu vztahujeme. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad František Nedvěd na různé aspekty každodenního života, od jeho vlivu na populární kulturu až po jeho význam ve vědě a technice. Prostřednictvím komplexní analýzy odhalíme skutečnou velikost František Nedvěd a její roli v současné společnosti.
František Nedvěd | |
---|---|
František Nedvěd v roce 2017 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | František Nedvěd |
Narození | 19. září 1947 Praha Československo |
Úmrtí | 18. července 2021 (ve věku 73 let) Praha Česko |
Příčina úmrtí | malobuněčný karcinom plic |
Žánry | country, trampská hudba, folk |
Povolání | zpěvák, kytarista, písničkář, hudební skladatel |
Nástroje | zpěv, kytara |
Příbuzná témata | Brontosauři, Spirituál kvintet |
Manžel(ka) | Marie Nedvědová (od 1971) |
Děti | František Nedvěd, Vojtěch Nedvěd |
Příbuzní | bratr Jan Nedvěd |
Web | www.frantisek-nedved.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Nedvěd (19. září 1947 Praha – 18. července 2021 Praha[1]) byl český zpěvák a kytarista, který patřil mezi osobnosti české country, folku a trampské písně.
Od svého dědečka, středoškolského učitele, dostal základy hry na klavír. Krátce zkoušel i housle a jako desetiletý se začal učit na kytaru.[2] Jeho první kapelou se v roce 1964 stala beatová sestava Five Dogs. V ní zasedl za bicí a potkal se tu se svým bratrem Janem Nedvědem.[2] V rozhovoru s Vladimírem Krocem pro TV3 (z roku 2000, nebo 2001), si František Nedvěd vzpomněl například na autorství jedné vlastní písně pro Five Dogs, která se nejspíš ztratila v tehdejším Československém rozhlase. V paměti mu také zůstalo vystoupení s Five Dogs v kavárně Parnas. Svou beatovou kariéru uzavřel v 70. letech v souborech The Three Long Fingers[2] a The Preachers.[3] Přestup z beatu k folku vysvětlil ve výše zmíněném rozhovoru pro TV3 takto: "Kdyby se v Lukách pod Medníkem objevil bigbeat, to by se všichni zbláznili. Tam letěly všelijaké trampské písničky... To nás formovalo."[2]
Od roku 1972 vystupoval ve skupině Brontosauři (která se původně nazývala Toronto). V ní zpívala s Nedvědy i Zdenka Tosková, která se provdala za Jiřího Tichotu, zakladatele Spirituál kvintetu. Právě ve Spirituál kvintetu od roku 1975 bratři a Zdenka Tosková, paralelně působili. Ve Spirituálu začínal kontrabasista Dušan Vančura a hrál též s Brontosaury.
Jan Nedvěd kvintet opustil v roce 1988 a započal sólovou dráhu. František jej následoval v roce 1992.[4] Podle hudebního publicisty Milana Tesaře byl František výraznějším vokalistou a kytaristou, Jan zase jistějším autorem hudby.[3]
Režisér Vojtěch Fatka pro Českou televizi v roce 1993 natočil jejich medailon Tuhle písničku chtěl by ti, lásko, dát.[5]
V roce 1994 se František opět sešel s Brontosaury kvůli nahrávce alba Zahrádky.[4]
V prosinci 1995 vzniklo k Janovým padesátinám další album Vstupenka na Strahov.[6] Jejich tehdejší vydavatel Petr Novotný údajně přišel s nápadem přiložit ke každému CD vstupenku na živý koncert Nedvědových. Novotný chtěl zabránit nelegálnímu kopírování nosičů. Proto ten, kdo si koupil originál, měl jako bonus platnou vstupenku na Strahov.[7] Jen původní termín koncertu pořadatelé nakonec změnili kvůli kolizi se čtvrtfinále fotbalového mistrovství Evropy v Anglii. Duo se proto představilo už 21. června 1996[7] před 60 000 až 70 000 lidmi.[8]
V roce 1997 se bratrské duo pro interpretační neshody rozešlo[9] a František poté vypomáhal Příbuzným.[4]
V roce 1998 založil band Druhé podání a inspiroval se severoamerickou country. Alba povětšinou obsahovala české coververze skladeb Kanaďana Gordona Lightfoota a Američana Dona Williamse.[10] Mnohé z českých textů k jejich melodiím napsal Dušan Vančura. František se s Druhým podáním rozešel v roce 2008.[11]
Na počátku 21. století se Nedvěd podílel na písních Pacifiku a Rangers.[12][13] Na české hudební scéně zanechal stopu také albem Když ohně zaplanou (2004), na níž ve spolupráci s Tonym Linhartem vybral trampské evergreeny.[14]
V roce 2011 vydal s bratrem album Souhvězdí Jisker. V pátek 6. ledna 2012 odvysílala TV Prima Show Jana Krause, v němž byli hosty také Nedvědové.[15] Od roku 2013 František hrál sólově a také se skupinou Tie Break. Těleso tvořil jeho syn Vojtěch Nedvěd s dvanáctistrunnou kytarou, Petr Kocman zpíval a hrál na kytaru, Milan Plechatý s baskytarou a Jaroslav Petrásek na bicí.
Svůj poslední koncert absolvoval František Nedvěd s kapelou Tie Break 9. července 2021 v Olomouci na festivalu Pohoda u Trojice.[16][17] Zemřel 18. července 2021 na karcinom plic.[18]
Františkův dědeček z otcovy strany byl povozníkem z Karlína.[19] Františkův otec byl skautem,[5] prošel koncentračním táborem a hrál v amatérské kapele Pražská parta.[19]
S bratrem Janem měli ještě sestru Ludmilu (provdána Koštovalová),[17] která je o tři roky starší než František.[20]
Se svou manželkou Marií (rozenou Krejčiříkovou)[21] se znal od dětství,[9] vztah spolu začali v roce 1968 a do stavu manželského vstoupili v roce 1971.[22] Měli dva syny: Františka (* 1974)[21] a Vojtěcha (* 1977). Byli prarodiči tří vnoučat.[22]
V roce 1996 a v roce 2006 František podstoupil úspěšné operace zraněné páteře, obě těžká zranění byla zaviněná pády.[9] Trpěl diabetem.[19]
Ve čtvrtek 10. června 2021 oslavil s manželkou zlatou svatbu a svatební slib obnovili na Staroměstské radnici v Praze.[22] Bratr Jan tehdy k tomu podotkl: "Přišel jsem jim vyjádřit úctu. Maruška je anděl a brácha ministr odolnosti a trvanlivosti. To musí být obrovská láska."[23] Bratrská dvojice uvažovala i o vystoupení v pražské O2 areně, což se již neuskutečnilo.[24]
František žil a tvořil v Praze a v Lukách pod Medníkem.[25] Po jeho úmrtí dále s Tie Breakem koncertuje syn Vojtěch.[17]
Profesionálně se hudbě věnují také Františkův syn František Nedvěd mladší[26] a synovec Jan Nedvěd mladší.
YAMAHA - dvanáctistrunná kytara, zakoupená v roce 1974 v Belgii, výměna cca v 1986 za kytaru Ovation [27]
OVATION - dvanáctistrunná kytara