V tomto článku se ponoříme do Ferdinand Bílek a zjistíme vše, co o něm potřebujete vědět. Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost, prostřednictvím jeho aplikací a výhod, prozkoumáme každý relevantní aspekt, abychom vám nabídli kompletní vizi Ferdinand Bílek. Během následujících pár řádků se vydáte na cestu poznání, která vám umožní lépe porozumět tomuto zajímavému tématu. Nezáleží na tom, zda jste v oboru odborník nebo se o něj teprve začínáte zajímat, tento článek má pro každého něco. Připravte se tedy na to, že se ponoříte do fascinujícího světa Ferdinand Bílek a objevíte všechny zázraky, které nabízí.
| Mons. Ferdinand Bílek | |
|---|---|
| Narození | 2. listopadu 1917 Lipník nad Bečvou |
| Úmrtí | 23. července 2002 (ve věku 84 let) nebo 13. července 2002 (ve věku 84 let) Lipník nad Bečvou |
| Povolání | katolický kněz a duchovní |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ferdinand Bílek (2. listopadu 1917 Lipník nad Bečvou – 23. července 2002 Lipník nad Bečvou) byl český katolický kněz a politický vězeň komunistického režimu.
Vysvěcen na kněze byl 5. července 1940 v Olomouci světícím biskupem Stanislavem Zelou. Působil v letech 1940–1946 jako kooperátor v Přerově, 1946–48 v Jindřichově u Krnova a v Renotech u Šternberka. Dne 15. září 1948 se stal spirituálem kněžského semináře v Olomouci, po jehož zrušení (1. září 1950) krátce působil ve Stěbořicích. František Bílek byl 24. února 1953 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 7 let. Po podmíněném propuštění v květnu 1955 pracoval jako pomocný dělník ve Vodotechně Přerov. Dne 7. května 1959 byl krajským soudem v Olomouci znovu odsouzen spolu s dalšími kněžími pro trestný čin podvracení republiky. Definitivně vyšel z vězení až 9. května 1968. V roce 1969 byl rozhodnutím krajského soudu v Ostravě plně rehabilitován. Po roce 1968 se konečně směl vrátit do duchovní služby, stal se kooperátorem v Přerově a od 15. října 1968 do 30. června 1969 působil jako provisor v Předmostí u Přerova. Po obnovení kněžského semináře v Olomouci se stal 1. července 1969 opět spirituálem semináře a téhož roku byl jmenován konsistorním radou. Po opětovném zrušení semináře se stal roku 1974 farářem v Němčicích nad Hanou, kde působil až do roku 2002. Dne 24. října 1997 byl jmenován čestným kanovníkem olomoucké kapituly a roku 1998 čestným papežským prelátem „pro zásluhy ve výchově kněží a věrnost církvi osvědčenou dlouholetým vězněním“. Tragicky zahynul 23. července 2002, druhý den svého zasloužilého odpočinku v Lipníku nad Bečvou, když se šel koupat do Bečvy. Pohřben byl 30. července 2002 na hřbitově v Němčicích nad Hanou.