Ferdinand Šťastný

V dnešním světě se Ferdinand Šťastný stal tématem rostoucího zájmu široké škály lidí. Postupem času se ukázalo, že Ferdinand Šťastný je relevantní v různých kontextech a situacích, což vyvolalo velkou debatu o jeho důležitosti a jeho dopadu na společnost. Od svého vzniku podnítil Ferdinand Šťastný zájem odborníků i fandů, kteří věnovali čas a úsilí, aby mu lépe porozuměli. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ferdinand Šťastný a analyzujeme jeho vliv v různých oblastech, abychom poskytli komplexní pohled na toto velmi relevantní téma.

Ferdinand Šťastný
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935
Ve funkci:
1938 – 1939
Stranická příslušnost
Členstvínár. soc.
Narození25. prosince 1873
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. února 1957 (ve věku 83 let)
Kunratice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
DětiAlois Josef Šťastný
Profesepolitik a odborář
CommonsFerdinand Šťastný
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Šťastný (25. prosince 1873 Karlín[1] – 28. února 1957 Kunratice)[2][3][4] byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění.

Biografie

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, později národní socialisté) senátorské křeslo v Národním shromáždění.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925[6] i parlamentních volbách v roce 1929.[7] Do senátu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1935, ale až dodatečně v listopadu 1938 jako náhradník poté, co zemřel senátor Rudolf Pánek. V senátu vytrval až do jeho zrušení roku 1939. V listopadu 1938 oznámil, že se nepřipojil ani k jedné ze dvou politických stran, které se nově ustavily během Druhé republiky (Strana národní jednoty a Národní strana práce) a místo toho ustavil s kolegou (senátor Antonín Šolc) samostatný klub Nezávislá skupina českých národních socialistů.[8]

Povoláním byl tajemníkem kovopracovníků, bytem na Vinohradech.[9] Zasloužil se o rozvoj hromadné osobní dopravy v Kunraticích a o vybudování Masarykovy měšťanské školy.[10]

Jeho syn Alois Josef, později uznávaný překladatel americké literatury, spáchal v lednu 1919 neúspěšný atentát na premiéra Karla Kramáře, i zásluhou intervencí Ferdinanda Šťastného prezident Masaryk v srpnu 1920 amnestoval jeho syna (plně zahlazen byl trest v roce 1927).[11][12][13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Karlín (kostel sv. Cyrila a Metoděje
  2. ↑ Lidové noviny, 24. 12. 1933, s. 9.
  3. ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. : Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1314. 
  4. ↑ České dělnictvo v revoluci . lib.cas.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. 
  5. ↑ jmenný rejstřík . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. 
  6. ↑ jmenný rejstřík . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15. 
  7. ↑ jmenný rejstřík . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. 
  8. ↑ jmenný rejstřík . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13. 
  9. ↑ 1. schůze . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. 
  10. ↑ Pojmenování veřejných prostranství . skoly.praha-mesto.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  11. ↑ Osudové okamžiky - Praha 1919. https://www.youtube.com/watch?v=9IUyqfZU5Bk
  12. ↑ DRCHAL, Václav. Volání divočiny. Před sto lety přežil Karel Kramář pokus o atentát. Euro . 6. 1. 2019 . Dostupné online. 
  13. ↑ Šťastný střelec. Historie českého zločinu. Český rozhlas 1. 7. 2020. https://dvojka.rozhlas.cz/stastny-strelec-6943076.

Externí odkazy