Evoluční zesílení

V dnešním světě se Evoluční zesílení stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro ekonomiku, Evoluční zesílení upoutal pozornost odborníků i fanoušků. V tomto článku důkladně prozkoumáme různé aspekty související s Evoluční zesílení, od jeho historie až po dnešní význam. Dále budeme analyzovat různé pohledy a názory na Evoluční zesílení s cílem nabídnout úplný a vyvážený pohled na toto téma.

Evoluční zesílení napomáhá speciaci tím, že při sekundárním kontaktu dvou oddělených populací přirozený výběr působí proti hybridizaci

Evoluční zesílení[1] (anglicky reinforcement) je proces speciace, při kterém přirozený výběr vytváří reprodukční bariéry mezi dvěma populacemi vzniknuvších druhů. Selekce v takovém případě působí proti produkci hybridních jedinců, kteří vykazují nízkou biologickou zdatnost ve srovnání s rodičovskými druhy. Tuto myšlenku původně rozvinul Alfred Russel Wallace, a někdy se proto fenomén označuje jako Wallaceův efekt.

Moderní koncept evolučního zesílení pochází od Theodosia Dobzhanského. V jeho pojetí reinforcement nastává při sekundárním kontaktu populací vyvíjejících se alopatrickou speciací (speciace, která probíhá v důsledku přerušení genového toku geografickými bariérami). Přirozený výběr v důsledku nízké až nulové biologické zdatnosti hybridů selektuje příslušníky jednoho druhu, kteří se nepáří s příslušníky druhého druhu. Podporuje tak vznik prezygotických reprodukčních bariér, tj. takových znaků, které už předem brání vzájemné kopulaci a „zbytečnému“ vzniku hybridního potomstva s malou biologickou zdatností (jde například o etologické změny). Evoluční zesílení je jedním z mála případů, kdy selekce může upřednostňovat zvýšení prezygotické izolace, a přímo tak ovlivňovat proces speciace.

Podpora konceptu evolučního zesílení od svého vzniku kolísala a terminologické zmatky a rozdíly v používání tohoto termínu vedly v průběhu historie k odlišným výkladům a různým nedorozuměním. Evoluční biologové vznesli různé námitky ohledně věrohodnosti celého procesu, nicméně teoretické a experimentální údaje i pozorování z přírody, probíhající od 90. let 20. století, mnoho těchto dřívějších námitek vyvrátily a učinily z evolučního zesílení široce přijímaný koncept.[2] Jeho reálný rozsah u přírodních populací nicméně zůstává neznámý.

K pochopení fungování reinforcementu v přírodě byla vytvořena řada modelů, které se většinou opírají o genetiku, populační struktury, vlivy selekce a chování při páření. Empirická podpora evolučního zesílení pochází jak z laboratorních pozorování, tak z přírody. Zdokumentované příklady lze nalézt u široké škály organismů, od obratlovců a bezobratlých až po houby a rostliny. Lidské činnosti, jako je zavádění invazních druhů nebo modifikace přirozených stanovišť, mohou vést ke zvyšování kontaktů mezi druhy schopnými hybridizace, což může zvyšovat význam reinforcementu.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reinforcement (speciation) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SVOBODA, Jiří A.; MACHOLÁN, M. Předkové : evoluce člověka. 2. upravené. vyd. Praha: Academia, 2017. 479 s. ISBN 978-80-200-2750-4, ISBN 80-200-2750-5. S. 68. 
  2. ↑ COYNE, Jerry A. Speciation. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates 545 s. ISBN 0-87893-091-4, ISBN 978-0-87893-091-3. OCLC 55078441 S. 354. 
  3. ↑ SERVEDIO, Maria R. The What and Why of Research on Reinforcement. PLOS Biology. 14. 12. 2004, roč. 2, čís. 12, s. e420. Dostupné online . ISSN 1545-7885. doi:10.1371/journal.pbio.0020420. PMID 15597115. (anglicky) 

Související články