Tento článek se bude věnovat tématu Ernő Solymosi, vysoce aktuálnímu problému, který v posledních letech upoutal pozornost odborníků i laické veřejnosti. Ernő Solymosi je předmětem četných studií a výzkumů kvůli svému vlivu na různé aspekty každodenního života, od zdraví po ekonomiku. V celém textu budou analyzovány různé aspekty Ernő Solymosi, od jeho historie a vývoje až po jeho implikace v dnešní společnosti. Kromě toho budou prozkoumána možná řešení a návrhy na řešení výzev, které představuje Ernő Solymosi v současném světě. Prostřednictvím multidimenzionálního přístupu má čtenáři nabídnout kompletní a aktualizovanou vizi Ernő Solymosi, a přispět tak k diskusi a pochopení tohoto fenoménu.
Ernő Solymosi | |
---|---|
![]() | |
Narození | 21. června 1940 Diósgyőr |
Úmrtí | 19. února 2011 (ve věku 70 let) Budapešť |
Místo pohřbení | Megyeri Cemetery |
Povolání | fotbalista |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernő Solymosi (21. června 1940 Diósgyőr-Vasgyár – 19. února 2011) byl maďarský fotbalista, který hrával především na pozici obránce. S maďarskou reprezentací získal bronzovou medaili na olympiádě v Římě v roce 1960[1] a další bronz si přivezl z mistrovství Evropy v roce 1964.[2] Krom toho se zúčastnil světového šampionátu v roce 1962. Na MS odehrál čtyři zápasy, na ME jeden.[3] Za národní tým nastupoval v letech 1960–1968 a odehrál za něj 38 utkání, v nichž vstřelil 7 branek.[4] Na klubové úrovni působil v Diósgyőri VTK (1958–1961), Újpesti Dózsa (1961–1971) a Pécsi Mecsek FC (1971–1972). Má na svém kontě tři tituly mistra Maďarska (1969, 1970, 1970/71) a dva maďarské poháry (1969, 1970); všechny triumfy zaznamenal s Újpestí. Odehrál 2 zápasy v Poháru mistrů, 12 v Poháru vítězů pohárů a 22 ve Veletržním poháru.