Emil Pfeiffer

V dnešním světě získal Emil Pfeiffer významný význam v různých oblastech. Jeho vliv se rozšířil na společnost, politiku, kulturu a ekonomiku a vytvořil dopad, který nelze ignorovat. Ať už na osobní nebo globální úrovni, Emil Pfeiffer vzbudil zvláštní zájem a podnítil důležité debaty a výzkum. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího vesmíru Emil Pfeiffer, prozkoumáme jeho mnoho aspektů a jeho důležitost v současném kontextu. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme lépe porozumět tomu, jak Emil Pfeiffer označil před a po v různých aspektech současného života.

JUDr. Emil Pfeiffer
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1873[1]
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – ???
Narození23. července 1832
Lvov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. března 1882 (ve věku 49 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materLvovská univerzita
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emil Pfeiffer (23. července 1832 Lvov[2] – 10. března 1882 Vídeň[3]) byl rakouský politik z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Jeho otcem byl komorní prokurátor Adolf Pfeiffer a jeho nevlastní babičkou z otcovy strany cestovatelka Ida Pfeifferová.[4] Emil v roce 1852 absolvoval práva na Lvovské univerzitě a v roce 1855 získal titul doktora práv. Do roku 1860 pak byl koncipistou u lvovské finanční prokuratury. Od ledna 1860 působil jako advokát ve Lvově. Zde byl v roce 1861 a znovu roku 1866 zvolen do obecní rady. Zasedal také v místní advokátní komoře. Od roku 1863 působil jako ředitel haličské spořitelny.[2]

1. února 1867 byl zvolen na Haličský zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Horodok, Janiv. Stal se náhradníkem zemského výboru. Zemský sněm ho 2. března 1867[2] zvolil i do Říšské rady za kurii venkovských obcí v Haliči. 18. prosince 1869 po znovuzvolení opětovně složil slib. Rezignoval počátkem roku 1870 v rámci hromadných rezignací federalisticky orientovaných poslanců na protest proti centralistickému směřování státu. Znovu byl do Říšské rady delegován zemským sněmem v roce 1870. 19. září 1870 složil slib. Znovu pak i roku 1871, ale poslanecký mandát aktivně nepřevzal. Mandát byl proto 21. dubna 1873 prohlášen pro dlouhodobou absenci za zaniklý.[5]

Později působil jako správní rada železniční trati Lvov-Černovice-Jasy.[3]

Zemřel v březnu 1882.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Po roce 1870 fakticky mandát nevykonával.
  2. ↑ a b c Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Pfeiffer (Emil), s. 132. (německy) 
  3. ↑ a b c Mosaik. Bohemia. Březen 1882, roč. 55, čís. 71, s. 5. Dostupné online. 
  4. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 22. Wien: , 1870. Dostupné online. Kapitola Pfeiffer, Emil, s. 187. (německy) 
  5. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.