V dnešním světě je Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna téma, které získalo velký význam a relevanci ve všech oblastech každodenního života. Od osobní, přes profesní, až po sociální sféru se Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna stal předmětem zájmu a neustálých debat. Jeho dopad byl výrazně vnímán v různých aspektech, což vedlo k protichůdným názorům, teoriím a výzkumům, které se snaží plně porozumět jeho vlivu na současnou společnost. V tomto článku se budeme zabývat různými aspekty Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna, prozkoumáme jeho význam, důsledky a možné cesty pro jeho budoucí vývoj.
Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1703 |
Úmrtí | 18. července 1757 (ve věku 53–54 let) |
Choť | Bedřich August z Harrachu (od 1719)[1] |
Děti | Marie Josefa z Harrachu Arnošt Quido z Harrachu Marie Anna z Harrachu Marie Růžena z Harrachu[2] František Xaver z Harrachu |
Rodiče | Antonín Florián z Lichtenštejna a Eleonora Barbora z Thun-Hohenštejna[3] |
Rod | Lichtenštejnové |
Příbuzní | Marie Antonie z Lichtenštejna (vnučka) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna (německy Maria Eleonore Karolina von und zu Liechtenstein, asi 1703 – 18. července 1757) byla lichtenštejnská princezna a manželka nizozemského místodržitele a nejvyššího českého kancléře Bedřicha Augusta hraběte z Harrachu-Rohrau a Thannhausenu.
Narodila se z manželství knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna s Eleonorou Barborou z Thun-Hohenštejna. Měla jedenáct sourozenců, z nichž se dospělosti dožili Josef Jan Adam (1690–1732) kníže z Lichtenštejna, Antonie z Lamberka (1683–1715), Marie Karolína, provdaná ze Salm-Reifferscheidtu (1694–1735) a Anna Marie z Lichtenštejna (1699–1753), Josefa Karolína, provdaná z Clary-Aldringenu (1777–1828).[4]
5. února 1719 se provdala za Bedřicha Augusta z Harrachu, se kterým měla šestnáct dětí. V roce 1723 zakoupili Kunvaldské panství, kde nechali vystavět, dle návrhu architekta Johanna Lucase von Hildebrandt, barokní letní zámeček. Vesnice Kunvald byla po druhé světové válce (1947) přejmenována na Kunín.[5]