Elektrochemie

Při této příležitosti se chceme ponořit do fascinujícího světa Elektrochemie. Ať už se chcete dozvědět více o jeho historii, porozumět jeho významu v dnešní společnosti nebo jednoduše prozkoumat jeho četné aplikace, tento článek je navržen tak, aby vám nabídl hluboký a úplný vhled do tématu. Prostřednictvím rozsáhlé analýzy a pečlivého výzkumu vám chceme poskytnout relevantní a aktuální informace, které vám pomohou lépe porozumět Elektrochemie a jejímu dopadu na svět kolem nás. Bez ohledu na úroveň vašich předchozích znalostí o daném tématu doufáme, že tento článek bude pro vás informativní, zábavný a vzdělávací. Připojte se k nám na této cestě objevování a učení o Elektrochemie!

John Daniell a Michael Faraday
Otto von Guericke vedle svého elektrického generátoru
Luigi Galvani
Alessandro Volta
Jaroslav Heyrovský

Elektrochemie je obor chemie, který zkoumá procesy probíhající na rozhraní elektrod (kovových, polokovových, grafitových) a elektrolytu. Jinými slovy by se dalo říci, že jde o obor zabývající se systémy, v nichž je alespoň jedna složka přítomna ve formě iontů.[1]

Elektrochemie se zabývá vznikem elektricky nabitých částic v roztocích, elektrickou vodivostí roztoků, průběhem chemických reakcí vyvolaných elektrickým proudem, přeměnou elektrické energie na chemickou a obráceně, korozí kovů a dalšími jevy. Jedním ze základních pokusů v elektrochemii jsou elektrody ponořené do elektrolytu, kde vlivem disociace rozpuštěné látky vznikají ionty schopné vést elektrický proud. Elektrolyty jsou především kyseliny, zásady a sole.

Elektrolyty, kde je přenos elektřiny zajišťován ionty, jsou vodiče II. třídy. Kovy, kde je přenos elektřiny zajišťován výhradně elektrony, jsou vodiče I. třídy.

Historie

  • Počátky elektrochemie spadají do 16. století. Okolo roku 1550 Angličan William Gilbert experimentoval s magnetismem a elektřinou. Proslavil se hlavně dílem O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu – Zemi, kde popsal na 600 pokusů s magnety a s elektrickými látkami.[2] Objevil několik metod výroby magnetů. Je označován za otce magnetismu.
  • V roce 1663 sestrojil německý fyzik Otto von Guericke první elektrický generátor, který pro výrobu elektřiny využíval tření.
  • Experimenty Luigiho Galvaniho v roce 1780 s žabími stehýnky, kdy se svaly smršťovaly při kontaktu s různými kovy, poskytly důležitý impuls pro rozvoj elektrochemie.
  • V roce 1799 Alessandro Volta vyrobil první funkční baterii moderní doby.
  • Na konci 18. století Johann Wilhelm Ritter významně přispěl k objevu galvanismu a postavil jednoduchý akumulátor.
  • V roce 1800 angličtí chemici William Nicholson a Johann Ritter elektrolyticky rozložili vodu na vodík a kyslík.
  • V roce 1832 Michael Faraday formuloval dva základní elektrochemické zákony, které jsou založeny na jeho experimentech. Zavedl termíny elektroda, elektrolyt, anoda, katoda, aniont a kationt.
  • V roce 1886 Paul Héroult a Charles Martin Hall vyvinuli elektrolytickou metodu pro získání hliníku z bauxitu. Metoda byla založena na principech popsaných Faradayem.
  • V roce 1937 sestrojil Arne Tiselius první sofistikovanou elektroforetickou aparaturu a roku 1948 získal Nobelovu cenu za objevy v oblasti elektroforézy proteinů.[3]
  • V roce 1949 byla založena International Society of Electrochemistry (Mezinárodní elektrochemická společnost).
  • V roce 1959 byl český vědec Jaroslav Heyrovský oceněn Nobelovou cenou za chemii za vývoj elektrochemické analytické metody polarografie.[4]
  • Jedním z důležitých objevů 20. století je vývoj palivového článku, zpočátku především pro aplikace ve vesmíru. Vodíkové palivové články byly vyvinuty pro program Apollo, který vedl k přistání na Měsíci v roce 1969. Napájely raketoplán a poskytovaly pitnou vodu pro astronauty.[5][6]

Důležité oblasti

Aplikace

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Electrochemistry na anglické Wikipedii a Elektrochemie na německé Wikipedii.

  1. Výukové materiály Elektrochemie . . Dostupné online. 
  2. William Gilbert . Techmania Science Center . Dostupné online. 
  3. The Nobel Prize in Chemistry 1948. NobelPrize.org . . Dostupné online. (anglicky) 
  4. The Nobel Prize in Chemistry 1959. NobelPrize.org . . Dostupné online. (anglicky) 
  5. Fuel Cell, Apollo | National Air and Space Museum. airandspace.si.edu . . Dostupné online. (anglicky) 
  6. MAJER, Dušan. Palivové články se prosazují i na Zemi . 2016-02-22 . Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy