V dnešním světě se Elektrická indukce stal tématem velkého významu a zájmu pro různé sektory společnosti. Jeho důsledky přesahují hranice a pokrývají osobní i profesní aspekty. Od svého vzniku Elektrická indukce vyvolal nekonečné debaty a diskuse, které podpořily jeho důležitost a relevanci ve veřejné sféře. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Elektrická indukce a analyzujeme jeho dnešní dopad a rozsah. Ponoříme se do jeho původu, vývoje a budoucích perspektiv a budeme se snažit osvětlit toto téma, které upoutalo pozornost tolika lidí po celém světě.
Elektrická indukce | |
---|---|
Název veličiny a její značka | Elektrická indukce D |
Hlavní jednotka SI a její značka | coulomb na metr čtvereční C·m−2 |
Definiční vztah | |
Dle transformace složek | vektorová |
Zařazení jednotky v soustavě SI | odvozená |
Elektrická indukce je vektorová fyzikální veličina charakterizující elektrické pole bez započtení vlivu el. nábojů vázaných v prostředí – dielektriku, ale pouze na základě "vnějších" zdrojů pole, tedy volných elektrických nábojů.
Lze se také setkat s označením dielektrický posun nebo dielektrické posunutí, což je zastaralý název této veličiny.
Elektrická indukce je definovaná vztahem
kde je permitivita vakua, E je intenzita elektrického pole a P je elektrická polarizace.
Pro lineární dielektrikum je elektrická polarizace lineárně závislá na intenzitě elektrického pole a lze psát
kde označuje elektrickou susceptibilitu.
Odtud platí, že
kde označuje relativní permitivitu a (absolutní) permitivitu.
Elektrickou indukci v lineárním dielektriku je tedy možné určovat ze stejných vztahů jako intenzitu elektrického pole s tím, že se příslušný vztah přenásobí koeficientem případně .
Jedním z takových základních vztahů je vyjádření Gaussova zákona elektrostatiky pomocí elektrické indukce (3. Maxwellova rovnice):
kde S je uzavřená, vně orientovaná plocha (Gaussova plocha) obklopující volný elektrický náboj Q.
V diferenciálním tvaru pak tento zákon vypadá následovně:
kde je objemová hustota volných nábojů.