V dnešním světě se Elektrárna Tušimice I stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost podnítil Elektrárna Tušimice I debaty a úvahy v různých oblastech a jeho vliv se rozšiřuje na různé aspekty každodenního života. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty související s Elektrárna Tušimice I a analyzujeme jeho historické, sociální, kulturní a ekonomické rozměry. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit porozumět složitosti a důležitosti Elektrárna Tušimice I v současném světě, stejně jako jeho potenciálu generovat významné změny v různých sférách společnosti.
Elektrárna Tušimice I | |
---|---|
![]() | |
Stát | ![]() |
Umístění | Tušimice |
Stav | odstavená, zbourána |
Začátek výstavby | 1963 |
Dokončení | 1964 |
Vlastník | ČEZ |
Tepelná elektrárna | |
Palivo | hnědé uhlí |
Generátory | |
Generátory v provozu | 0 |
Odstavené generátory | 6 |
Elektrická energie | |
Celkový výkon | 660 MW (6x110 MW) |
Souřadnice | 50°23′10,91″ s. š., 13°20′2,25″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Elektrárna Tušimice I (ETU I) byla uhelná elektrárna v obci Tušimice v okrese Chomutov. Elektrárna byla postavena v letech 1963–1964 (v roce 1961 byla vyhlášena Stavbou mládeže[1]) a její provoz byl ukončen v roce 1998. Její součástí bylo šest uhelných bloků o výkonu 110 MW (celkový výkon 660 MW), které byly odstaveny postupně v letech 1991–1998.[2] Likvidace elektrárny začala v dubnu 2005 a byla završena odstřelem jejího 196 metrů vysokého železobetonového komína 26. listopadu 2005.[3] Tomu předcházela úplná likvidace kotelny, chemické úpravny vody, zauhlování, mazutové stanice, bagrovací stanice a čerpací stanice. Později proběhla sanace pozemků pod budovami celé elektrárny, v současnosti je pozemek bez jakýchkoli památek na elektrárnu, s výjimkou dochované bývalé správní budovy v západní části.[1]
V těsné blízkosti jihovýchodním směrem se nachází elektrárna Tušimice II, která je po retrofitu stále v provozu. Oba areály byly ve své době propojeny.
V 10. letech 21. století byly na ploše po zrušené elektrárně otevřeny skleníky pro pěstování zeleniny (např. rajčat), skleníky používají odpadní teplo z ETU II.[4][5]
Při stavbě, stejně jako u sousední elektrárny Tušimice II, byly odkryty stopy po pravěké těžbě křemence. Šlo o desítky[6] prehistorických těžebních objektů z mladší doby kamenné, první a unikátní nález tohoto druhu v tehdejší ČSSR[7].