V příštím článku se ponoříme do fascinujícího světa Eduard Manďák. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad prozkoumáme všechny aspekty související s Eduard Manďák. V tomto směru budeme analyzovat jeho význam, jeho výzvy a možná řešení. Eduard Manďák je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech, a proto se mu v tomto článku pokusíme věnovat co nejúplněji a nejobjektivněji. Dále budeme klást zvláštní důraz na její význam pro společnost obecně a zdůrazníme její vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Připojte se k nám na této prohlídce Eduard Manďák a objevte vše, co toto téma nabízí!
Doc. Eduard Manďák | |
---|---|
poslanec Národního shromáždění ČSSR | |
Ve funkci: 1960 – 1964 | |
Ve funkci: 1964 – 1968 | |
poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1969 – 1971 | |
poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
Ve funkci: 1971 – 1976 | |
rektor olomoucké univerzity | |
Ve funkci: 1963 – 1966 | |
Předchůdce | Jaromír Hrbek |
Nástupce | Josef Metelka |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 30. prosince 1910 Žopy ![]() |
Úmrtí | 20. listopadu 2001 (ve věku 90 let) Olomouc? ![]() |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | politik a pedagog |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Eduard Manďák (30. prosince 1910 Žopy – 20. listopadu 2001 Olomouc?[1][2]) byl český a československý odbojář, vysokoškolský funkcionář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.
Maturoval na gymnáziu v Holešově. Od 20. let 20. století se v tomto městě jako mladík začal angažovat v československém Komsomolu. Roku 1930 vstoupil do KSČ. Ve 30. letech 20. století zde vydával ilegální komunistické tiskoviny a agitoval ve prospěch KSČ. Koncem 30. let zasedal za KSČ v obecní radě a po rozpuštění KSČ v prosinci 1938 byl zbaven mandátu. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. 11. dubna 1940 byl zatčen a roku 1941 v procesu s několika členy místní komunistické buňky odsouzen na 10 let.[3]
Po válce se opětovně politicky angažoval. 8. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ, 13. sjezd KSČ, 14. sjezd KSČ a 15. sjezd KSČ ho zvolil na post člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.[4] Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád Klementa Gottwalda.[5]
Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[6][7][8]
V letech 1963–1966 byl rektorem olomoucké univerzity. Byl nedostudovaným právníkem. Přispěl ovšem ke stabilizaci školy.[9] K roku 1968 se profesně uvádí jako vysokoškolský učitel z obvodu Olomouc-východ.[10]
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Olomouc-východ). Ve volbách v roce 1971 byl zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1976.[11][12] K roku 1971 se uvádí, že obhájil své místo ve vedení strany a Svobodná Evropa ho označuje za radikálního komunistu (hardliner).[13]