Eduard Manďák

V příštím článku se ponoříme do fascinujícího světa Eduard Manďák. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad prozkoumáme všechny aspekty související s Eduard Manďák. V tomto směru budeme analyzovat jeho význam, jeho výzvy a možná řešení. Eduard Manďák je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech, a proto se mu v tomto článku pokusíme věnovat co nejúplněji a nejobjektivněji. Dále budeme klást zvláštní důraz na její význam pro společnost obecně a zdůrazníme její vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Připojte se k nám na této prohlídce Eduard Manďák a objevte vše, co toto téma nabízí!

Doc. Eduard Manďák
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1971 – 1976
rektor olomoucké univerzity
Ve funkci:
1963 – 1966
PředchůdceJaromír Hrbek
NástupceJosef Metelka
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození30. prosince 1910
Žopy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. listopadu 2001 (ve věku 90 let)
Olomouc?
ČeskoČesko Česko
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Manďák (30. prosince 1910 Žopy – 20. listopadu 2001 Olomouc?[1][2]) byl český a československý odbojář, vysokoškolský funkcionář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.

Biografie

Maturoval na gymnáziu v Holešově. Od 20. let 20. století se v tomto městě jako mladík začal angažovat v československém Komsomolu. Roku 1930 vstoupil do KSČ. Ve 30. letech 20. století zde vydával ilegální komunistické tiskoviny a agitoval ve prospěch KSČ. Koncem 30. let zasedal za KSČ v obecní radě a po rozpuštění KSČ v prosinci 1938 byl zbaven mandátu. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. 11. dubna 1940 byl zatčen a roku 1941 v procesu s několika členy místní komunistické buňky odsouzen na 10 let.[3]

Po válce se opětovně politicky angažoval. 8. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ, 13. sjezd KSČ, 14. sjezd KSČ a 15. sjezd KSČ ho zvolil na post člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.[4] Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád Klementa Gottwalda.[5]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[6][7][8]

V letech 1963–1966 byl rektorem olomoucké univerzity. Byl nedostudovaným právníkem. Přispěl ovšem ke stabilizaci školy.[9] K roku 1968 se profesně uvádí jako vysokoškolský učitel z obvodu Olomouc-východ.[10]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Olomouc-východ). Ve volbách v roce 1971 byl zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1976.[11][12] K roku 1971 se uvádí, že obhájil své místo ve vedení strany a Svobodná Evropa ho označuje za radikálního komunistu (hardliner).[13]


Odkazy

Reference

  1. ↑ Eduard Manďák . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  2. ↑ Rektoři olomoucké univerzity . www.upol.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-28. 
  3. ↑ Cigánková, Barbora: Vybrané kapitoly z dějin KSČ na Holešovsku . theses.cz . Dostupné online. 
  4. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 . www.cibulka.net . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  5. ↑ Matrika Řádu 25. února 1948 . vyznamenani.net . Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  8. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections . osaarchivum.org . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  9. ↑ Z NOVODOBÉ HISTORIE OLOMOUCKÉ UNIVERZITY . www.upol.cz . Dostupné online. 
  10. ↑ 26. schůze . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  12. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  13. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 21-2-165 TITLE: The Congress Ends: Minimal Changes in Party Executive . osaarchivum.org . Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy