V dnešním světě je Donald Trump téma velkého významu a zájmu společnosti. Od svých dopadů na každodenní životy lidí až po svůj vliv na ekonomiku a politiku, Donald Trump rozpoutal celosvětovou debatu o svých důsledcích a možných řešeních. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Donald Trump, analyzujeme jeho původ, vývoj a budoucí vyhlídky. Od svého dopadu na duševní zdraví až po svou roli v současné společnosti se Donald Trump stal nevyhnutelně přítomným tématem v našich životech a vyvolává úvahy a diskuse, které se snaží pochopit jeho rozsah a důsledky. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se tento článek snaží osvětlit Donald Trump a nabídnout panoramatický pohled, který nám umožní pochopit jeho důležitost v současném kontextu.
Donald Trump | |
---|---|
![]() Oficiální portrét, 2025 | |
45. a 47. prezident Spojených států amerických | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 20. ledna 2025 | |
Viceprezident | J. D. Vance |
Předchůdce | Joe Biden |
Ve funkci: 20. ledna 2017 – 20. ledna 2021 | |
Viceprezident | Mike Pence |
Předchůdce | Barack Obama |
Nástupce | Joe Biden |
Stranická příslušnost | |
Členství | Republikánská strana (1987–1999, 2009–2011, od 2012) Demokratická strana (před 1987, 2001–2009) Reformní strana (1999–2001) nezávislý (2011–2012)[1][2] |
Rodné jméno | Donald John Trump |
Narození | 14. června 1946 (78 let) Queens, New York, stát New York ![]() |
Národnost | bílí Američané |
Choť | Ivana Trumpová (1977–1991) Marla Maplesová (1993–1999) Melania Trumpová (od 2005) |
Rodiče | Fred Trump Mary Anne MacLeodová |
Děti | Donald Trump Jr. Ivanka Trumpová Eric Trump Tiffany Trumpová Barron Trump |
Příbuzní | Maryanne Trumpová Barryová, Robert Trump, Fred Trump Jr. a Elizabeth Trump Grau (sourozenci) John G. Trump (strýc z otcovy strany) Elizabeth Christová (babička z otcovy strany) Jared Kushner (zeť) Lara Trumpová (snacha) Vanessa Trumpová (snacha) Mary L. Trumpová (bratrova dcera) Donald Trump III (vnuk) John Whitney Walter (bratranec) |
Rod | Rodina Donalda Trumpa |
Sídlo | Bílý dům (od 2025) |
Alma mater | Pensylvánská univerzita |
Profese | politik, podnikatel, investor, restauratér, spisovatel literatury faktu, developer, moderátor televizní reality show |
Majetek | 5,8 miliardy USD (leden 2025)[3] |
Náboženství | presbyterianismus (do 2020) Nondenominational Christianity (od 2020) |
Ocenění | Jewish National Fund Tree of Life Award (1983) Medaile cti Ellis Island (1986) Zlatá malina pro nejhoršího herce ve vedlejší roli (1991) Síň slávy hazardu (1995) Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy (2007) … více na Wikidatech |
Podpis | ![]() |
Webová stránka | donaldjtrump |
Commons | Donald Trump |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Donald John Trump (* 14. června 1946 New York) je americký republikánský politik, podnikatel a miliardář sloužící coby 45. a 47. prezident Spojených států amerických v letech 2017–2021 a od roku 2025. Jeho prezidentství charakterizuje zaměření se na obchod a na konzervativní hodnoty, silně konfrontační styl politiky a požadavek loajality.[zdroj?]
Před vstupem do úřadu amerického prezidenta působil jako předseda a generální ředitel společnosti The Trump Organization, která se převážně zabývá obchodováním s nemovitostmi. Provozuje také hotely, kasina a golfové hřiště po celém světě. Díky své reality show The Apprentice (tj. Učeň) na stanici NBC se stal i mediálně známým. Ve volbách v roce 2020 neobhájil post prezidenta.
Narodil se v newyorském Queensu jako čtvrté z pěti dětí. Jeho rodiče byli Frederic C. Trump (11. října 1905, New York – 25. června 1999) a Mary A. MacLeod (10. května 1912, Skotsko – 7. srpna 2000). Otec se stal v New Yorku velkým stavebním podnikatelem. Prarodiče Donalda Trumpa z otcovy strany byli původem němečtí imigranti, kteří se přistěhovali do Spojených států v roce 1885. Dědeček Frederic Trump (původním jménem Friedrich Trump) se narodil v malé vinařské obci Kallstadt v oblasti, která v současnosti patří do německé spolkové země Porýní-Falc. Babička se jmenovala Elisabeth, roz. Christ. Již dědeček Trump nabyl značného majetku v USA jako majitel řetězce pohostinství a také nevěstince, mj. ve městě Seattle ve státě Washington.[4][5]
Otec Frederic C. Trump daroval nebo půjčil svému synu Donaldovi celkem 413 milionů dolarů.[6][7][8]
Mladý Trump studoval na Kew-Forest School ve Forest Hills, v newyorské městské části Queens. Kvůli problémům při studiu jej rodiče ve třinácti letech poslali na vojenskou akademii (New York Military Academy). Tam získal akademické vzdělání a také hrál v týmech amerického fotbalu a basketbalu. Od basketbalového trenéra dostal v roce 1964 cenu Coach's Award. Poté studoval dva roky na Fordham University, načež přestoupil na Wharton School patřící k Pensylvánské univerzitě. Po absolvování bakalářského studia (BS) v oboru ekonomie a finančnictví nastoupil v roce 1968 do otcovy firmy Trump Organization.
V roce 1977 se Donald Trump oženil s českou modelkou Ivanou Zelníčkovou. Do manželství se narodily tři děti: Donald Jr., Ivanka a Eric Trumpovi.[9] Nejstarší z těchto dětí, Donald Jr., hovoří plynně česky, protože měl v dětství úzký vztah k prarodičům z matčiny strany. Od roku 1980 také pravidelně trávil část letních prázdnin ve Zlíně.[10]
Československá Státní bezpečnost vedla od dubna 1978 sledovací svazek na tehdejší Trumpovu manželku Ivanu. Při té příležitosti získávala také informace o Trumpově angažmá v tehdejší americké politice. Byla tak mimo jiné informována o Trumpově zájmu ucházet se o křeslo prezidenta USA už v roce 1988, respektive 1996.[10]
Samotný Donald Trump navštívil Československo v roce 1990, kdy se ve Zlíně zúčastnil pohřbu svého tchána Miloše Zelníčka.[11] Manželé Donald a Ivana Trumpovi se rozvedli v roce 1992. Následujícího roku si Trump vzal herečku Marlu Maplesovou, s níž má dceru Tiffany.[12] Jejich rozvod následoval v roce 1999. O šest let později se Trump oženil potřetí, a to se slovinskou modelkou a návrhářkou Melanií Knavsovou, která přivedla na svět syna Barrona Williama Trumpa.[13]
Trump začal svou podnikatelskou kariéru ve společnosti svého otce (Trump Organization). Pro začátek jeho vlastního podnikání mu otec poskytl úvěr ve výši jednoho milionu dolarů.[14] Jedním z jeho prvních projektů byla revitalizace bytového komplexu Swifton Village v Cincinnati ve státě Ohio. Když předal Swifton Village firmě svého otce, dosáhli zisku 6 milionů amerických dolarů.
V roce 1980 v New Yorku začaly práce na obnovení Wollman Stadium (stadionu) v Central Parku. Projekt měl předpokládaný stavební plán na 2½ roku. Jenže v roce 1986 nebyli ani blízko dokončení a už proinvestovali 12 milionů dolarů. Trump nabídl převzetí těchto prací bez toho, že by město muselo něco zaplatit. Nabídka byla odmítána, dokud se nedostala do pozornosti médií. Nakonec dostal příležitost a projekt dokončil během tří měsíců za 1,95 milionu dolarů, což bylo o 750 000 dolarů méně než původní rozpočet.
Do konce osmdesátých let se dostal do finanční krize. Výstavbu svého třetího kasina, Trump Taj Mahal v Atlantic City (New Jersey), financoval většinou z půjček s vysokým úrokem, které následně nedokázal splácet. Banky a držitelé dluhopisů přitom ztratili stovky milionů dolarů. 50 % vlastnictví kasina Taj Mahal musel převést na původní držitele dluhopisů, aby snížil úrokové zatížení a dostal více času na splacení dluhu. Do roku 1994 se mu podařilo značně snížit svůj 900milionový osobní dluh a též výrazně snížil svůj 3,5miliardový obchodní dluh. V roce 1995 spojil svoje kasina do společnosti Trump Hotels & Casino Resorts.
Trump je předsedou a generálním ředitelem (Chief Executive Officer, CEO) společnosti The Trump Organization, která se zabývá obchodováním s nemovitostmi. Trump je též zakladatelem společnosti Trump Entertainment Resorts, která provozuje mnoho kasin a hotelů po celém světě. V říjnu 2016 byl Donald Trump podle seznamu časopisu Forbes 499. nejbohatším člověkem světa.[15]
Mezi další Trumpovy fungující projekty – např. Trump Financial (hypoteční firma), Trump Sales and Leasing (rezidentní prodeje), Trump International Realty (rezidenční a komerční nemovitosti), Trump Restaurants, Go Trump (on-line cestovní vyhledávač), Select By Trump (řada kávových nápojů), Trump Drinks (energetický nápoj pro izraelský a palestinský trh), Donald J. Trump Signature Collection (řada pánského oblečení a hodinky), Trump Ice (balená voda), Trump Golf, Trump Chocolate, Trump Productions (televizní produkční společnost) anebo Trump Home (bytové zařízení).
V letech 1991, 1992, 2004 a 2009 vyhlásil Trump bankrot. První dva bankroty byly v souvislosti s jeho nemovitostmi: Trump Taj Mahal a Trump Plaza Hotel. S odstupem času sám tvrdil, že tehdy, když nechal postavit ona luxusní kasina, příliš zpyšněl.[19] V roce 1994 se jeho osobní dluh vyšplhal na 900 milionů a obchodní dluh 3,5 mld. USD. Tehdy musel prodat část svých firem a nemovitostí a vzdát se svého podílu v dalších společnostech. K finančnímu zotavení mu pomohly mj. výhodné smlouvy u nemovitostí za možnost zobrazit na nich nápis „TRUMP“. Bankroty z let 2004 a 2009 byly opět spojeny s jeho nemovitostmi, mezi jinými Trump Taj Mahal a Trump Hotels & Casino Resorts.
Mnohé projekty jeho podnikání skončily neúspěchem, nebo již byly zrušeny – např. Trump Airlines, Trump University, Trump Magazine, Trump Vodka, Trump Steaks, Trump Mortgage. Projekt Trump University (2004–2011) se v roce 2013 a v březnu 2016 dostal do zájmu médií, když státní návladní Eric Schneiderman zahájil vyšetřování, které skončilo žalobou, říkající, že se škola „angažovala ve specifických podvodných, klamavých a nezákonných činnostech“.[20] Nejednalo se o univerzitu (název musel být později změněn), ale spíše o program velmi drahých motivačních kurzů s pochybným prospěchem pro jejich účastníky.
Podle deníku The New York Times, který získal dlouho utajované údaje o daňových přiznáních Donalda Trumpa za poslední dvě dekády, zaplatil Trump na daních v roce 2016 pouze 750 dolarů a neplatil žádné daně v deseti z předešlých patnácti let.[21] V únoru 2021 Nejvyšší soud USA zamítl stížnosti Trumpových právníků a nařídil jeho účetní firmě Mazars USA aby poskytla veškeré údaje o Trumpových daňových odpočtech kanceláři státního zástupce v New Yorku.[22]
Donald Trump vlastní v USA několik nemovitostí:
Kromě těchto a dalších nemovitostí v USA vlastní Trump také luxusní sídlo na Floridě, zvané Mar-a-Lago. Pro toto sídlo musel Trump dne 8. září 2017 nařídit jeho evakuaci, protože bylo, stejně jako celé východní pobřeží států Florida a Georgie, ohroženo hurikánem Irma.[23]
V zahraničí nesou Trumpovo jméno následující budovy:
Donald Trump byl dvakrát nominován na Cenu Emmy a účinkoval v cameo rolích v několika filmech (Sám doma 2: Ztracen v New Yorku) a seriálech (Chůva k pohledání, Tak jde čas).[24] Mnohokrát byl hostem různých talk show. Objevil se i v jiných zábavných pořadech, např. ve World Wrestling Entertainment, kde se v ringu pral s vlastníkem organizace, Vincem McMahonem.
V roce 2003 se stal výkonným producentem a moderátorem soutěžní reality show The Apprentice na kanále NBC. Při každém vysílání této soutěže bojovala skupina lidí o práci v Trumpově společnosti. V první sérii The Apprentice dostával Trump plat 50 000 dolarů za jednu epizodu, ale po úspěchu programu byl odměňován 3 miliony dolarů za epizodu. Po 10 sériích přidal spin-off The Celebrity Apprentice, kde vystupovaly celebrity. Peníze, které se jim podařilo vybrat v každém kole, šly na charitativní projekt dle výběru projektového manažera vítězného týmu. V roce 2007 za The Apprentice dostal Trump hvězdu na hollywoodském chodníku slávy, která však byla již několikrát vandalizována.[25]
Trump se po úspěchu show The Apprentice stal výkonným producentem i dalších projektů, jako byly soutěže krásy Miss USA a Miss Universe Pageant, které vysílala rovněž televizní stanice NBC.
Poté, co oznámil prezidentskou kandidaturu a v preferencích šel mezi republikány do vedení, byl Trump mediálně exponován nesrovnatelně intenzivněji, typicky s několika rozhovory denně. Získával tak nejvíce prostoru a času v médiích nejen mezi republikánskými, ale všemi prezidentskými kandidáty. Pro média byly zprávy týkající se Donalda Trumpa z hlediska sledovanosti velmi atraktivní, a tak na zpravodajství ani mediálním času jemu věnovanému nešetřily, čímž i on dostával de facto zdarma prostor pro vyjadřování svých názorů, kterými mohl pro sebe získat mnohé nerozhodnuté voliče. Celkem bylo odhadováno, že hodnota mediálního prostoru jemu „zdarma“ poskytnutého (na rozdíl od reklam, za něž by musel platit komerční ceny) činila 1,9–2,0 miliardy dolarů.[26][27]
Vnitropoliticky se především profiloval svými požadavky na snížení daní firmám, zjednodušení daňového systému, snížení federálního dluhu a také svými odmítavými postoji vůči nelegálnímu přistěhovalectví.[28] V zahraniční politice je proti smlouvám o svobodném obchodu a prosazuje názor, že Spojené státy nemají příliš intervenovat ve světě.[29][30]
Ke konci prvního funkčního období Baracka Obamy se zviditelnil jako sympatizant tzv. Birthers, skupiny lidí vyžadující důkaz o tom, že se Obama narodil v USA a je tedy způsobilý být prezidentem USA (viz spory o volitelnosti Baracka Obamy). Minimálně v jednom televizním vystoupení Trump veřejně slíbil, že pokud Obama poskytne vyžadované dokumenty, věnuje on 5 milionů dolarů na charitu dle prezidentova uvážení.[31] Obama na tuto výzvu nereagoval.
V roce 2015 Trump kritizoval bývalého amerického prezidenta Bushe za invazi do Iráku[32] a také prohlásil, s ohledem na dění v Libyi, Sýrii a Egyptě, že zahraniční politika Baracka Obamy a bývalé ministryně zahraničí Hillary Clintonové v Africe a na Blízkém východě zapříčinila smrt „stovek tisíc lidí“.[33] Nadto stála tato politika velmi mnoho peněz, které mohly být podle Trumpa vydány pro užitečnější účely na území USA.
Utratili jsme 4 biliony dolarů ve snaze svrhnout různé lidi, a upřímně, kdyby tu dnes byly a my jsme tak mohli ty 4 biliony utratit ve Spojených státech na opravu našich silnic, mostů, letišť a spoustu dalších problémů, jež máme, byli bychom na tom mnohem lépe.[34]
V roce 2015 označil Trump německou kancléřku Angelu Merkelovou za „pravděpodobně největšího světového vůdce současnosti“, ale o rok později Angelu Merkelovou ostře kritizoval za její vstřícnou imigrační politiku během evropské migrační krize.[35]
Trump má kladný postoj k Izraeli a prohlásil, že by uznal Jeruzalém jako hlavní město Izraele.[36] K Číně má Trump spíše negativní vztah. Čínu kritizoval za její obchodní politiku, která podle něho poškozuje Spojené státy a připravuje Američany o práci, a pohrozil, že zavede vysoká dovozní cla na čínské zboží.[37]
Při projevu, ve kterém v červnu 2015 ohlásil svou kandidaturu na prezidenta USA, mimo jiné řekl, že jako prezident postaví velkou zeď na hranicích s Mexikem a Mexičané ji zaplatí:
Když Mexiko k nám posílá své lidi, neposílá ty nejlepší. Neposílají vás nebo vás. Posílají lidi, kteří mají spoustu problémů a tyto problémy přinášejí k nám. Přinášejí drogy, přinášejí kriminalitu, jsou to násilníci. Ale někteří – předpokládám – jsou dobří lidé.[38]
Stanice NBC Universal krátce poté oznámila, že na základě jeho slov vůči imigrantům, které jsou neslučitelné s jejími hodnotami respektu a úcty vůči všem, ruší všechny Trumpovy televizní pořady na ní vysílané. Trump poté prohlásil, že si za svými slovy stojí a bude stanici žalovat.[39] V USA totiž žije asi 11 milionů nelegálních přistěhovalců a velká část jich pochází z Mexika.[40]
Trump tehdy ohlásil také svůj úmysl zastavit veškerou finanční podporu z federálních fondů směřující do „azylových měst“, která poskytují útočiště přistěhovalcům bez dokladů a porušují tak federální zákony. Takzvaná „sanctuary cities“ jsou ovládána převážně demokraty, mezi ně patří například New York, Los Angeles, Miami nebo San Francisco. Radnice těchto měst nehlásí federálnímu imigračnímu úřadu ilegální přistěhovalce a zakazují to dělat i místní policii.[41] Newyorský starosta Bill de Blasio se nechal slyšet, že je připraven jít i k soudu, aby bránil své „azylové město“ před federální vládou.[42]
V srpnu 2016 Trump řekl, že by USA měly uznat ruskou anexi Krymu z roku 2014, pokud by to vedlo k lepším vztahům s Ruskou federací.
Lidé na Krymu, podle toho, co jsem slyšel, by raději byli v Rusku, než tam, kde byli dříve. A k tomu také musíme přihlížet.[43]
Vladimir Putin se k americké volební kampani roku 2016 vyjadřoval minimálně, ale ruská média o Trumpovi v průběhu této kampaně psala pozitivně. Trump také uvedl, že Putin je „silný vůdce“, s nímž by „zřejmě dobře vycházel“, ale v rozhovoru s ABC uvedl, že k Putinovi nemá žádný vztah a nikdy se s ním nesetkal.[43] Podpořil ruské nálety proti povstalcům a Islámskému státu (IS) v Sýrii[44] a vyjádřil ochotu spolupracovat s Ruskem v boji proti IS.[45]
Po rezignaci krátkodobého hlavního bezpečnostního poradce prezidenta Trumpa, bývalého generálporučíka Michaela Flynna, který byl zastáncem lepších vztahů s Ruskem, mluvčí Bílého domu Sean Spicer 14. února 2017 uvedl, že prezident Trump považuje Krym za součást Ukrajiny a očekává, že Rusko vrátí poloostrov Ukrajině. Spicer také odkázal na slova americké velvyslankyně při OSN Nikki Haleyové, která na půdě OSN prohlásila, že protiruské sankce zůstanou v platnosti, dokud se Krym nevrátí k Ukrajině.[46]
Trump označil syrského prezidenta Bašára al-Asada za „padoucha“, ale také řekl: „Nemám rád syrského prezidenta Bašára Asada, ale Asad zabíjí bojovníky Islámského státu (IS). Rusko zabíjí bojovníky IS a Írán zabíjí bojovníky IS.“[37]
V pozdějším rozhovoru v roce 2015 za přítomnosti veřejnosti řekl Trump na adresu senátora Johna McCaina o jeho vojenské kariéře, zejména během války ve Vietnamu: „Není to hrdina. Ok, je hrdina, protože byl chycen. Já preferuji ty, kteří nebyli chyceni.“[47] McCain totiž havaroval se svým letadlem během náletu na Hanoj při operaci Rolling Thunder, byl chycen vietnamskými bojovníky a vězněn pět let, když odmítl výměnu za Vietnamce zajatého armádou USA. Za svou službu obdržel pět amerických vojenských vyznamenání.[48]
Dne 7. prosince 2015, několik dní po teroristickém útoku v San Bernardinu, vydal Trump prohlášení začínající touto větou:
Donald J. Trump volá po celkovém a úplném zastavení přístupu muslimů do Spojených států, dokud zástupci naší země nezjistí, co se děje.
Když byl dotázán na rozvinutí toho, co tím konkrétně myslel, řekl, že by toto zamezení neplatilo pouze pro radikály, ale všechny lidi vyznávající islám, tedy i pro muslimy, kteří chtějí přicestovat do USA jako turisté, obchodní cestující, a také pro muslimy s americkou státní příslušností, vracející se do země např. z dovolené. Toto Trumpovo prohlášení se setkalo s převážně negativní reakcí v médiích.[49] Saúdskoarabský princ Valíd bin Talál poté nazval Trumpa „ostudou Ameriky“. Trump na to odpověděl, že princ „chce převzít kontrolu nad našimi politiky pomocí tatínkových peněz“ a on tomu po svém zvolení prezidentem USA učiní přítrž.[50] V červnu 2016 Trump zmírnil svou pozici s tím, že by to byl pouze dočasný zákaz, který by se vztahoval jen na osoby pocházející ze zemí „usvědčených z terorismu proti USA nebo jejich spojencům“, nebo zemí „ohrožených terorismem“.[51]
Trump se vyjádřil kriticky na adresu Saúdské Arábie, která je klíčovým, ale problematickým americkým spojencem na Blízkém východě, a naznačil, že její představitelé mohli nést odpovědnost za teroristické útoky 11. září 2001.[52] Trump také vyzval Saúdskou Arábii, aby se více zapojila do boje proti Islámskému státu[53] a hradila náklady za působení amerických vojsk na jejím území.[54] Od Hillary Clintonové požadoval, aby její Clinton Foundation vrátila dary, které obdržela od Saúdské Arábie, protože podle něj Saúdská Arábie jedná se ženami jako s otroky a zabíjí gaye.[55]
Ve čtvrté republikánské debatě v roce 2016 Trump prohlásil, že by bylo přijatelné se vypořádat nejen s teroristy, ale i s jejich rodinami. Řekl také, že teroristé používají své rodiny jako „živé štíty“. V debatě volal po tvrdém zásahu proti Islámskému státu, ale také dodal, že by udělal vše pro minimalizaci počtu civilních obětí.[56] Za cílení na ostatní členy rodin teroristů byl totiž kritizován prezident Barack Obama vzhledem k jím nařízeným náletům a bombardování nejrůznějších objektů pomocí bezpilotních letadel.[57]
Dne 9. srpna 2016 řekl Trump na mítinku přenášeném CNN o Hillary Clintonové:
Pokud přijde na to, že si bude vybírat své (nejvyšší) soudce, (potom) není nic, co byste s tím mohli udělat, vážení. … I když, pro stoupence druhého dodatku možná je – nevím.
Jeho slova by se dala vykládat (v nejzazším případě) jako nabádání k zastřelení jeho protikandidátky.[58] Po vítězství ve volbách Trump zmírnil svou ostrou rétoriku a ve svém projevu dne 9. listopadu 2016 pochválil Clintonovou za její „houževnatou kampaň“.[59]
Trump se začal politicky výrazněji angažovat od konce sedmdesátých let 20. století, kdy organizačně i finančně podporoval některé volební kampaně. Na konci osmdesátých let mu bylo republikány poprvé neformálně nabídnuto, aby kandidoval. Jako potenciálního politického partnera ho zřejmě vnímal i Michail Gorbačov, který měl velký zájem se s ním v roce 1988 v New Yorku setkat. Trump nakonec nabídku republikánů odmítl. Zároveň ale začal uvažovat o vlastní kandidatuře pro rok 1996, kterou chtěl už tehdy koncipovat jako nezávislou na republikánech i demokratech.[10]
V show Oprah Winfreyové v roce 1988 byl pravděpodobně poprvé dotázán, zda přemýšlí o kandidatuře na prezidenta Spojených států amerických. Trump sice odpověděl „pravděpodobně ne“, ale tuto možnost zcela nevyloučil. Do předvolebního boje o kandidaturu pak vstoupil již v roce 2000. Zúčastnil se primárek Reformní strany USA a vyhrál ve dvou státech, pak od kandidatury ustoupil. V roce 2014 řekl, že „velmi vážně zvažuje“ opětovnou kandidaturu.
Dne 16. června 2015 formálně oznámil svoji kandidaturu na prezidenta ve volbách v roce 2016 za Republikánskou stranu. Tehdy také představil svá předvolební hesla „Udělejme Ameriku opět velkou/skvělou!“[60][61] („Make America Great Again“).[62] a „Napřed Amerika“ („America first“). Při první republikánské debatě byl jediný, který se nezavázal slibem, že v případě svého neúspěchu bude podporovat vítěze primárek a nebude kandidovat za nějakou nezávislou třetí stranu.
Podle vlastního vyjádření byl proti americké invazi do Iráku v roce 2003. Během televizní debaty republikánských kandidátů na prezidenta v září 2015 kritizoval dřívějšího amerického prezidenta George W. Bushe a jeho bratra Jeba Bushe kvůli válce v Iráku.[32]
Při oznámení své kandidatury na prezidenta řekl, že má majetek o výši 8,7 miliard dolarů; podle časopisu Forbes jeho majetek činí 4,5 mld. dolarů.[63]
Rychle se stal vedoucím kandidátem Republikánské strany.[64] K 3. květnu 2016 Trump vyhrál ve 28 republikánských primárkách a shromážděních (tzv. caucuses) v unijních státech a teritoriích. Poté, co 3. května 2016 zvítězil v indianských primárkách, odstoupili zbývající dva hlavní soupeři – texaský senátor Ted Cruz[65] i ohijský guvernér John Kasich,[66] a stal se předpokládaným kandidátem republikánů pro prezidentské volby 2016.[67][68][69]
V průměru pěti nejdůležitějších průzkumů veřejného mínění měl Trump v květnu 2016 poprvé malý náskok před svou pravděpodobnou soupeřkou v prezidentských volbách, kandidátkou Demokratické strany Hillary Clintonovou. Na internetové stránce Real Clear Politics (RCP) byl pro něj vypočten náskok 0,2 % v celých Spojených státech. Průzkumy, které dopadly ve prospěch Trumpa (s procentním náskokem), jsou tyto: Rasmussen Reports – 5 %, Fox News: 3 %, ABC News/Washington Post – 2 %, USC Dornsife/Los Angeles Times – 3%. Ve prospěch Clintonové dopadly tyto průzkumy: NBC News/Wall Street Journal – 2 %, CBS News/New York Times – 6 %.[70]
Ke konci května 2016 měl Trump již zajištěn potřebný počet hlasů pro svou nominaci oficiálním kandidátem Republikánské strany pro prezidentské volby. Podle tiskové agentury Associated Press překonal počtem 1 238 delegátů stanovenou hranici o jeden hlas. Vyslovili se pro něj dosud nerozhodnutí delegáti, mezi nimi předsedkyně republikánů ve státě Oklahoma Pam Pollardová.[71]
Krátce po skončení sčítání hlasů v referendu o členství Spojeného království v Evropské unii přiletěl Trump dne 24. června 2016 do Skotska. Jeho vrtulník pak přistál na ploše golfového hřiště Trump Turnburry u obce Turnberry na jihozápadě země (hrabství Ayrshire).[72] Po ohlášení výsledků referenda prohlásil Trump, že „britští voliči si vzali svoji zemi zpět“, což je obměnou jeho vlastního hesla z předvolebního boje v USA. Podle amerického časopisu Time lze hlasování o brexitu označit za nový mezník v globální (resp. celosvětové) „válce o elity“. V jistém slova smyslu je prý také vítězstvím trumpismu ve světovém měřítku.[73]
V červenci 2016 se Trump zabýval přípravami na kongres Republikánské strany v Clevelandu v druhé polovině toho měsíce, na kterém byl posléze určen oficiálním kandidátem strany pro prezidentské volby v listopadu 2016. Úvahy komentátorů se točily kolem dvou jmen politiků, kteří se mohli stát Trumpovými kandidáty na místo viceprezidenta USA, tzv. „running mate“. Jmenovitě to byli guvernér státu New Jersey Chris Christie a guvernér státu Indiana Mike Pence.[74] Trump si pak jako svého spolukandidáta vybral Mika Pence.
Donald Trump zvítězil ve volbách dne 8. listopadu 2016 a byl tak designovaným 45. prezidentem Spojených států amerických. Ve volbách dne 8. listopadu 2016 získal 304 hlasů volitelů (oproti potřebnému počtu 270) a porazil tak svou hlavní soupeřku, demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou, na kterou připadlo 227 hlasů volitelů.[75] Sedm volitelů zvolilo jiného kandidáta, než jim určil výsledek voleb. Jinak volili dva republikáni a pět demokratů. Naposledy v roce 1808 došlo k situaci, kdy jiného kandidáta volil více než jeden volitel (přičemž původní kandidát byl naživu). Úřadu se Donald Trump oficiálně ujal 20. ledna 2017. Trump se stal jedním z pěti zvolených prezidentů, pro jejichž protikandidáta hlasovalo více voličů, ale kteří získali většinu ve sboru volitelů.[76] Byl prvním mužem v úřadu bez předchozí zkušenosti s politickou či armádní funkcí,[77] zvolením se stal nejbohatší osobou v prezidentském úřadu[78][79] a v sedmdesáti letech se stal nejstarší osobou, která nastoupila do amerického prezidentského úřadu.[80]
Dne 11. listopadu jmenoval Trump budoucího viceprezidenta USA Mikea Pence vedoucím týmu, který poté připravoval nástup nové administrativy. V tomto týmu dále pracovali Chris Christie, guvernér státu New Jersey, generál Michael Flynn, bývalý mluvčí Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, lékař a politik Ben Carson, bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani a senátor za Alabamu Jeff Sessions. Členy týmu byli také předseda Republikánské strany Reince Priebus, šéf Trumpovy volební kampaně Stephen Bannon a podnikatel německého původu Peter Thiel, který investuje kapitál v Silicon Valley. Spolupracovali s ním rovněž Donald Trump Jr., Ivanka Trumpová, Eric Trump a zeť Jared Kushner.[81]
Dne 13. listopadu 2016 jmenoval Trump dosavadního předsedu Republikánského národního výboru Reince Priebuse do významné funkce jako příští šéf jeho štábu v Bílém domě. Priebusovi se přičítaly k dobru jeho značná podpora Trumpa ve volebním boji, organizační schopnosti a také jeho dobré vztahy například s mluvčím Sněmovny reprezentantů Paulem Ryanem. Zároveň bylo oznámeno, že Stephen Bannon, dosavadní majitel internetového portálu Breitbart.com, měl zaujmout post hlavního poradce prezidenta (senior advisor).[82]
Brzy po vítězství Trumpa ve volbách prezidenta, a sice 14. listopadu 2016, se uskutečnil první telefonický rozhovor mezi ním a ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Oba politikové si navzájem slíbili, že budou konstruktivně spolupracovat. Putin nabídl Trumpovi partnerský dialog za předpokladu vzájemného respektu a nevměšování se do záležitostí druhé strany. Oba se shodli na tom, že dosavadní vztahy obou zemí nejsou uspokojivé. Podle tehdejšího prohlášení Kremlu se musí obě strany „vrátit k pragmatické spolupráci k oboustrannému užitku, která zohlední zájmy obou států a bezpečnost a stabilitu ve světě“. Zvláště musí být propojeno úsilí obou států v boji proti mezinárodnímu terorismu a extremismu. Trumpův tým se vyjádřil, že zvolený prezident hovořil s Putinem o celé řadě témat. Trump si přeje „silné a trvalé vztahy s Ruskem“.[83]
Čína podala oficiální protest proti telefonátu Trumpa s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen z 2. prosince 2016, což byl první oficiální kontakt mezi americkým a tchajwanským vůdcem od přerušení diplomatických vztahů mezi Spojenými státy a Čínskou republikou (Tchaj-wanem) v roce 1979, poté, co již za vlády prezidenta Richarda Nixona došlo v roce 1972 k velkému obratu v americké politice vůči Číně. Obamova administrativa prohlásila v reakci na telefonát, že Spojené státy nadále podporují politiku jedné Číny a považují Čínskou republiku na ostrově Tchaj-wan za provincii pevninské Číny.[84] Deníky New York Times a Guardian označily Trumpův telefonát za „provokaci“ vůči pevninské Číně a Trumpa kritizovali také někteří američtí politici.[85] Trump na kritiku reagoval na twitteru: „Je zajímavé, že Spojené státy prodávají Tchaj-wanu vojenský materiál za miliardy dolarů, a já bych přitom neměl přijmout blahopřejný telefonát.“[84]
Svou první vládu a administrativu začal Trump sestavovat krátce po vítězných volbách v listopadu 2016. Vláda začala působit od inaugurace Trumpa v lednu 2017. Její mandát vypršel v lednu 2021. Mezi významné ministry patřili ministři zahraničních věcí Rex Tillerson (2017–2018) a následně Mike Pompeo, který předtím pro Trumpa vykonával funkci ředitele CIA, a ministři obrany James Mattis (2017–2019) a poté Mark Esper.
Členové Trumpovy první administrativy byli co do kumulovaného majetku „nejbohatší“ vládou v dějinách USA, a pravděpodobně i světa. V administrativě bylo mnoho dolarových multimilionářů, včetně dvou miliardářů (kromě prezidenta samotného), a to Willbura Rosse a Betsy DeVos. Dále v ní byli zastoupeni významní manažeři z různých odvětví průmyslu (energetika, finance, nemovitosti) jako například ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr financí Steven Mnuchin.[86]
V prvních měsících svého úřadování Trump zvrátil některé z kroků svého předchůdce Baracka Obamy. Odstoupil od dohody o transpacifickém partnerství, Íránské jaderné smlouvy (JCPOA) a od Pařížské dohody o boji proti současným klimatickým změnám. Také částečně zastavil postupné oteplování americko-kubánských vztahů. Jmenoval konzervativního soudce Neila Gorsucha jako devátého člena Nejvyššího soudu. Trump dále nastolil částečný zákaz cestování (travel ban), kterým na tři měsíce zabránil občanům ze šesti muslimských zemí ve vstupu na území Spojených států. Trumpova snaha o zastavení nebo omezení programu rozsáhlé zdravotní péče i pro nemajetné občany (tzv. Obamacare) však narazila na velký odpor a prozatím neuspěla kvůli odlišnému postoji několika republikánských senátorů.
Od 20. ledna do konce roku 2017 strávil prezident Trump zhruba třetinu tohoto období (celkem 111 dní) v budovách a rezortech nesoucích jeho jméno nebo mu patřících, zvláště ve své rezidenci Mar-a-Lago ve West Palm Beach na Floridě. Čtvrtinu dní od své inaugurace v roce 2017 hrál Trump golf, často ovšem s politiky jako jsou republikánští senátoři Lindsey Graham a Rand Paul nebo japonský předseda vlády Šinzo Abe. Americké daňové poplatníky tento Trumpův „oddechový čas“ údajně stál 43 milionů dolarů na výdajích jako jsou náklady letů apod.[87]
Dne 21. ledna 2017 vydal Trump výkonné nařízení o minimalizaci finanční zátěže spojené se zdravotní reformou exprezidenta Baracka Obamy, než bude program „Obamacare“ zcela zrušen. Dále navštívil centrálu CIA v Langley ve státě Virginie, a podpořil její činnost. Zároveň vydal vládní příkaz k 23. lednu obnovující tzv. Mexico City Policy, která zakazuje přidělování finanční podpory z federálních zdrojů organizacím podporujícím potraty. V květnu téhož roku pak jí daná omezení rozšířil i na zahraniční pomoc rozdělovanou přímo vládními úřady USA.[88] Dne 23. ledna 2017 vypověděl Trump doposud neratifikovanou smlouvu o Transpacifickém partnerství. Dne 25. ledna 2017 vydal Trump výkonné nařízení k další výstavbě zdi na hranici s Mexikem a zahájil vyšetřování údajných volebních podvodů, týkajících se registrací voličů během prezidentských voleb v roce 2016.
V reakci na test íránské balistické rakety ze dne 29. ledna 2017 se Donald Trump rozhodl 3. února téhož roku na tuto zemi uvalit určité sankce.[89][90]
Dne 4. února 2017 pozastavil federální soudce v americkém Seattlu platnost výkonného nařízení prezidenta Trumpa, které zamezilo občanům vybraných sedmi muslimských zemí vstup na americké území a způsobilo problémy na letištích. Posléze bylo toto soudní rozhodnutí potvrzeno třemi soudci odvolacího soudu v San Franciscu. Po několika dnech nejistoty ohledně dalšího postupu bylo oznámeno, že Trumpova administrativa tuto kauzu nepředloží Nejvyššímu soudu USA ke konečnému rozhodnutí. Administrativa předpokládá, že by při stávající rovnosti hlasů pro a proti (čtyři proti čtyřem) zůstalo v platnosti rozhodnutí federálního soudu v Seattlu. Dne 11. února 2017 prohlásil Trump, že se výrokům federálních soudů nepodřídí a potvrdil možné vydání nového dekretu, který by občanům některých muslimských zemí zapověděl vstup na území USA.
Dne 15. února 2017 přijal Trump v Bílém domě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Během setkání prezident Trump zopakoval svůj souhlas s přenesením amerického velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Zároveň však Izrael vyzval, aby se s výstavbou židovských osad na území Palestinské autonomie „trochu držel zpátky“. Naznačil také, že by mohl akceptovat jak řešení formou „jednoho státu“, tak formou „dvou států“ na území Izraele a jím okupovaných palestinských územích.[91][92]
Dne 4. března 2017 dosáhla již zjevná roztržka mezi prezidentem Donaldem Trumpem a jeho předchůdcem Barackem Obamou nových rozměrů. Trump obvinil v jedné ze svých zpráv na Twitteru Obamu, že během volebního boje nebo po něm nechal odposlouchávat jeho telefony. Zprvu však nepředložil pro toto tvrzení žádné důkazy. Trump dále označil Obamu jako „zlého nebo nemocného chlapíka“.[93] Informaci o Trumpově útoku na Obamu přinesly také Lidovky.cz. Kromě toho bylo sděleno, že Trump vyčetl manželům Obamovým časté návštěvy ruského velvyslance v USA Sergeje Kisljaka v Bílém domě. Trump uvedl 22 Kisljakových návštěv za dobu Obamovy vlády, z toho čtyři v roce 2016.[94] Odposlech Trumpa nebo členů jeho týmu byl poté zpochybněn, ale dne 22. března 2017 potvrzen Devinem Nunesem, republikánským předsedou vyšetřovacího výboru Sněmovny reprezentantů USA. Podle jeho vyjádření se tak dělo po Trumpově zvolení prezidentem, a sice v měsících listopadu a prosinci 2016 a lednu 2017. Tehdy Trump sestavoval svou vládu, hovořil se svými spolupracovníky o svých plánech a telefonoval se zahraničními státníky. Akce mohla být podle Nunese legální, avšak Nunese znepokojilo, že v písemných zprávách tajných služeb o odposlechu jsou přímo uváděna jména členů Trumpova týmu, což by legální nebylo.[95]
Jako odvetu za chemický útok v Sýrii, který zabil desítky lidí, včetně dětí, vyslal Trump 7. dubna 2017 na leteckou základnu syrských ozbrojených sil 59 řízených střel dlouhého doletu Tomahawk.[96] O útoku bezprostředně informoval čínského prezidenta, kterého právě hostil ve svém resortu Mar-a-Lago na Floridě.[97]
Trump podpořil návrh předložený republikánskými senátory Tomem Cottonem a Davidem Perduem, který by snížil legální imigraci do Spojených států. Počet nových držitelů tzv. „zelené karty“, což je povolení k pobytu a k zaměstnání, by se snížil z asi půldruhého milionu na půl milionu osob ročně. Demokratičtí zákonodárci chtějí tento návrh zablokovat, protože by poškodil především imigranty z neevropských zemí,[98] kteří od přijetí Immigration and Nationality Act of 1965 převládají mezi legálními imigranty do Spojených států.[99]
Dne 6. prosince 2017 vydal prohlášení, kterým definitivně uznal Jeruzalém za hlavní město státu Izrael.[100] USA jsou první zemí, která tak učinila. De facto se Trumpovo rozhodnutí zakládá na zákonu, který byl Kongresem USA schválen již před 22 lety, jehož účinnost však byla americkými prezidenty doposud v půlročních intervalech odkládána. Trump zároveň rozhodl o tom, že americké velvyslanectví v Izraeli bude po potřebných přípravách přemístěno z Tel Avivu do Jeruzaléma.[101] Trumpovo prohlášení bylo odsouzeno právně nezávaznou rezolucí Valného shromáždění OSN, kterou 21. prosince 2017 podpořilo 128 členských zemí,[102] mezi nimi i Slovensko. Devět států hlasovalo proti této rezoluci, mezi nimi USA a Izrael. 35 států se zdrželo hlasování, mezi nimi šest členských států EU (Česká republika, Chorvatsko, Lotyšsko, Polsko, Maďarsko a Rumunsko).[103][104]
Dne 22. prosince 2017 podepsal Trump zákon o rozsáhlé daňové reformě. Od dob Ronalda Reagana, který byl prezidentem USA v 80. letech 20. století, nebyla tak velká změna daňových podmínek pro soukromé osoby a firmy schválena. Daně z příjmu právnických osob se snižují od 1. ledna 2018 z nynějších 35 % na 21 %[105] a zlepšují se podmínky pro odpisy investičních nákladů, což má vést k oživení investic domácích společností, návratu amerických firem ze zahraničí a v neposlední řadě k přilákání nových investic z celého světa do USA. Také jednotlivcům a zvláště rodinám s dětmi se středními až vysokými příjmy přinese reforma úspory na dani z příjmu. Trumpovu podpisu zákona předcházela složitá vyjednávání v americkém Kongresu, přičemž musely být mj. sladěny texty zákona schválené Sněmovnou reprezentantů na jedné a Senátem USA na druhé straně. V Senátu byl do jeho znění zákona postupně zapracován značný počet pozměňovacích návrhů jednotlivých republikánských senátorů.[106] V obou komorách Kongresu kladli zástupci Demokratické strany daňové reformě tuhý odpor, byli však přehlasováni republikánskými většinami.
V lednu 2018 se Trump stal prvním prezidentem USA, který promluvil k účastníkům washingtonského Pochodu pro život.[107] V téže době jeho vláda oznámila, že pracuje na zvýšení ochrany práva na výhradu svědomí u pracovníků ve zdravotnictví.[108]
Dne 20. května 2018 uveřejnil prezident Trump na Twitteru svůj požadavek, aby se ministerstvo spravedlnosti USA zabývalo otázkou, zda tajná služba FBI v roce 2016, tedy v době jeho prezidentské kampaně, z politických důvodů infiltrovala jeho volební tým. Téhož dne večer oznámilo ministerstvo spravedlnosti, že pověřilo svého generálního inspektora, aby toto podezření objasnil.[109] Trump podezírá vládu prezidenta Baracka Obamy, že dosadila „špiona“ do jeho volebního týmu, aby poškodila jeho kandidaturu na prezidenta, a označuje tuto akci za „největší politický skandál všech dob.“[109] Americká média informovala, že informátorem FBI v Trumpově volebním štábu byl bývalý agent CIA Stefan Halper.[110]
Nový advokát prezidenta Trumpa, bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani, oznámil rovněž 20. května, že zvláštní státní zástupce Robert Mueller dal najevo svůj úmysl ukončit vyšetřování „ruských kontaktů“ Trumpova týmu do 1. září 2018. Další průtahy v tomto vyšetřování by jinak mohly nežádoucím způsobem ovlivnit volby do Kongresu USA, které se budou konat 6. listopadu téhož roku.[109]
Deník New York Times v květnu informoval, že nejstarší syn Donald Trump Jr. se sešel 3. srpna 2016 na tajné schůzce v Trump Tower s Georgem Naderem, emisarem korunních princů Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, kteří nabídli pomoc Trumpově volební kampani.[111] Libanonsko-americký lobbista George Nader, který byl politickým poradcem SAE,[112] poukázal v dubnu 2017 jednomu z významných Trumpových sponzorů 2,5 miliónu dolarů a snažil se přes něj ovlivňovat Trumpovu administrativu k tvrdšímu postoji vůči Íránu a Kataru během katarské diplomatické krize a také k vypovězení jaderné dohody s Íránem.[113]
Dne 12. června 2018 se konal singapurský summit, při kterém se Trump setkal se severokorejským diktátorem Kimem Čong-unem. Oba politikové dospěli k závěrům, které by mohly dalekosáhle ovlivnit situaci v celé Koreji. USA budou dohlížet na plnění úmluvy o postupném atomárním a raketovém odzbrojení KLDR. Samy chtějí eventuálně zastavit společné manévry vojsk USA a Jižní Koreje. Je také možné, že dosavadní stav pouhého příměří na korejském poloostrově bude upraven mírovou smlouvou. Sankce uvalené Radou bezpečnosti OSN vůči KLDR se souhlasem všech jejích pěti stálých členů však zůstanou v platnosti tak dlouho, dokud tato země nesplní všechna očekávání. KLDR by ráda navázala diplomatické styky s USA a není vyloučeno, že Trump pozve Kima na návštěvu Washingtonu a že sám poletí do Pchjongjangu.[114]
Setkání s Kimem a jeho výsledky vedly k tomu, že Trumpova oblíbenost u republikánských voličů vzrostla na dosud nejvyšší úroveň. Podle televizní stanice CNN má Trump v červnu 2018 podporu 85 % republikánů a 40 % všech Američanů.[115] Trumpovo silné postavení v Republikánské straně se projevilo také tím, že jeho vnitrostranický kritik Mark Sanford, bývalý guvernér státu Jižní Karolína a eventuální kandidát na prezidenta v roce 2020, prohrál právě v den singapurského summitu, tedy 12. června, v republikánském hlasování o kandidatuře do Sněmovny reprezentantů USA. Vítězkou se stala Trumpova stoupenkyně Kattie Arrington, kterou prezident podpořil tvítem ze Singapuru tři hodiny před koncem hlasování. O Sanfordovi se Trump naopak vyjádřil, že je pouze zdrojem problémů („he is nothing but trouble“).[115]
Dne 27. června 2018 oznámil 81letý soudce Nejvyššího soudu Spojených států Anthony Kennedy, že ku dni 31. července 2018 odejde na odpočinek. Trump tím dostal příležitost nominovat nového soudce podle vlastního uvážení a tím za dané situace ovlivnit budoucí rozhodnutí tohoto soudu. Již 9. července oznámil svého kandidáta. Stal se jím 53letý konzervativní právník a absolvent elitní Yale University Brett Kavanaugh, který ještě musel být potvrzen Senátem USA.[116] Kavanaugh byl pak 6. října 2018 přes velké protesty Demokratické strany a části americké veřejnosti potvrzen Senátem USA poměrem hlasů 50 : 48 a doplnil soudcovské kolegium Nejvyššího soudu na plný počet devíti členů.
Dne 3. července 2018 vydala Trumpova administrativa nařízení, kterým zrušila praxi pozitivní diskriminace (tzv. affirmative action) na amerických středních a vysokých školách, které se mohly při přijímání studentů rozhodovat podle rasového klíče a směly zvýhodňovat afroamerické a hispánské uchazeče o přijetí na školu. Harvardova univerzita a některé další americké univerzity se rozhodly nařízení vlády ignorovat a chtějí dál uplatňovat rasové hledisko při výběru budoucích studentů.[117]
Ve dnech 12. a 13. července se Trump zúčastnil summitu NATO v Bruselu, kde při setkání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem kritizoval plánovaný plynovod Nord Stream 2, který spojí Rusko přímo s Německem po dně Baltského moře.[118]
Trump se intenzívně zapojil do boje republikánů proti demokratům před volbami do obou komor Kongresu USA, které se pak konaly 6. listopadu 2018. Spadaly do poloviny jeho vlastního funkčního období (tzv. midterm elections). Například vystoupil 23. října na shromáždění 16 000 přívrženců své strany v Houstonu, aby podpořil dosavadního senátora USA za stát Texas Teda Cruze, svého rivala z boje o prezidentskou kandidaturu v roce 2016. Cruz měl silného protivníka v osobě podstatně mladšího demokrata Beta O’Rourkeho.[119] Ačkoliv Demokratická strana vkládala velké naděje do kandidatury Beta O’Rourkeho, Trumpova pomoc Cruzovi výrazně posílila šance tohoto republikána na obhájení senátorského postu. Všech šest průzkumů voličských preferencí z měsíce října vyznělo v jeho prospěch, s průměrem 50,8 % : 43,8 %.[120]
V souvislosti s vraždou saúdskoarabského opozičního novináře Džamála Chášukdžího na saúdském generálním konzulátu v Istanbulu odmítl Trump pozastavit dodávky amerických zbraní do Saúdské Arábie, která je dlouhodobým spojencem Spojených států.[121]
Republikáni ztratili ve volbách do Kongresu USA svou dosavadní většinu ve Sněmovně reprezentantů, avšak vyslovenou prioritou prezidenta Trumpa bylo udržení většiny v Senátě Spojených států. To se nejen podařilo, nýbrž byly získány pravděpodobně dva posty navíc proti dosavadnímu stavu. Takový výsledek se za posledních 30 let zdařil jen dvěma prezidentům. Republikánský senátor Cory Gardner (Colorado), který byl předsedou výboru republikánů pro volby do Senátu, ocenil velký Trumpův přínos k vítězství strany v těchto volbách. Ten spočíval v neúnavném Trumpově osobním nasazení a velkém zájmu lidí o jeho početná volební shromáždění ve státech USA, ve kterých se bojovalo o klíčová místa v Senátě.[122] Od ledna 2019 budou mít republikáni 53 senátorů ze 100. Odebrali demokratům senátorské posty na Floridě, v Indianě, Missouri a Severní Dakotě. Naopak ztratili mandáty v Arizoně a Nevadě. Na Floridě zvítězil dosavadní guvernér Rick Scott po přepočítávání hlasů velmi těsně, a to zhruba o 10 000 hlasů. O jednom senátorském místě – ve státě Mississippi – se rozhodlo v dodatečné volbě dne 27. listopadu 2018. Vítězkou se stala republikánka Cindy Hydeová-Smithová, která porazila bývalého ministra zemědělství Mikea Espyho poměrem hlasů 55 %: 45 %.[123]
Dne 15. února 2019 vyhlásil prezident Trump stav národní nouze, a to kvůli situaci na hranicích s Mexikem. Podle Trumpa je neudržitelné, že přes tyto hranice proudí do USA desetitisíce nelegálních imigrantů a velká množství drog. Proto je údajně nutné posílit stávající hraniční plot a na zhruba 400 km délky vybudovat vysokou a zajištěnou zeď. Protože Kongres USA nepovolil pro tyto účely dostatečné prostředky, má Trump touto cestou možnost uvolnit celkově až zhruba 8 miliard dolarů, zčásti z rozpočtu ministerstva obrany.[124]
Při oficiální návštěvě českého premiéra Andreje Babiše v USA byl Babiš prezidentem Trumpem přijat v Bílém domě.[125]
Dne 22. března 2019 předal zvláštní poradce Robert Mueller ministrovi spravedlnosti Williamu Barrovi dlouho očekávanou konečnou zprávu o výsledku svého vyšetřování ve věci údajné „Russian connection“ (spojení s Ruskem) volebního týmu Donalda Trumpa v roce 2016 a eventuální osobní angažovanosti úřadujícího prezidenta USA. Den poté ministr a jeho náměstek Rod Rosenstein tuto zprávu vyhodnocovali. Zatím prosákl na veřejnost jen jeden detail, že totiž Mueller nemá v úmyslu pokračovat ve vyšetřování a obžalobách dalších osob než je oněch 30 osob, které byly jeho týmem doposud podchyceny.[126] Protože by tím bylo zřejmé, že osoby blízké prezidentovi jako je jeho zeť Jared Kushner nebudou obžalovány, vyvodili lidé kolem Trumpa z tohoto detailu závěr, že zpráva přinesla pro Donalda Trumpa samotného pozitivní výsledek. Demokratická strana nemá podle těchto úvah žádnou možnost, prosadit zahájení procesu proti prezidentovi zvaného impeachment, natož aby takový proces skutečně vedl k jeho sesazení. Chybí k tomu především potřebná dvoutřetinová většina hlasů v Senátu USA.[126]
Během krátké návštěvy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve Washingtonu podepsal Trump 25. března 2019 dekret, kterým Spojené státy uznaly izraelskou suverenitu nad Golanskými výšinami. Toto území Izrael vojensky okupoval v roce 1967 a v roce 1981 je de facto anektoval.[127] Doposud nebyla tato anexe žádným jiným státem uznána a Golany jsou také Organizací spojených národů (OSN) nadále považovány za výsostné území Sýrie.[127]
V průběhu roku 2019 prezident Trump opakovaně vyslovil myšlenku, že Spojené státy by měly zájem o koupi Grónska od Dánska.[128]
V září 2019 ohlásila předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová z Demokratické strany, že sněmovna zahájí přípravu ústavní žaloby (impeachmentu) na prezidenta Trumpa na základě stížnosti anonymního státního zaměstnance (jehož identita však byla mezitím neoficiálně odhalena) na prezidentův telefonát s nově zvoleným ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským z července 2019, ve kterém Trump požádal Zelenského, aby prošetřil působení bývalého viceprezidenta USA Joe Bidena a jeho syna Huntera Bidena na Ukrajině. Joe Biden se ucházel o kandidaturu za Demokratickou stranu v prezidentských volbách 2020. Prezidentův telefonát se Zelenským a krátkodobé zastavení vojenské pomoci Ukrajině byly odpůrci Trumpa vnímány jako pokus o ovlivnění prezidentských voleb, ve kterých prezident usiluje o znovuzvolení.[129] Ukrajinský prezident Zelenskyj popřel, že by na něj Trump vyvíjel nátlak.[130]
Dne 18. prosince 2019 byla Sněmovnou reprezentantů schválena obžaloba prezidenta Trumpa v procesu impeachmentu v bodech zneužití úřadu a obstrukcí vůči Kongresu Spojených států,[131] čímž se Trump stal třetím prezidentem, u nějž sněmovní poslanci schválili impeachment. Rozhodující však bylo hlasování v Senátu Spojených států, který díky republikánské většině v obou bodech obžaloby hlasoval proti odvolání prezidenta z jeho funkce.[132]
Na rozkaz prezidenta Trumpa a na základě informací amerických tajných služeb provedlo letectvo Spojených států amerických dne 3. ledna 2020 raketový útok bezpilotním letadlem na dva automobily v blízkosti bagdádského mezinárodního letiště,[133][134] při kterém byli zabiti íránský generálmajor Kásim Sulejmání a další čtyři muži, mezi nimi i zástupce velitele šíitských milic PMF Abú Mahdí Muhandis.[135] Sulejmání byl od roku 2002 velitelem jednotek Quds, elitních složek Íránských revolučních gard (IRG), za jejichž zahraniční vojenské operace v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu byl odpovědný.
Dne 12. března 2020 Donald Trump oznámil zákaz letů do Spojených států amerických z Evropy, aby zabránil rozšíření covidu-19 do Spojených států amerických.[136]
Donald Trump kritizoval reakci Organizace spojených národů na rozšíření covidu-19 v Ekvádoru. Organizace spojených národů podle něj nabídla Ekvádoru pomoc pod podmínkou legalizace umělých potratů v Ekvádoru.[137] Dle vyjádření OSN nic takového podmínkou zaslání humanitární pomoci nebylo a všechna doporučení respektovala zákony Ekvádoru a nepožadovala jejich změnu.[138]
Donald Trump přerušil financování Světové zdravotnické organizace v reakci za její jednání během pandemie covidu-19. Donald Trump napsal šéfovi WHO: „Je jasné, že opakovaná pochybení vás a vaší organizace při reakci na pandemii přišla svět extrémně draho“ a dále uvedl: „Jediný způsob, jakým může Světová zdravotnická organizace vykročit vpřed, je pokud zvládne skutečně prokázat svou nezávislost vůči Číně.“ [139]
Po úmrtí liberální soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburgové dne 18. září oznámil prezident Trump, že navrhne na uvolněné místo konzervativní kandidátku – tou se později stala Amy Coney Barrettová. Předseda Senátu Mitch McConnell následně ohlásil,[140] že tato kandidátka projde hlasováním aktuálního Senátu, tedy ještě před zahájením funkčního období nového prezidenta a Senátu. Takový postup kritizovali zástupci Demokratické strany s poukazem na precedent vytvořený samotnými Republikány před volbami 2016. V únoru 2016 zemřel konzervativní soudce Scalia, a Republikáni poté zablokovali hlasování o kandidatuře Merricka Garlanda, nominovaného prezidentem Obamou. Argumentovali, že v posledním roce prezidentského mandátu by k hlasování nemělo dojít a nového soudce má vybrat nový prezident.
Trump pomohl zprostředkovat dohody mezi Izraelem, Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty o navázání diplomatických vztahů.[141] Pomohl také dojednat normalizaci vzájemných vztahů mezi Izraelem a Súdánem, který se tak stal třetím arabským státem, který se židovským státem navázal za Trumpova zprostředkování oficiální styky.[142] Izrael se zavázal, že pozastaví plánovanou anexi části Západního břehu Jordánu.[143]
Dne 1. října 2020 vyzvali Trump, francouzský prezident Macron a ruský prezident Putin ve společném prohlášení k zastavení bojů o Náhorní Karabach, které koncem září rozpoutal s podporou Turecka Ázerbájdžán ve snaze dobýt Armény osídlenou Náhorno-karabašskou republiku, která se v době rozpadu Sovětského svazu s podporou Arménie odtrhla od Ázerbájdžánu a vyhlásila v roce 1991 nezávislost. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a turecký prezident Erdoğan výzvu tří prezidentů odmítli a jako podmínku zastavení bojů uvedli stažení Arménie z území Náhorního Karabachu.[144]
Trump pomohl zprostředkovat dohodu mezi Marokem a Izraelem o normalizaci vzájemných vztahů, v jejímž rámci Spojené státy souhlasily s uznáním marockých nároků na sporné území Západní Sahary, která byla anektována Marokem v 70. letech.[145]
Prezident Trump neuznal vítězství Joea Bidena v prezidentských volbách a snažil se všemi prostředky zvrátit výsledek ve svůj prospěch. V sobotu 2. ledna 2021 se dokonce pokoušel během telefonátu se státním sekretářem státu Georgia Bradem Raffenspergerem o dodatečnou revizi výsledku voleb a naléhal na něj, aby nalezl hlasy, které by potvrdily jeho vítězství.[146] Celý rozhovor unikl na veřejnost a stal se podnětem k vyšetřování FBI a byl diskutován jako důvod k možnému dalšímu impeachmentu. Podle některých právníků se Trump mohl dopustit státního i federálního zločinu a jeho případné vlastní omilostnění nemůže mít vliv na případné obvinění a trestní stíhání.[147] Před klíčovým zasedáním Kongresu, který měl zkontrolovat odevzdané hlasy volitelů a potvrdit volební výsledky, prezident Trump i jeho synové Eric a Donald junior otevřeně vydírali členy Kongresu za Republikánskou stranu aby výsledky zpochybnili. To nakonec vedlo k rozdělení republikánských poslanců na ty, kteří zastávají principy demokracie a velkou část republikánských zákonodárců, která vše vsadila na Trumpa (označenou jako Trump dead-enders).[148]
Dne 6. ledna 2021, kdy bylo zahájeno společné zasedání Kongresu, tzn. Sněmovny reprezentantů a Senátu Spojených států, aby potvrdilo odevzdané hlasy volitelů a volbu nového prezidenta, napadl dav Trumpových příznivců budovu Kapitolu. Jednání muselo být přerušeno a poslanci i viceprezident Pence byli evakuováni na bezpečné místo. Trumpovým příznivcům se podařilo proniknout do budovy, kde se fyzicky střetli se členy ochranky. Někteří pronikli do jednacího sálu nebo kanceláře předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové. Primátorka Washington, D.C. vyhlásila výjimečný stav a zákaz vycházení od 18 hod. Prezident Trump nakonec po výzvách republikánských senátorů odsoudil násilnosti a protiprávní jednání svých příznivců. Do Washingtonu zástupce Pentagonu povolal 1 100 ozbrojených členů Národní gardy.[149]
Donald Trump svým příznivcům, kteří obsadili Kapitol, vzkázal prostřednictvím videa, že mu byly volby, ve kterých s převahou vyhrál, ukradeny. Sice je vyzval, aby šli domů a neporušovali pořádek, ale zároveň vůči nim prohlásil, že jsou „velmi speciální“ a že „je milujeme“.[150]
V návaznosti na tyto události byl zablokován twitterový účet Donalda Trumpa (@realDonaldTrump) nejprve na 12 hodin, avšak nakonec se rozhodlo o jeho permanentním pozastavení.[151][152] Trump porušoval pravidla této sociální platformy opakovaně už v minulosti, ale CEO Twitteru Jack Dorsey soudil, že v případě prezidenta Spojených států převažoval veřejný zájem aby byl účet zachován.[153] Twitter zároveň smazal Trumpovy nové příspěvky na účtech @WhiteHouse a @TeamTrump[154] a posléze rozhodl, že z oficiálních twitterových účtů prezidenta USA @POTUS a @FLOTUS budou před předáním úřadu smazány i veškeré příspěvky fanoušků a Joe Biden bude začínat od nuly.[155] Podle Marka Zuckerberga má Trump zákaz přístupu na všechny facebookové platformy (včetně Instagramu), a to minimálně do konce svého mandátu. Facebook rovněž začal mazat všechny příspěvky se souslovím „stop the steal“.[156]
Po útoku na Kapitol se mezi členy Kongresu vyskytly snahy o odvolání prezidenta před 20. lednem, kdy měl úřad předat Joe Bidenovi. Mezi možnostmi bylo přimět samotného Trumpa k rezignaci, odvolat ho na základě 25. dodatku Ústavy pro neschopnost vykonávat funkci, nebo v pořadí druhý impeachment.[157] 25. dodatek umožňuje viceprezidentovi odvolat prezidenta z funkce, pokud by tento krok podpořila většina z 15 ministrů vlády. Viceprezident Mike Pence by tak dokončil mandát jako úřadující prezident USA.[158] Viceprezident Mike Pence s tím nicméně nesouhlasí.[159]
Sněmovna reprezentantů odhlasovala dne 13. ledna 2021 poměrem hlasů 235 ke 197 impeachment prezidenta Trumpa a ten se tak stal jediným prezidentem v historii Spojených států, který čelil ústavní žalobě dvakrát během svého mandátu. Konečné rozhodnutí o jeho odvolání z funkce má Senát, kde proběhne soud. Tam musí pro konečný verdikt hlasovat dvě třetiny přítomných senátorů a výsledkem hlasování může být i zákaz vykonávat v budoucnosti jakékoli státní funkce.[160]
Dne 13. února 2021 byl Senátem exprezident Trump osvobozen.[161]
Národní rada zpravodajských služeb USA (National Intelligence Council – NIC) zveřejnila 15. března 2021 část dokumentu, který shromáždil zpravodajské informace o zahraničních pokusech ovlivnit prezidentské volby. V dokumentu deklaruje, že ruská zpravodajská služba se pokusila ovlivnit volby ve prospěch Donalda Trumpa za pomoci falešných a nepodložených obvinění Joe Bidena prostřednictvím amerických médií, úředníků a prominentních osob blízkých Donaldu Trumpovi a jeho administrativě.[162]
Zvláštní tým FBI řízený vyšetřovatelem Robertem Muellerem nenašel po více než dvou letech vyšetřování žádný důkaz, že by volební tým Donalda Trumpa během jeho prezidentské kampaně spolupracoval s Ruskem,[163] ale zejména v souvislosti s tímto vyšetřováním, často z důvodu bránění spravedlnosti a lhaní, byli během Trumpova čtyřletého volebního období obžalováni a pravomocně odsouzeni nebo vzati do vazby:
Trump obvinil Muellerův vyšetřovací tým ze střetu zájmů, protože člen Muellerova týmu agent Peter Strzok byl po zveřejnění textových zpráv usvědčený ze zaujatosti vůči Trumpovi, a vyšetřování členů svého volebního týmu označil za „hon na čarodějnice“.[165]
V administrativě Donalda Trumpa došlo u pěti jeho ministrů k internímu vyšetřování, které dospělo do fáze návrhu obžaloby na federální kriminální vyšetřování:
V souvislosti se sexuálními přestupky a zločiny byly odsouzeny nebo obviněny tyto osoby z „Trumpova okruhu“:
„ | Hodlám se obklopit pouze těmi nejlepšími a nejserióznějšími lidmi. | “ |
— Donald Trump, 2016[175] |
Z nefyzických osob spjatých s Donaldem Trumpem došlo k právnímu stíhání u:
Svůj úmysl kandidovat znovu v prezidentských volbách roku 2020 dal Trump najevo již několik hodin poté, co se ujal úřadu dne 20. ledna 2017, a to tím, že se zapsal jako kandidát u Federální volební komise (Federal Election Commission).[177] Následně byl jeho volební výbor pro rok 2016 přeměněn na výbor pro znovuzvolení v roce 2020.[178] Oficiální start nové kampaně se uskutečnil na shromáždění ve městě Melbourne na Floridě 18. února 2017, méně než jeden měsíc po Trumpově inauguraci jako prezident.[179] V lednu 2018 měl Trumpův výbor pro znovuzvolení k dispozici již 22,1 milionu dolarů[180] a do konce června 2018 vybral na tuto kampaň celkově 50 milionů dolarů.[181]
Trump kandidoval v prezidentských volbách 2020. V primárkách Republikánské strany snadno zvítězil, když neměl vážného soupeře, a stal se tak oficiálním kandidátem této strany spolu se svým dosavadním viceprezidentem Mikem Pencem, který rovněž obhajoval svůj úřad. Při volbách dne 3. listopadu 2020 se střetl s kandidátem Demokratické strany Joem Bidenem, kterému podlehl rozdílem 7 000 000 hlasů (přestože získal více hlasů voličů než v roce 2016, když byl zvolen prezidentem) a výsledným poměrem volitelů 306 ku 232.[182]
Dne 15. listopadu 2022 oznámil Trump ve svém klubu Mar-a-lago na Floridě svou kandidaturu na prezidenta v amerických prezidentských volbách 2024.[183] Jeho největším rivalem ve stranických primárkách je dlouhodobě floridský guvernér Ron DeSantis, který kandidaturu oficiálně oznámil až v květnu 2023.[184][185] Během kampaně Trump například uvedl, že je schopen ukončit ruskou invazi na Ukrajinu během 24 hodin a požaduje tresty smrti pro pašeráky drog. I nadále šířil tvrzení, že prezidentské volby v roce 2020 byly zmanipulovány. Proti prezidentovi a rivalovi z předešlých prezidentských voleb Joe Bidenovi se vymezuje velmi tvrdě.[186] Řekl například, že vláda Joea Bidena používá stejné praktiky jako gestapo.[187] V únoru 2024 uvedl, že státům, které dostatečně nepřispívají do rozpočtu Severoatlantické aliance, by Spojené státy americké pod jeho vedením nepřišly na pomoc.[188] Zároveň dodal, že by Rusko dokonce povzbudil, ať si s nimi dělá, co chce.[189][190] V květnu 2024 uvedl, že po členských státech Severoatlantické aliance požaduje, aby vydávaly na svou obranu alespoň 3 % svého HDP.[191] Dne 6. března 2024, den po odstoupení poslední protikandidátky Nikki Haleyové a den po volebním superúterý, zůstal jediným kandidátem Republikánské strany na funkci hlavy státu.[192][193] V červenci 2024 byl stranou oficiálně nominován jako její kandidát.[194] Ve věku 78 let se stal historicky nejstarším kandidátem nominovaným do voleb o tuto funkci.[195]
Nejvyšší soud státu Colorado v prosinci 2023 rozhodl, že Trump není způsobilý vykonávat funkci prezidenta USA a vyloučil jej z hlasování v prezidentských primárkách v tomto státě. Soud rozhodl s odvoláním na 14. dodatek americké ústavy (Zaručení práv a výhod občanství) kvůli údajnému Trumpově podílu na násilnostech v sídle Kongresu 6. ledna 2021. Jako veřejný činitel, který přísahal věrnost ústavě, se dle soudu zapojil do vzpoury, a 14. dodatek zakazuje takovým lidem vykonávat volené funkce. Dodatek zakazuje zastávání „jakékoli funkce, civilní nebo vojenské“ komukoli, kdo dříve odpřisáhl věrnost ústavě a následně se dopustil „povstání nebo vzpoury proti témuž, nebo poskytl pomoc a útěchu nepřátelům“ ústavy. Trumpův volební štáb se proti diskvalifikaci odvolal k nejvyššímu soudu USA.[196][197] Ten v březnu 2024 rozhodnutí Nejvyššího soudu v Coloradu zrušil.[198]
Koncem prosince 2023 státní tajemnice Maine Shenna Bellowsová diskvalifikovala Trumpa z hlasování v prezidentských primárkách v tomto státě s odvoláním na 14. dodatek americké ústavy. Bellowsová dospěla k závěru, že Trump podněcoval vzpouru, když šířil nepravdivá tvrzení o podvodech na voličích v prezidentských volbách v roce 2020 a poté vyzval své příznivce, aby pochodovali na Kapitol a zabránili zákonodárcům v potvrzení hlasování, což vedlo k útoku z 6. ledna 2021. Proti rozhodnutí se Trumpův volební tým učinil.[199][200] K volbám ve státě Maine pak Trump mohl nastoupit.
V únoru 2024 rozhodla soudkyně v americkém státě Illinois o vyloučení Donalda Trumpa z republikánských primárních voleb v tomto státě. Důvodem byla žaloba skupiny voličů, která Trumpovo vyřazení požadovala na základě jeho zapojení do útoku na budovu amerického Kapitolu. Trump se proti rozhodnutí odvolal[201] a měl úspěch.
Dne 13. července 2024 došlo na předvolebním mítinku Donalda Trumpa v pensylvánském Butleru ke střelbě, při níž Trump utrpěl zranění pravého ucha, jeden divák zemřel a dva byli kriticky zraněni. Dvacetiletého střelce zastřelily bezpečnostní složky.[202][203] FBI oznámila, že pachatelovým motivem bylo spáchat útok na významném shromáždění bez ohledu na to, zda půjde o Donalda Trumpa. Uvažovaným cílem byl i prezident Biden.[204]
Dne 15. září 2024 byl na Trumpově golfovém hřišti ve West Palm Beach zmařen pokusu o další atentát na Donalda Trumpa. Osmapadesátiletého muže skrytého v křoví s puškou typu AK-47 před pokusem o útok odhalila tajná služba a později jej dopadla policie. Motivem útočníka byla vražda Donalda Trumpa z politických důvodů.[205]
V roce 2024 zvítězil v republikánských primárkách pro prezidentské volby, ve kterých následně 5. listopadu 2024 porazil kandidátku Demokratů Kamalu Harrisovou.[206] Zároveň je po Groveru Clevelandovi druhým prezidentem v historii Spojených států, který byl zvolen na dvě na sebe nenavazující volební období. V v sedmdesátosmi i letech se sta nejstarší osobou, která nastoupila do amerického prezidentského úřadu.[80]
V polovině ledna 2025, stále coby zvolený prezident, byl zapojen do vyjednávání dohody o příměří ve válce mezi Izraelem a Hamásem. Poté, co se jeho zvláštní vyslanec pro Blízký východ Steve Witkoff setkal s premiérem Izraele Netanjahuem, došlo k přijetí dohody.[207][208]
Druhá vláda Donalda Trumpa vykonávala svůj mandát od jeho inaugurace v lednu 2025. Mezi význačné členy vlády patřili ministr zahraničních věcí Marco Rubio, ministr obrany Pete Hegseth, ředitel CIA John Ratcliffe nebo ministr financí Scott Bessent. Trump také oznámil, že zřídí úřad pro efektivní vládu, který měli vést Elon Musk a Vivek Ramaswamy. Nakonec ho ale vedl Musk sám.
Zpravodajská média uvedla, že Trump obsazoval klíčové posty loajálními, nikoli zkušenými lidmi,[209][210] a že vláda byla vytvořena osobami s protichůdnými názory a „eklektickými osobnostmi“.[211][212] Vláda bývá popisována jako nejbohatší v novodobé historii, neboť je tvořena více než 13 miliardáři.[213][214]
Druhá inaugurace Donalda Trumpa proběhla 20. ledna 2025, kdy složil prezidentský slib. Následně podepsal kolem dvou set exekutivních příkazů. Částí z nich anuloval exekutivní příkazy vydané předchozím prezidentem Joem Bidenem.[215] Svými exekutivními příkazy například vyhlásil nouzový stav na hranici s Mexikem, ukončil program legálního vstupu do USA s pomocí aplikace CBP One, ohlásil plánované zátahy na nelegální migranty,[216] dále vyhlásil stav energetické nouze a povolil maximalizaci těžby ropy a zemního plynu,[217] znovu odstoupil od Pařížské dohody o boji proti klimatickým změnám.[218] Omilostnil kolem 1500 účastníků a organizátorů útoku na Kapitol z roku 2021.[219] Dále za USA vystoupil ze Světové zdravotnické organizace (WHO).[220] Nařídil, aby státní úřady uznávaly pouze dvě pohlaví, muže a ženu, a zrušil genderově zaměřené vládní programy. Dočasně odložil prosazování federálního zákazu čínské sociální sítě TikToku nejméně o 75 dní. V neposlední řadě ohlásil přejmenování několika místopisných názvů, například Mexickému zálivu se v USA bude říkat „Americký záliv“ a hora Denali na Aljašce se bude místo názvu v jazyce zdejších původních obyvatel znovu nazývat horou McKinley.[221] V dalším příkazu k genderové otázce stanovil, že federální pojišťovací programy přestanou hradit lékařskou péči týkající se změny pohlaví u mladistvých. Předtím již nařídil Pentagonu, aby provedl přezkum, zda má být transgenderovým lidem zakázána vojenská služba.[222]
Po nástupu do úřadu v lednu pohrozil Donald Trump převzetím Panamského průplavu a nevyloučil v této souvislosti použití vojenské síly, což zdůvodnil rostoucím vlivem Číny (obě strany průplavu obsluhují kontejnerové terminály hongkongské společnosti Hutchison Ports PPC). Panamský průplav před více než 100 lety postavily USA a měly ho v soukromé správě do konce roku 1999, kdy jej převzala Panama). Americký ministr zahraničí Marco Rubio na začátku února při návštěvě Panamy řekl, že je nespravedlivé, aby Spojené státy byly v pozici, kdy mají průplav bránit a zároveň za jeho používání platit a že mu zástupci této země nabídli ústupky. Poté americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že americká vládní plavidla mohou používat průplav bez poplaků. Správa Panamského průplavu následně uvedla, že „neprovedla žádné změny“ ve výši poplaků.[223]
Na začátku února 2025 pohrozil zavedením nových celních tarifů na dovozy z Kanady a Mexika (ve výši 25 %) a Číny (ve výši 10 % nad rámec již existujících cel), pokud nezpřísní hraniční kontroly kvůli převozu fentanylu a jiných drog. S Kanadou a Mexikem se dohodl, avšak vyšší cla pro Čínu začala platit. Čína následně oznámila odvetná cla.[224]
V průběhu svého mediálního života se Donald Trump dle kritiků několikrát nevhodně vyjadřoval o ženách. V pořadu Howarda Sterna The Howard Stern Show v roce 2005 hodnotil ženy v žebříčku od 1 do 10.[225] Jeho výroky nebyly jen obecné, ale směřovaly také na konkrétní ženy. V roce 1996 nazval bývalou Miss Universe Aliciu Machado „Miss Piggy“ (Miss prasátko), také „eating machine“ (žrací stroj) a „Miss Housekeeping“ (Miss uklízení). Při různých příležitostech slovně napadl americkou herečku Rosie O'Donnellovou, a to i během debaty Republikánské strany v roce 2015.[226][227][228]
V říjnu 2016, v době boje o prezidentský post, zveřejnil deník The Washington Post video z roku 2005[229] začínající záběrem přijíždějícího autobusu a spojeným se zvukovou stopou rozhovoru Donalda Trumpa s tehdejším televizním moderátorem Billym Bushem uvnitř autobusu a pokračuje rozhovorem Trumpa, Bushe a herečky Arianne Zucker ve studiu společnosti NBC Universal. V rozhovoru s Bushem se Trump nevhodně vyjadřoval o ženách a hovořil také o sexuálních útocích, ke kterým se přiznal. Donald Trump netušil, že mikrofon, který byl s jeho vědomím na něm umístěn, je již aktivní. Konkrétně promluvil o osahávání žen, kterých se dopouštěl, a že mu to vždy prošlo, protože je slavný. Za tyto výroky se po jejich zveřejnění omluvil; v té době od něj ale odešlo mnoho jeho příznivců.[230] Následně několik žen potvrdilo jeho vlastní slova s tvrzením, že jsou to ony, o kterých Trump na nahrávce mluví. Jednou z žen byla Natasha Stoynoffová z magazínu People, její tvrzení později potvrdilo šest jejích kolegů.[231] Existují ještě další audio nahrávky, na kterých Trump hovořil o ženách. V roce 1997 prohlásil, že jako ředitel soutěže Miss Teen USA mohl chodit do šaten dívek a mohl je tak vidět nahé. Dívkám tvrdil, že jde o inspekci. Několik původních soutěžících toto jeho prohlášení označilo za pravdivé.[232]
Před samotnou soutěží jdu do zákulisí. A každá se tam převléká a připravuje a tak. A, víš, žádný chlap okolo. Já tam můžu vejít, protože jsem majitel celé podívané. (…) To víš: stojí tam neoblečené. (…) A vidíš ty neuvěřitelně pohledné ženy. Mně tohle ale projde.Donald Trump v show Howarda Sterna[233]
Minimálně 24 žen Trumpa obvinilo ze znásilnění, sexuálních útoků, násilné líbání bez souhlasu, osahávání na intimních místech nebo jiného obecně nevhodného chování se sexuálním podtextem. Většinou se jednalo o mladé dívky, v době, kdy byl Trump již starší, ženatý a vlivný byznysmen. Trump všechna obvinění odmítá, u některých případů dodal, že daná žena „by nebyla jeho první volba“, nebyla dostatečně atraktivní, popřípadě je navíc označuje za lhářky.[234]
Dne 9. května 2023 newyorský soud v občanskoprávním řízení rozhodl, že Trump je povinen vyplatit žurnalistce a spisovatelce E. Jean Carroll odškodnění ve výši 2 milionů USD za sexuální násilí, jehož se vůči ní dopustil v 90. letech 20. století, a další 3 miliony za urážku na cti, které se dopustil, když její obvinění označil za lživé.[235] Znásilnění mu ale dokázáno nebylo.[236]
V letech 2006 až 2007 měl Trump mimomanželský vztah s pornoherečkou Stormy Danielsovou, kterou potkal na golfovém turnaji. V roce 2011, kdy Trump zvažoval kandidaturu na prezidenta, herečka chtěla svůj příběh prodat bulvárnímu tisku za 15 tisíc dolarů. Poté, co se o tom Trump dozvěděl, ji kontaktoval jeho právník Michael Cohen a hrozil jí právními spory. Herečka následně svou aféru s Trumpem popřela.[237]
Její agent začal bulvární média obcházet znovu na jaře 2016 (tentokrát s cenovkou 200 tisíc dolarů), kdy Trumpova nová kandidatura začala získávat reálné obrysy, ale zájem nezaznamenal. Vše se změnilo v říjnu 2016 poté, co deník The Washington Post zveřejnil nahrávku o Trumpově chování k ženám. O příběh projevil zájem bulvární deník The Enquirer, když jeho ředitel byl Trumpův přítel a slíbil mu, že bude negativní příběhy o něm nakupovat a následně zamlčovat. Příběh herečky však nekoupil, ale spojil jejího advokáta s Trumpovým právníkem Michaelem Cohenem. Následně byla uzavřena dohoda o mlčení o tomto vztahu, kde herečka i Trump byli označeni pseudonymy, když jejich skutečná identita byla uvedena v příloze smlouvy. Herečce mělo být prostřednictvím jí vlastněné skořápkové firmy za její mlčení vyplaceno 130 tisíc dolarů. Trump s uzavřením dohody souhlasil, podepsal ji však jeho právník Cohen.[237][238]
Platba však nepřicházela a herečka tak chtěla dohodu zrušit a svůj příběh opět prodat do médií. Částku nakonec zaplatil Cohen ze svého, a herečka pak své mlčení dodržela.[238] Trump mu celou částku v průběhu roku 2017 nahradil,[239][240] vykázanou jako obchodní výdaje za právní služby.[241]
V březnu 2023 navrhla velká porota Trumpa v případu obžalovat.[242][243] Dne 30. května 2024 byl Donald Trump, jako historicky první americký prezident,[244][245] shledán porotou newyorského soudu vinným z falšování finančních záznamů ve všech 34 bodech obžaloby.[246] Bývalému prezidentovi hrozil podmíněný trest nebo až čtyřleté odnětí svobody. Výše trestu měla být soudem oznámena 11. července 2024,[245] k čemuž však nedošlo. Dne 10. ledna 2025 byl případ uzavřen a Trumpovi nebyl uložen trest, protože by to bylo nevhodné vzhledem k tomu, že byl zvolen prezidentem Spojených států (tzv. absolute discharge).[247]
Trump způsobil kontroverzi, když při neveřejném setkání se senátory vyjádřil vulgárně na adresu přistěhovalců z karibských a afrických zemí, jejichž imigrace do Spojených států by se měla podle Trumpa omezit.[248]
Trump je odpůrcem „sanctuary cities“, tedy ochranitelských či azylových měst, mezi něž patří New York, Los Angeles, Chicago a stovky dalších amerických měst, která na svém území odmítla uplatňovat federální zákony týkající se imigrace a chrání nelegální imigranty před federální vládou. Prezident Trump a jeho ministr spravedlnosti Jeff Sessions se snažili zabránit financování těchto měst z federálního rozpočtu, ale města jako Chicago se starostou Rahmem Emanuelem se tomu úspěšně bránila žalobami na americkou vládu.[249]
Podle výzkumů veřejného mínění z konce července 2019 si více než polovina Američanů myslela, že Donald Trump je rasista.[250]
Donald Trump využíval soukromý twitterový účet @realDonaldTrump jako častý prostředek komunikace k vyjádření svých pocitů a politických názorů, tak i k oficiálním oznámením (například ke jmenování šéfa Fedu), přestože existuje oficiální prezidentský účet @POTUS.[251][252] Trump si jej zřídil v březnu 2009. Tweety se staly zdrojem zpráv, z nichž vycházejí oficiální, veřejnoprávní i komerční média. Na druhé straně přerostlo blokování uživatelů, kteří na Trumpově soukromém účtu reagovali, v některých případech v civilně právní spory týkající se svobody projevu.[253] V říjnu 2017 k tomu argumentoval tehdejší Trumpův tiskový mluvčí Sean Spicer, že Bílý dům považuje všechny Trumpovy tweety za „oficiální prohlášení prezidenta Spojených států“.[253]
Vybrané dvojice Trumpových názorově protichůdných tweetů některé firmy otiskly na pantofle (anglicky flip-flops – označuje jak žabky, tak obrat v názoru).[254][255] Soukromé tweety prezidenta coby zdroj žurnalistické zprávy jsou novinka, kterou – ač technologicky mohl – nepraktikoval ani jeho předchůdce v úřadu Barack Obama.
Trumpův soukromý účet Twitter zrušil těsně před koncem jeho funkčního období, v reakci na vniknutí jeho příznivců do budovy Kongresu v lednu 2021. Po ukončení Trumpova prezidentského období deník The New York Times vytvořil chronologicky i abecedně (podle adresátů) řazený souhrnný registr jeho twitterových invektiv, které podle deníku čítaly až 48 tisíc urážlivých slov.[256][257]
Donald Trump nepije alkohol, a to v reakci na vědecky doložené důsledky alkoholismu a předčasnou smrt jeho vlastního staršího bratra Freda Jr. Trumpa.[258] Tvrdí také, že nikdy v životě nekouřil.[259] Je o něm známo, že má rád tzv. junk food – nepříliš zdravé a nutričně nevyvážené jídlo[260] a kolové nápoje. Co se týče spánku a spánkové deprivace, dle jeho slov mu stačí 3 až 4 hodiny spánku denně.[261] Například u mnoha jeho příspěvků na Twitteru lze najít čas odeslání kolem 3. či 4. hodiny ranní.
V prosinci 2015 Harold Bornstein, Trumpův praktický lékař od začátku 80. let, vydal dopis s popisem výborného zdraví Donalda Trumpa.[262] Někteří novináři a političtí komentátoři si všimli, že způsob vyjadřování nebyl typický pro lékařský posudek, ale byl podobný vyjadřování Donalda Trumpa. V květnu 2018 sdělil Bornstein televizím CNN a NBC, že Donald Trump mu obsah dopisu nadiktoval.[263][264] Podle dalšího Bornsteinova tvrzení v únoru 2017 tři Trumpovi muži „přepadli“ jeho ordinaci a konfiskovali Trumpovy zdravotní záznamy.[265][266]
Podle lékařských prohlídek z ledna 2018 a února 2019 lékaři z Bílého domu konstatovali celkový dobrý zdravotní stav Donalda Trumpa s výjimkou zvýšeného cholesterolu a klinické obezity.[267][268] Nicméně, Trumpovo koronární počítačová tomografie z roku 2018 indikuje výskyt ischemické srdeční choroby – jedné ze srdečních chorob, které jsou běžné u mužů Trumpova věku.[269]
Dne 2. října 2020 Donald Trump oznámil, že on i jeho žena Melania mají pozitivní testy na covid-19.[270]
Studie Media Research Center zjistila, že v roce 2016 v době předvolební kampaně věnovaly americké televizní stanice ABC, CBS a NBC mnohem více prostoru Trumpovi než jeho soupeřce Hillary Clintonové, ale celých 91 % mediálních výstupů o Trumpovi bylo negativních.[271] Podle studie Pew Research Center, v roce 2017 bylo pouze 5 % zpráv o prezidentu Trumpovi pozitivních, v porovnání se 42 % pozitivních zpráv o prezidentu Obamovi v roce 2009, a média se zaměřovala více na Trumpovu povahu než na jeho politiku.[272] Studie Harvardovy univerzity zjistila, že během prvních 100 dní Trumpa v úřadu amerického prezidenta bylo o Trumpovi negativních 93 % zpráv CNN a NBC, 91 % zpravodajství CBS, 87 % zpráv New York Times a 83 % zpráv Washington Post, 70 % zpravodajství The Wall Street Journal a 52 % zpráv Fox News.[273] Podle studie z roku 2018 bylo stále přes 90 % mediálních zpráv o Trumpovi negativních. V lednu a únoru 2018 se 63 % zpráv o Trumpovi věnovalo skandálům, např. vyšetřování FBI pod vedením Roberta Muellera, který se snaží objevit a rozkrýt možné vazby prezidenta Trumpa a jeho spolupracovníků na Rusko, Izrael a další země, nebo skandálu kolem sexuálního vztahu Trumpa s pornoherečkou Stormy Daniels v roce 2006, a pouze 37 % zpráv se věnovalo politice Trumpovy administrativy.[274]
Trump opakovaně obvinil některá americká média, například televizní stanice CNN a ABC nebo deníky New York Times a Washington Post, z šíření fake news a dezinformací.[275] Amerického prezidenta podpořil polský prezident Andrzej Duda, který napsal: „Musíme nadále bojovat proti tomuto jevu. Polsko zažívá moc falešných zpráv z první ruky. Mnoho evropských a dokonce i amerických úředníků utváří své názory na Polsko na základě neúprosného toku falešných zpráv.“[276]
V červnu 2018 vyhlásila Trumpova vláda politiku nulové tolerance vůči ilegální migraci a došlo také k oddělování dětí ilegálních imigrantů od jejich rodičů na americké hranici s Mexikem, za což se Trump ocitl pod palbou kritiky. Na sociálních sítích se šířila fotografie nedospělých imigrantů umístěných do drátěné klece jako důkaz nelidskosti Trumpovy imigrační politiky, později ale vyšlo najevo, že fotka byla pořízena za vlády Baracka Obamy.[277] Trump na to reagoval na twitteru: „Demokraté chybně tweetovali obrázek z roku 2014, kdy vládl Obama, zobrazující děti na hranicích v drátěných klecích. Mysleli, že jsou to nové fotky a chtěli nás zostudit. Ale obrátilo se to proti nim.“[278] Na titulní straně časopisu Time se objevila fotomontáž fotografie s Trumpem a proti němu stojící plačící holčičkou z Hondurasu, která byla podle zpráv v médiích oddělená od své matky a jejíž fotografie obletěla celý svět. Jak ale vyšlo později najevo, holčička od matky oddělená nebyla.[279]
Z výslechu bývalých Trumpových spolupracovníků, kteří byli zvláštním vyšetřovatelem Robertem Muellerem obviněni z federálních zločinů, vyplývají některé informace o Trumpově povaze a údajných podvodech, kterých se dopustil. Jeho bývalý právník Michael Cohen tvrdil, že Trump zakoupil celkem tři své malířské portréty z peněz vlastní charitativní nadace. Pro poslední koupi najal nastrčeného dražitele, který měl cenu vyšroubovat na nejvyšší ze všech dražených děl a pak mu celkem 60 000 dolarů proplatil z prostředků nadace. Portrét nyní visí v Trumpově venkovském klubu.[280]
V roce 2024 Donald Trump ve své kampani za znovuzvolení stále opakovaně využívá tvrzení, která již byla vyvrácena, ale které přesto jeho příznivci akceptují. Mezi nejvýznamnější patří: ukradené volby 2020, útok na Kapitol, největší davy a zázračná ekonomika. Tvrzení o ukradených volbách 2020, které odmítly desítky soudů po celých USA včetně konzervativních a republikánských představitelů, začali jeho kritici a nakonec i některá média říkat Big Lie (Velká lež). V předvolebních mítincích Trump tvrdí, že jeho vyzývatelka Kamala Harrisová nevyhraje a volby budou znovu ukradeny.
Útok na Kapitol ze dne 6. ledna 2021, za který již bylo odsouzeno na tisíc lidí (na až 20 let), Trump označuje za akt patriotismu a boj za demokracii. Odsouzeným slibuje v případě svého znovuzvolení amnestii. Trump nadsazuje množství lidí, kteří chodí na jeho mítinky a tvrdí, že nikdo nemá větší davy než on. Trump tvrdí, že vytvořil nejlepší ekonomiku v dějinách USA. Fakticky je růst HDP za období Trumpa i Bidena shodně 2,7 % a nezaměstnanost je nižší za Bidena než za Trumpa. Inflace je naopak vyšší za prezidenta Bidena.[281]
Kromě několika civilních procesů čelí Donald Trump obviněním před americkými federálními či národními soudy. Dva procesy s federálním dopadem byly ovšem 25. listopadu 2024 na žádost samotného zvláštního žalobce Jacka Smithe zastaveny.
Za závažné bylo doposud považováno obvinění z 1. srpna 2023, které Trumpa činí osobně odpovědného za nepokoje z 6. ledna 2021 spojené s útokem na sídlo amerického Kongresu, během kterého zemřelo několik lidí.[282] Zatím poslední je obvinění schválené v polovině srpna 2023 velkou porotou soudu státu Georgia, že se pokusil spolu s 18 komplici zvrátit svou volební porážku v roce 2020 ve státě Georgia.[283]