Demiurg

V dnešním článku budeme hovořit o Demiurg, tématu, které v poslední době vyvolalo velký zájem. Demiurg je téma, které bylo předmětem debat a diskuzí v různých oblastech, ať už na akademické půdě, v politické oblasti nebo ve společnosti obecně. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů souvisejících s Demiurg, od jeho počátků až po jeho dnešní význam. Prozkoumáme různé perspektivy a názory s cílem poskytnout komplexní pohled na Demiurg a jeho dopad na společnost. Jsme si jisti, že tento článek bude velmi zajímat všechny, kteří se chtějí ponořit do složitosti Demiurg a lépe porozumět jeho důležitosti v dnešním světě.

Hadí božstvo s hlavou lva z gnostického amuletu má představovat demiurga.

Demiurg (řec. démiurgos, umělec, řemeslník) je v Platónově dialogu Timaios jakýsi architekt, který buduje Vesmír podle vzoru světa idejí. V novoplatonismu metafyzická postava, syn Moudrosti, prostředník mezi dokonalým Bohem a hmotným světem.

Původ slova

Řecké démiurgos (od démos, lid a ergon, dílo) původně znamenalo jak řemeslníka, tak také umělce – člověka, který veřejně vystupuje a vykonává veřejnou službu, jako například lékař nebo zpěvák. Později znamenalo i výrobce a řemeslníka, ale také správce veřejných záležitostí. V Platónově mýtu je to tvůrce, který ovšem netvoří sám, nýbrž podle daného vzoru.

Timaios

V dialogu Timaios Platón vypráví mýtus o původu světa, kde hraje hlavní roli demiurg.[1] Je to jakýsi vrchní stavitel Vesmíru, který tak zhmotňuje vzor, jak jej vidí ve věčných idejích. Tak například čas, který vznikl současně s Vesmírem, je podle Timaia „pohyblivý obraz věčnosti“.

Novoplatonismus

Na Timaiův mýtus navázal Plótinos i pozdější hermetické spisy, které vznik světa představují jako proces emanace, v němž demiurg zastává roli prostředníka mezi Bohem a hmotným světem. V řecké Bibli (Septuagintě) se slovo nevyskytuje, protože představa démiurga odporuje biblické představě Božího stvoření slovem (Gn 1, 1 (Kral, ČEP)). Jednou se vyskytuje v Listu Židům (Žd 11, 10 (Kral, ČEP)), kde se ovšem užívá jako metafora o Stvořiteli, v Plotinově významu hraje významnou roli v díle Filóna Alexandrijského. Podobná představa se vyskytuje i v kabale a později znovu ožila v humanismu i v německém romantismu.[2]

Křesťanství

Pro některé křesťanské sekty, jako byli markionité nebo paulikiáni, obecně považované za heretické kvůli svému dualistickému pohledu na svět, byl demiurg představitelem zla, stvořitelem současného viditelného světa a protikladem ducha dobra.[3][4]

Odkazy

Literatura

  • Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Demiurgos. Sv. 2, sl. 49.

Reference

  1. ↑ Platón, Timaios 28a – 31a.
  2. ↑ Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie, heslo Demiurgos.
  3. ↑ EHRMAN, Bart D. Lost Christianities: The Battles for Scripture and the Faiths We Never Knew. : Oxford University Press 324 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-518249-1. (anglicky) Google-Books-ID: URdACxKubDIC. 
  4. ↑ The Editors of Encyclopaedia. Paulician religious sect . Encyclopædia Britannica, 1998-07-20, rev. 2020-11-11 . Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Demiurg na Wikimedia Commons