Tento článek se bude věnovat tématu Damian Sickingen, které v posledních letech získalo velkou relevanci díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. V průběhu historie byl Damian Sickingen předmětem mnoha studií a diskusí, které vyvolaly rostoucí zájem ze strany akademiků, odborníků i široké veřejnosti. Tento článek se snaží do hloubky analyzovat nejrelevantnější aspekty Damian Sickingen a prozkoumat jeho rozmanité dimenze a jeho vliv v různých kontextech. Podobně bude prozkoumán nejnovější výzkum související s Damian Sickingen, aby bylo možné poskytnout úplný a aktualizovaný pohled na toto téma. Prostřednictvím kritického a reflexivního přístupu má čtenáři nabídnout obohacující pohled, který přispívá k lepšímu pochopení Damian Sickingen a jeho důsledků v současné společnosti.
Baron Damian von Sickingen | |
---|---|
![]() | |
Zemský velitel v Českém království | |
Ve funkci: 1716 – 1730 | |
Předchůdce | Václav Hroznata z Gutštejna |
Nástupce | Otakar František Starhemberg |
Narození | 1665 |
Úmrtí | 1730 (ve věku 64–65 let) |
Rodiče | Franz von Sickingen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Damián Jan Filip svobodný pán Sickingen (Damian Johann Philipp Freiherr von Sickingen) (1665 – července 1730) byl rakouský generál. Od mládí sloužil v císařské armádě a vynikl jako účastník dynastických válek přelomu 17. a 18. století. Závěr své kariéry strávil jako dlouholetý zemský velitel v Čechách (1716–1730). V roce 1723 byl povýšen na polního maršála.
Pocházel z německého šlechtického rodu, byl synem císařského rady barona Františka Sickingena (1629–1715), matka pocházela z rodu Metternichů. Původně studoval teologii a byl předurčen k církevní dráze, během devítileté války ale na duchovní stav rezignoval a vstoupil do císařské armády. Vyznamenal se za války o španělské dědictví, kdy byl povýšen na generálního polního vachtmistra (1705) a polního podmaršála (1708). Po válce dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1716) a až do smrti byl zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze (1716–1730). Jediným významnějším pozůstatkem z doby jeho dlouholetého působení na pozici velitele pražské posádky je Písecká brána postavená v roce 1721 (G. B. Alliprandi).[1] Během korunovace Karla VI. českým králem byl v Praze jmenován polním maršálem (1723).[2] Byl též c.k. tajným radou, komořím a členem dvorské válečné rady. V roce 1721 koupil od Putzů z Adlersthurnu statek Brnky se zámkem nedaleko od Prahy.[3]