V současnosti je Dětřich Alsaský tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Od svého vzniku Dětřich Alsaský vyvolal velký zájem a byl předmětem debat v různých kruzích. V průběhu let se Dětřich Alsaský ukázalo být relevantní v různých oblastech, od technologie po politiku, kulturu a společnost obecně. Jak pokračujeme ve zkoumání a analýze Dětřich Alsaský, je nezbytné pochopit jeho dopad na náš každodenní život a svět kolem nás. V tomto článku se ponoříme do významu Dětřich Alsaský a jeho vlivu na různé aspekty současné společnosti.
Dětřich Flanderský | |
---|---|
hrabě flanderský | |
Pečeť Dětřicha Alsaského | |
Narození | 1099? |
Úmrtí | 4./17. ledna 1168 Grevelingen |
Pohřben | klášter Watten |
Manželky | Swanehilda Sibyla z Anjou |
Potomci | Lauretta Alsaská Balduin Filip I. Flanderský Matěj Alsaský Markéta Alsaská Gertruda Alsaská Matylda Petr Alsaský |
Dynastie | Châtenoisovéi |
Otec | Dětřich II. Lotrinský |
Matka | Gertruda Flanderská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dětřich Alsaský (francouzsky Thierry d'Alsace, nizozemsky Diederik van de Elzas; 1099? – 4./17. ledna 1168 Grevelingen) byl hrabě flanderský, účastník křížových výprav a jeden z prvních pánů, kteří obdarovali templářský řád.[1][pozn. 1]
Dětřich byl synem lotrinského vévody Dětřicha II. a Gertrudy, dcery flanderského hraběte Roberta Fríského. Po brutální vraždě Karla Dobrého, která vyvolala občanskou válku, a jmenování Viléma Clita flanderským hrabětem si bruggští měšťané zvolili na hraběcí stolec Dětřicha jako vnuka Roberta Fríského a vzkázali francouzskému králi Ludvíkovi VI., jehož chráněncem byl Vilém Clito, že francouzský král nemá právo se vměšovat do volby flanderského hraběte.[2] Dětřich přislíbil Bruggám, Gentu, Lille a Ypres, že bude podporovat obchod a hájit jejich svobody.[3] V březnu 1128 jej Bruggy uznaly hrabětem.[4] Po smrti Viléma Clita v létě 1128 v bitvě u Alostu se Dětřich dočkal uznání Francie a již v září 1128 v Casselu novopečený hrabě společně se svými vazaly obdaroval templářského velmistra Huga z Payns, jenž cestoval po evropských královských dvorech a povolával lid do Jeruzaléma.[5]
Během své vlády se snažil udržet si neutralitu během zápasu Francie s Anglií, která prospěla rozvoji flanderského obchodu. Roku 1134 po smrti první ženy Swanehildy[6] se oženil se Sibylou, dcerou jeruzalémského krále Fulka z Anjou.[pozn. 2]
Opakovaně se vydával do Svaté země, a to roku 1138, roku 1147 s druhou křížovou výpravou, poté roku 1157 a 1164.[9] O templářích hovořil roku 1144 jako o rytířích Chrámu ustavičně bojujících za Hospodina důraznou obranou východní církve před pohanskou špínou.[10]
Zemřel v lednu 1168 ve Flandrech a byl pohřben v klášteře Watten.[11] Vlády se ujal syn Filip.
Předchůdce: Vilém I. |
Flanderský hrabě 1128–1168 |
Nástupce: Filip |