V dnešním světě je Dálnice v Bulharsku téma, které má velký význam a zajímá mnoho lidí. V průběhu historie hrál Dálnice v Bulharsku zásadní roli ve společnosti, kultuře a každodenním životě lidí. Od svého vzniku Dálnice v Bulharsku vyvolává debaty, kontroverze a fascinace a stává se referenčním bodem pro lepší pochopení světa kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Dálnice v Bulharsku a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty společnosti a jednotlivce. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu objevíme rozmanité dimenze a perspektivy, které Dálnice v Bulharsku nabízí, a obohatíme tak naše znalosti a porozumění tomuto významnému tématu.
Dálnice v Bulharsku (bulharsky: Aвтомагистрала, Avtomagistrala) mají v současnosti (10/2022) délku 846 km. V Bulharsku je pro osobní automobily nejvyšší povolená rychlost na dálnicích 140 km/h, na rychlostních silnicích pak 120 km/h. Pro vjezd na bulharskou dálnici je potřeba mít platnou dálniční známku. Ta je nutná nejen na dálnicích, ale téměř na všech silnicích I. třídy, tedy i na obchvatech a rychlostních silnicích.
Rozhodnutí o výstavbě bulharské dálniční smyčky, skládající se ze tří dálnic: Trakija (A1), Chemus (A2) a Černo more (A5), bylo v tehdy socialistickém Bulharsku přijato 19. května 1964.[1] Hlavními projektanty dálnice byli inženýři Gabrail Gabrailov a Ivan Kolarov. Výstavba byla zahájena v roce 1973 a až do roku 1989 byla prováděna především společností Pătni stroeži (Пътни строежи). Do roku 1990 bylo v Bulharsku postaveno více než 270 km dálnic. Po vstupu Bulharska do Evropské unie v roce 2007 se pomocí přidělených fondů podařilo stavbu dálniční sítě urychlit. Od roku 2010 jsou postupně zprovozňovány nové důležité úseky. Hlavní a nejdůležitější bulharská dálnice A1, která spojuje metropoli Sofii a největší bulharská města s pobřežím Černého moře byla dobudována v červenci 2013. Na začátku doku 2019 byly podle rozhodnutí vlády ze dne 27. prosince 2018 některé dálnice přečíslovány, což se dotklo dálnice A6, A7 a zčásti A3.[2] V roce 2021 mělo Bulharsko celkovou délku dálniční sítě 831 km.
Dálnice jsou v Bulharsku označovány písmenem A a příslušným číslem, případně jsou známy také svým pojmenováním:
Číslo a pojmenování | Mapa | Trasa | V provozu (km) |
Ve výstavbě (km) |
Celková délka (km) |
---|---|---|---|---|---|
![]() |
![]() |
Sofie – Plovdiv – Stara Zagora – Jambol – Burgas | 360 | - | 360 |
![]() |
![]() |
Sofie – Loveč – Pleven – Veliko Tǎrnovo – Varna | 191 | 78 | 418 |
![]() |
![]() |
Sofie – Petrič – Kulata ![]() ![]() ![]() |
138 | 8 | 172 |
![]() |
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
117 | - | 117 |
![]() |
![]() |
![]() ![]() |
8 | - | 103 |
![]() |
![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
32 | 15 | 63 |
![]() |
![]() |
Veliko Tǎrnovo – Bjala – Ruse | 0 | 133 |
Kromě dálnic probíhá nebo se připravuje výstavba těchto rychlostních silnic (bulharsky: Скоростен път, Skorosten pǎt):
Rychlostní silnice | Mapa | Z | Přes | Do | Plánováno | V provozu | % | Ve výstavbě | Veřejná soutěž | Odhadované zprovoznění |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Botevgrad-Vidin | ![]() |
![]() |
Mezdra, Vraca, Montana | Vidin, Most Nové Evropy ![]() ![]() |
185 km | 18,5 km[3][4] | 10% | 76 km | 88,7 km | 2026 |
Šumen-Ruse | ![]() |
Razgrad | Ruse, Most přátelství ![]() ![]() |
110 km | − | − | − | − | − | |
Stara Zagora-Kazanlak | ![]() |
Jagoda | Kazanlak | 26 km | 11,1 km | 42,5% | − | - | − |