V dnešní době je Colt Mk 12 tématem, které ve společnosti získalo velký význam. Postupem času se Colt Mk 12 stal bodem zájmu širokého spektra lidí, ať už kvůli jeho dopadu na každodenní život, historickému významu nebo jeho vlivu na různé aspekty kultury. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Colt Mk 12, od jeho počátků až po jeho roli v současnosti, analyzujeme jeho důležitost a důsledky v dnešní společnosti. Kromě toho prozkoumáme, jak se Colt Mk 12 vyvíjel v průběhu času a jak jeho porozumění může přispět k pochopení různých aspektů našeho každodenního života.
Colt Mk 12 | |
---|---|
![]() Ústí hlavně kanónu Mk 12 u A-4K Skyhawk RNZAF | |
Typ | letecký autokanón |
Místo původu | ![]() |
Historie služby | |
Ve službě | od 50. let 20. století |
Používána | Námořnictvo Spojených států amerických Námořní pěchota Spojených států amerických (USMC Aviation) Aéronavale Argentinské letectvo Brazilské námořní letectvo Fleet Air Arm (Royal Australian Navy) a další |
Války | válka ve Vietnamu válka Jom Kippur válka o Falklandy válka v Zálivu |
Historie výroby | |
Konstruktér | Colt |
Výrobce | Colt’s Manufacturing Company |
Základní údaje | |
Hmotnost | 46 kg |
Typ náboje | 20 × 110 mm USN |
Ráže | 20 mm |
Princip střelby | odběr spalných plynů |
Kadence | 1 000 ran/min |
Úsťová rychlost | 1 010 m/s |
Zásobování municí | kovový nábojový pás[1] |
Colt Mk 12 je automatický kanón ráže 20 milimetrů, který byl široce používán Námořnictvem Spojených států v období po druhé světové válce.
Mk 12 vznikl dalším vývojem z kanónu Hispano-Suiza HS.404, jenž byl používán na francouzských, britských a některých amerických stíhacích letounech během druhé světové války. Mk 12 používal lehčí projektil s větší nábojnicí pro dosažení lepší úsťové rychlosti a vyšší kadence palby za cenu nižší ničivé síly. Do služby u amerického námořnictva a námořní pěchoty vstoupil v polovině 50. let a nahradil zde starší kanón M3.
Ve službě se Mk 12 ukázal jako méně než uspokojivý. Ačkoli úsťová rychlost a kadence střelby byly přijatelné, byl nepřesný a často nespolehlivý. Zejména piloti strojů F-8 Crusader nad Severním Vietnamem instalaci děla oceňovali, ale zádržky a zastavování palby byly běžné, zejména po ostrých bojových manévrech.
Přesto byl Mk 12 standardním kanónem amerických námořních stíhaček a útočných letounů s hlavňovou výzbrojí od počátku 50. do počátku 70. let 20. století, včetně typů F4D Skyray, F3H Demon, A-4 Skyhawk, F8U Crusader, F-11 Tiger a také raných námořních verzí LTV A-7 Corsair II.
Zahraniční uživatelé strojů A-4 Skyhawk, F-8 Crusader a A-7 Corsair II s nimi také používali kanón Mk 12, byly to: Argentina, Austrálie, Brazílie, Francie, Kuvajt, Malajsie, Nový Zéland, Filipíny a Portugalsko. Výjimky představovaly Izrael a Singapur: Izraelské vojenské letectvo u svých Skyhawků nahradilo kanón Mk 12 francouzským 30mm revolverovým kanónem typu DEFA,[p 1] zatímco Letectvo Singapurské republiky své A-4 vybavilo britským 30mm kanónem ADEN, také revolverové konstrukce. Indonésie později zakoupila některé použité A-4 z Izraele.
K roku 2013 se kanón Mk 12 stále používal ve Skyhawcích argentinského letectva a brazilského námořnictva.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Colt Mk 12 cannon na anglické Wikipedii.