Coelom

V dnešním světě se Coelom stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Od svého vzniku Coelom upoutal pozornost akademiků, odborníků, odborníků i laické veřejnosti a vyvolal debatu, ve které jsou prezentovány různé úhly pohledu a analyzovány různé aspekty související s tímto tématem. Postupem času se Coelom vyvíjel, přizpůsoboval se změnám a výzvám, které se objevují v dnešním světě, a jeho vliv se rozšířil do různých sfér, od politiky a ekonomiky až po kulturu a zábavu. V tomto článku prozkoumáme nejdůležitější aspekty Coelom a prozkoumáme jeho dopad na společnost a jeho roli v současném světě.

Schematický průřez tělem živočicha s coelomem

Coelom, označovaný také pravá tělní dutina, je dutina vznikající při vývoji mnohých živočichů, obklopená buňkami mezodermálního původu.

Vývoj

V nejranějších stadiích embryonálního vývoje odpovídá v podstatě dutině uvnitř blastuly (tzv. blastocoel), v té době je však obklopena ektodermem a entodermem a označuje se „pseudocoelom“ nebo nepravá tělní dutina. Až později dojde u coelomátních živočichů k vystlání této dutiny mezodermem a mluví se o pravé tělní dutině, tedy coelomu.[1] Coelom přitom vzniká dvěma základními způsoby:[1]

  • schizocoel – mezodermální buňky vznikají z izolovaného shluku buněk, který se uvolní z entodermu původně jako jediná buňka (mesentoblast), později se dělí a mezi takto vzniklými buňkami se vytvoří dutina; tato situace nastává např. u ploštěnců, kroužkovců(pozn.kroužkovci už ale většinou mají coelomovou dutinu s coelomovými váčky), měkkýšů a členovců
  • enterocoel – mezodermální buňky se vychlipují jako váček z prvostřeva (archenteron), případně jako nepárová ploténka, z níž se teprve později stane váček; enterocoelie je typická pro druhoústé živočichy, jako jsou ostnokožci či strunatci, jako je člověk

Coelom obratlovců

Kolem celého enterocoelního coelomu obratlovců je peritoneální membrána čili pobřišnice. Z vnější strany se pobřišnice nazývá parietální peritoneum, na vnitřní straně je viscerální peritoneum, mezi nimi je mesenterium. U těch nižších obratlovců (ryby, obojživelníci, část plazů) je coelom rozdělen na dvě dutiny: na dutinu perikardovou, kde je srdce, a dutinu pleuroperitoneální, kde jsou další orgány včetně plic. U ostatních obratlovců (jako jsou savci či ptáci) se dutina pleuroperitoneální rozděluje vedví a vznikají tak celkem tři coelomové dutiny: perikardová, pleurální a peritoneální. Mezi posledními dvěma zmíněnými dutinami je vazivová přepážka, u savců navíc s prvky svaloviny (bránice). Dále u samců často vzniká skrotální (šourková) coelomová dutina.[2]

U člověka rovněž vzniká coelom enterocoelního typu. Čtvrtý týden se stěna coelomu rozdělí na osrdečníkovou, pohrudniční a pobřišniční dutinu.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů, Kapitola 3 Embryonální původ orgánových soustav a tělních dutin . . Dostupné online. 
  2. ↑ HAJER, Jaromír. Fylogeneze a systém strunatců. Ústí nad Labem: Univerzita JAP, přírodovědecká fakulta, katedra biologie, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-01-2012.  Archivováno 10. 1. 2012 na Wayback Machine.
  3. ↑ Larsen, William J. Essentials of human embryology. Edinburgh: Churchill Livingstone, 1998. Dostupné online. ISBN 0-443-07514-X. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Coelom na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.