V tomto článku prozkoumáme téma Chotiměř (zámek) z různých pohledů a přístupů. Chotiměř (zámek) je relevantní a aktuální téma, které ovlivňuje širokou škálu publika. Na těchto stránkách budeme analyzovat různé aspekty Chotiměř (zámek), zkoumat jeho důležitost, důsledky a možná řešení. Z multidisciplinárního přístupu přistoupíme k Chotiměř (zámek) z různých úhlů, abychom nabídli komplexní a kompletní vizi tohoto tématu. Bez ohledu na oblast vašeho zájmu nebo profesi jsme si jisti, že v následujících řádcích najdete cenné informace a jedinečné pohledy na Chotiměř (zámek). Vítejte na této cestě zkoumání a objevování!
Chotiměř | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Sloh | barokní, novorenesanční |
Výstavba | 2. polovina 18. století |
Přestavba | okolo roku 1800 |
Poloha | |
Adresa | Chotiměř, Blížejov, ![]() |
Souřadnice | 49°30′21,21″ s. š., 13°1′19,8″ v. d. |
![]() ![]() Chotiměř | |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chotiměř je zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Domažlice. Postaven byl pravděpodobně na místě starší tvrze ve druhé polovině osmnáctého století. Přilehlý zámecký park s ohradní zdí a kaplí svatého Jana Nepomuckého je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]
Původním panským sídlem v Chotiměři byla tvrz postavená nejspíše bratry Vilémem a Sezemou v první čtvrtině patnáctého století. Další zpráva o vesnici, ve které je tvrz poprvé zmíněna, pochází až z roku 1540, kdy Jeroným Tas z Peruce prodal tvrz se dvorem a třemi pustými usedlostmi[2] Kašparu Gotfriedovi zvanému Bernášek ze Žebnice. Kašpar neměl mužské potomky, a proto statek s pustou tvrzí odkázal dceři Dorotě, které patřila až do roku 1596. Tvrz nejspíše již nebyla obnovena, protože v mladších pramenech se neuvádí.[3] Po Dorotě panství zdědil Václav mladší Koc z Dobrše. Na počátku sedmnáctého století byla Chotiměř připojena k Osvračínu, u kterého zůstala do roku 1623, kdy ji získal Jan Černín z Chudenic.[2] Po něm se vystřídala řada dalších majitelů, až v roce 1735 vesnici koupili Kyšperští z Vřesovic a později Mengové z Rennfeldu, kteří někdy ve druhé polovině osmnáctého století nechali postavit pozdně barokní zámek upravený okolo roku 1800 v novorenesančním slohu. Po roce 1945 budovu vlastnil místní národní výbor, který v ní zřídil knihovnu, společenský sál a hostinec.[3]
Přesnou polohu gotické tvrze neznáme, ale předpokládá se, že stála na místě zámku. Jednopatrový zámek stojí na okraji malého parku a má průčelí o devíti okenních osách a valbovou střechu. Uvnitř se nachází klenutý vestibul se dvěma sloupy.[3]