V současném kontextu je Chlebíček tématem, které upoutalo pozornost velkého množství lidí po celém světě. Jeho význam byl posílen řadou událostí, které vzbudily všeobecný zájem a vyvolaly nejrůznější debaty a úvahy. Tento článek si klade za cíl ponořit se do Chlebíček z různých perspektiv, analyzovat jeho dopad v různých oblastech a prozkoumat jeho dlouhodobé důsledky. Chlebíček je téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží, abychom se mu věnovali podrobným a pečlivým způsobem, abychom dnes pochopili jeho rozsah a význam.
Chlebíček | |
---|---|
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Obložený chlebíček (nebo zkráceně jen chlebíček) je druh studeného jídla, které se skládá z vekového pečiva, bagety ozdobeného dalšími potravinami; typickým pokryvem chlebíčků jsou různé pomazánky, saláty, zelenina, uzeniny, sýry, mořské plody a další.
Obložený chlebíček či veka, jsou známy ve více zemích a mají specifické názvy (např. open sandwich v angličtině, tartine ve francouzštině, smørrebrød v dánštině, smörgå ve švédštině, tartinka v polštině, бутерброд v ruštině); mívají typickou lokální oblohu.
Zdroje uvádějí různé příklady užití chleba s masitou či jinou oblohou již od starověku. Za nejstarší předchůdce současných obložených chlebíčků je někdy považováno pozorování přírodovědce Johna Raye (1627–1705), který v nizozemských hospodách viděl na trámech zavěšené hovězí maso, které lidé krájeli na tenké plátky a jedli s chlebem a máslem („belegde broodje“).[1]
Dánský smørrebrød měl své předchůce již ve středověku, jeho moderní forma však vznikla v 19. století a poprvé byla v kodaňské vinárně nabízena v roce 1888.[2]
Pod názvem obložené chlebíčky nabízelo počátkem 20. století své produkty více výrobců.[3] Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu okolo roku 1916 pražský lahůdkář Jan Paukert[4] (lahůdkářství Jan Paukert fungovalo až do února 2015[5]) na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka[6], kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky; s chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, kde se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat.[pozn. 1] Původní velikost byla o něco menší než dnes („tak na dvě tři kousnutí“), během dvou následujících let se pak osvědčil rozměr větší; v této podobě získaly oblibu a dělají se dodnes.
Bývalé československé státní normy (ČSN) pro výrobky studené kuchyně popisovaly skoro sto druhů obložených chlebíčků.[9]
V anglosaském světě a v jiných zemích pak může pojem chlebíček zahrnovat i bagetu, tedy veku plněnou dalšími potravinami, či hamburger, které je možno též ohřát. Většina chlebíčků v Česku se konzumuje studená, výrobci proto musí plnit hygienické předpisy, aby prostřednictvím těchto tepelně neupravených potravin nedocházelo k šíření nemocí.
K akcím slavnostního charakteru se připravují malé chlebíčky, takzvané kanapky neboli koktejlové chlebíčky[10] anebo ještě menší chuťovky s párátkem uprostřed nazývané jednohubky.