V dnešním světě je Ceratostema téma, které získalo velký význam a vyvolalo ve společnosti širokou diskusi. S rozvojem technologií a globalizací se Ceratostema stal klíčovým prvkem, který ovlivňuje různé aspekty každodenního života. Od politiky po ekonomiku, přes kulturu a vzdělávání, Ceratostema dokázal transformovat a utvářet způsob, jakým v dnešním světě interagujeme a vyvíjíme se. To je důvod, proč je nezbytné porozumět důležitosti a důsledkům Ceratostema v našem každodenním životě a také analyzovat možná řešení a alternativy k efektivnímu řešení.
![]() | |
---|---|
![]() Ceratostema alatum | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
Čeleď | vřesovcovité (Ericaceae) |
Rod | Ceratostema Juss., 1789 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ceratostema je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to pozemní nebo epifytické keře s drobnými střídavými listy a trubkovitými květy. Rod zahrnuje asi 34 druhů a je rozšířen výhradně v Jižní Americe. Nejvíce druhů roste v Ekvádoru.
Zástupci rodu Ceratostema jsou pozemní nebo epifytické, výjimečně i šphavé keře s drobnými, jednoduchými, střídavými listy. Žilnatina je zpeřená nebo od báze vícežilná. Rostliny mají často vyvinutou dřevnatou stonkovou hlízu (lignotuber). Květy jsou převážně pětičetné, uspořádané ve svazečcích či hroznech nebo řidčeji jednotlivé, u některých druhů podepřené nápadnými listeny. Kalich Koruna je většinou delší než 1 cm, s válcovitou a na bázi často břichatou korunní trubkou, asi do poloviny členěná na cípy. Tyčinky mohou být volné nebo srostlé a mají krátké nitky. Plody jsou temně modročerné.[1]
Do rodu Ceratostema je řazeno asi 34 druhů. Je rozšířen výhradně v Jižní Americe od Peru a Ekvádoru přes Kolumbii po Venezuelu a Guyanu.[2] Centrum druhové diverzity je ve východním Ekvádoru, odkud je uváděno 26 endemických druhů. Rostliny se vyskytují v horských oblastech v nadmořských výškách od 800 do 3700 metrů.[1]
Rod popsal Antoine Laurent de Jussieu a publikoval roku 1789 ve svém díle Genera Plantarum.[3]