V dnešním světě se Centrální vysočina Srí Lanky stal tématem neustálého zájmu širokého spektra lidí. Ať už se jedná o jeho dopad na společnost, jeho relevanci v konkrétní době nebo jeho vliv v určitých oblastech, Centrální vysočina Srí Lanky upoutal pozornost akademiků, profesionálů i nadšenců. Jeho význam je nepopiratelný a jeho přítomnost je pociťována v různých oblastech každodenního života. V tomto článku dále prozkoumáme dopad Centrální vysočina Srí Lanky a analyzujeme jeho různé aspekty, abychom lépe porozuměli jeho dnešnímu významu.
Centrální vysočina Srí Lanky | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Smluvní stát | ![]() |
![]() ![]() Pidurutalagala | |
Souřadnice | 7°0′3″ s. š., 80°46′26″ v. d. |
Typ | přírodní dědictví |
Kritérium | ix, x |
Odkaz | 1203 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 2010 (34. zasedání) |
Centrální vysočina Srí Lanky je hornatá oblast ve vnitrozemí jižní poloviny ostrova Cejlon, ve které se nachází i nejvyšší hora Srí Lanky - Pidurutalagala (2 524 m n. m.). Zároveň je to název jedné ze srílanských památek světového přírodního dědictví UNESCO, která sestává ze 3 chráněných území. Pod ochranou UNESCO jsou národní park Horton Plains (3160 ha, vyhlášen v roce 1988), chráněný les Knuckles (31 305 ha) a chráněné území Peak Wilderness (22 379 ha). Jejich souhrnná plocha je 568 km², což představuje zhruba 0,87% rozlohy ostrova.
Centrální vysočina je považovaná za významný hotspot biologické rozmanitosti.[1] Nejrozšířenější biotopy jsou podhorské a horské mlžné a monzunové lesy a přilehlé travní porosty. Biotop horského tropického lesa je domovem pro endemické rostliny, obojživelníky, sladkovodní ryby, měkkýše, plazy, ptáky a svace. Žijí zde např. kriticky ohrožení primáti hulmani rudolící a ohrožení lori štíhlí. Mezi endemity patří mimo jiné i levhart cejlonský.