Cena zvláštní obliby

V dnešním světě je Cena zvláštní obliby tématem rostoucího zájmu v různých oblastech a sektorech. S rozvojem technologií a globalizací se Cena zvláštní obliby stal konvergenčním bodem pro diskusi a analýzu. Její dopad sahá do různých oblastí, od ekonomiky a politiky až po společnost a kulturu. V tomto článku prozkoumáme téma Cena zvláštní obliby do hloubky a analyzujeme jeho důsledky a dopady v různých kontextech. Od svého vzniku až po současnost se Cena zvláštní obliby ukázal být určujícím faktorem při rozhodování a při utváření světa, ve kterém žijeme.

Cena zvláštní obliby (lat. pretium affectionis) je mimořádná cena, která zohledňuje osobní vztah k určité věci. Na rozdíl od ceny obvyklé jsou tedy pro její stanovení rozhodující kritéria nemajetková a subjektivní. Může jít např. o ocenění rodinné památky, fotografie, která vyvolává vzpomínky, nebo jiné věci zvláštní obliby, ke které jejího vlastníka váže jisté emocionální pouto. V českém právu je cena zvláštní obliby stanovena obecně v ustanovení § 492 odst. 2 občanského zákoníku a speciálně pak v případě neúměrného zkrácení (§ 1794 odst. 2 OZ) a náhrady škody (§ 2969 odst. 2 OZ),[1] v čemž navazuje na dřívější právní úpravu obecného zákoníku občanského (§ 305, 935 a 1331).

U neúměrného zkrácení jde o to, že se jedna smluvní strana může předem vzdát svého práva na vrácení zaplacené ceny, prohlásí-li výslovně, že danou mimořádnou cenu akceptuje z důvodu zvláštní obliby. Tím potvrzuje, že je plně srozuměna s tím, že cena určité věci, k nímž má zvláštní vztah, není stanovena v obvyklé výši. Vzdání se práva by však mělo vyplývat z konkrétní situace, v případě zneužití prostřednictvím předem připravené formule v adhezní smlouvě by takové prohlášení nebylo platné.[2]

Druhým případem uplatnění ceny zvláštní obliby je náhrada škody na věci, kterou škůdce úmyslně poškodil nebo zničil, a to ze svévole nebo škodolibosti. Svévole se vztahuje k samotnému působení škody, škůdce má radost čistě z toho, že nějaká věc byla poškozena, aniž by tím musel získat nějaký jiný prospěch. Naopak škodolibost směřuje k poškozenému, škůdce je potěšen tím, že mu osobně ublížil. Z těchto důvodů se při náhradě takto způsobené škody neposkytuje pouze náhrada věci, k níž měl poškozený zvláštní vztah, ale zároveň se odčiňuje nemajetková újma, která mu byla způsobena. Výše náhrady tím plní nejen reparační funkci, ale i funkci satisfakční,[3] příp. také sankční.[4]

Reference

  1. ↑ LAVICKÝ, Petr; KOUKAL, Pavel, a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-529-9. S. 1743. 
  2. ↑ HULMÁK, Milan; PETROV, Jan, a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-535-0. S. 331. 
  3. ↑ HULMÁK, Milan; BEZOUŠKA, Petr, a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-287-8. S. 1750. 
  4. ↑ VOJTEK, Petr; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan, a kol. Občanský zákoník. Komentář. VI. Relativní majetková práva 2. část. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-630-3. S. 1148.