V tomto článku prozkoumáme téma Braunovy sochy Ctností a Neřestí v Kuksu z vícerozměrné perspektivy, analyzujeme jeho důsledky v různých kontextech a jeho relevanci dnes. Ponoříme se do jeho původu, vývoje a jeho dopadu na společnost, stejně jako do výzev a příležitostí, které přináší. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit odhalit různé aspekty Braunovy sochy Ctností a Neřestí v Kuksu a jeho vliv v různých oblastech, abychom poskytli komplexní vizi, která nám umožní pochopit jeho složitost a rozsah. Od historických aspektů až po budoucí projekce si tento článek klade za cíl nabídnout ucelenou a obohacující vizi Braunovy sochy Ctností a Neřestí v Kuksu a zve čtenáře k zamyšlení a zpochybnění vlastního vnímání tohoto tématu.
Soubor soch Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) je součástí areálu hospitalu v Kuksu. Jedná se o alegorické řady Ctností a Neřestí, soubor celkem 24 skulptur tesaných v rozmezí pouhých dvou let po roce 1717 a umístěných podél severního průčelí špitální budovy. Kolekce, kdysi barevná, měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem, tak jak to svým způsobem moralizující baroko podtrhovalo. Jedná se o jeden z nejznámějších souborů české barokní skulptury, velkoryse prostorově řešený, dynamický, dokonalý formou i bohatou variací tématu. Braunova mistrovského génia dokládá bohatství variací na dané téma, dokonalé zvládnutí formy, živá modelace, rozevlátá roucha postav, čímž Braun dosahoval rozrušení jejich obrysové uzavřenosti. Výzdoba hospitalu v Kuksu se právem řadí k nejvýznamnějším dílům vrcholného baroka v Evropě.
Podle pověstí[1] se na místě zvaném později Kuks kdysi těžilo zlato. Nad labským úbočím navíc vyvěraly prameny, o nichž se v okolí říkalo, že mají léčivou moc. Přirozené kouzlo údolí přímo volalo po výtvarné úpravě, o kterou se postaral hrabě Špork, když v roce 1684 zdědil panství Hradiště. Od následujícího roku začal hrabě Špork realizovat velkorysou přestavbu kukského údolí na svůj letní dvůr, který se měl zároveň stát lázeňským a společenským střediskem spřátelené šlechty. Sochaře Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) požádal o vytvoření sochařské výzdoby, která bez nadsázky představuje špičku evropského barokního sochařství v plenéru. Unikátní sochařská rezervace, zvaná podle svého autora Braunův Betlém, vznikla na popud Františka Antonína Šporka na přelomu 20. a 30. let 18. století s je nedílnou součástí Kuksu. Po roce 1712 byly před zdejším hospitalem postaveny sochy Blahoslavenství. Těchto osm soch bylo v roce 1715 doplněno o sochy Andělů blažené a žalostné smrti. Ve středu terasy je umístěna socha Náboženství. V letech 1718–1720 byly sochy doplněny o další zobrazení lidských vlastností – Ctností a Neřestí – na celkový počet dvacet čtyři. V druhé polovině 20. století byla většina soch nahrazeny výdusky a originály umístěny v lapidáriu hospitalu. Dnes probíhá konzervace vzácných zbylých originálních Braunových plastik, jak v Kuksu, tak v Betlémě. V r. 1995 byl kukský hospital vyhlášen Národní kulturní památkou.[2]