Bratři Günterové

V tomto článku se chystáme prozkoumat dopad Bratři Günterové na současnou společnost. Od svého vystoupení na globální scéně vzbudil Bratři Günterové velký zájem a vyvolal nespočet debat v různých oblastech, jako je politika, kultura, technologie nebo věda. V tomto smyslu navrhujeme komplexně analyzovat, jak Bratři Günterové proměnil způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se vztahujeme ke světu kolem nás. Na těchto stránkách prozkoumáme jak pozitivní aspekty, tak výzvy, které Bratři Günterové pro naši společnost představuje, s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto fenoménu.

Ernst Heinkel (vpravo) a Siegfried Günter

Siegfried Günter (8. prosince 1899 – 20. června 1969) a Walter Günter (8. prosince 1899 – 21. září 1937) byla dvojčata a letečtí konstruktéři. Oba sloužili za první světové války, kde se stali britskými zajatci. Po válce studovali techniku na univerzitě v Hannoveru. Jejich talent poprvé rozpoznal Paul Bäumer, kterého zaujaly výkony hydroplánu, který Günterové postavili se svými kamarády Walterem Mertensem a Wernerem Meyer-Casselem a zalétávali ho na Wasserkuppe. Bäumer všem čtyřem nabídl práci v jeho továrně Bäumer Aero v Berlíně. Zde začali navrhovat motorové kluzáky a později rychlá sportovní letadla; na jednom z nich se Bäumer roku 1928 zabil.

V roce 1931 Ernst Heinkel Güntery najal pro práci v jeho společnosti Heinkel v Rostocku. Zde navrhli několik důležitých a nejznámějších letounů firmy jako Heinkel He 51, He 70 a He 111. 21. září 1937 se Walter zabil během autonehody.[1]

Po válce Siegfried pracoval v Berlíně v obchodu s automobily svého tchána. Nabídl své znalosti spojencům; to mu bylo ale odmítnuto, stejně jako i azyl, což ho donutilo vrátit se do sovětského sektoru.[2] Roku 1948 byl sovětskými agenty odvlečen do SSSR, kde pracoval na konstrukci ruských letounů.[3]Zde se údajně stal otcem sovětských letounů MiG-15 a MiG-19.[4][5][6] V červenci roku 1954 se vrátil do NDR[1] a roku 1957 odešel do Západního Německa, kde znovu pracoval pro Heinkela a mj. se podílel na VTOL letounech EWR VJ 101 a VC 400. Oba návrhy však zůstaly jako prototypy a do sériové výroby se nedostaly.[1]

Dne 20. června 1969 Siegfried v Berlíně zemřel.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d Regnat 2004, p. 5.
  2. ↑ Newsweek, Volume 43, Part 2, 1954.
  3. ↑ Luftwaffe secret projects: strategic bombers 1935-1945, Dieter Herwig, Heinz Rode. Midland Publishing, 2000. p. 70. ISBN 1-85780-092-3, 9781857800920.
  4. ↑ Hearings, reports and prints, United States Congress House Select Committee. 1957.
  5. ↑ Hearings, Volume 1. United States Congress. House Select Committee on Communist Aggression. 1954.
  6. ↑ [Scope of Soviet activity in the United States: Hearing before the Subcommittee to Investigate the Administration of the Internal Security Act and Other Internal Security Laws of the Committee on the Judiciary, United States Senate, Eighty-fourth Congress. United States Congress. Senate Committee on the Judiciary, 1959.