V dnešním světě získal Bonapartové nebývalý význam. Ať už svým vlivem na společnost, vlivem na kulturu nebo významem v ekonomické sféře je Bonapartové tématem, které nezůstane bez povšimnutí. Postupem času jsme byli svědky toho, jak se Bonapartové vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se okolnostem moderního světa. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Bonapartové a jeho relevanci dnes. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost budeme analyzovat, jak Bonapartové označila před a po v různých aspektech každodenního života.
Bonapartové (či Buonapartové) je rod, který se objevuje již v oblasti Florencie, kde byl papež Klement VII. přítelem Jacopa Buonaparta. Rodina se odděluje na větev ze San Miniato a ze Sarzana, která od roku 1529 prokazatelně žila v Ajacciu na Korsice a od roku 1567 tam měla také své sídlo. Po korunovaci Napoleona I. v roce 1804 na císaře, se stala francouzskou císařskou rodinou. S Napoléonovými vítězstvími zaujímali i členové jeho rodiny významná místa jako vládci jednotlivých zemí, které podlehly jeho Grande Armée.
Karel Buonaparte ∞ 1764 Laetitia Ramolino
1806 – 1808 neapolský král
1808 – 1813 španělský král
∞ 1. srpna 1794 se oženil s Julií Claryovou, sestrou Napoleonovy lásky Désirée:
1799 – 1804 první konzul
1804 – 1814, 1815 francouzský císař
∞ 1796 Joséphine
∞ 1810 Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská:
1803 – 1816 člen Francouzské akademie
∞ 1794 Kristýna Boyerová
∞ 1803 vdova Alexandra de Bleschamp, zvaná Madame Jouberton:
180 – 1814 toskánská velkovévodkyně
∞ 1797 Félix Baciocchi
1806 – 1810 holandský král
∞ 1802 Hortensie de Beauharnais
1808 – 1815 neapolská královna
∞ 1800 Joachim Murat, 1808 neapolský král
1807 – 1813 vestfálský král
∞ 1803 Alžběta Pattersonová (1785–1879) – sňatek anulován francouzským císařem Napoleonem I.
∞ 1807 Kateřina Württemberská (1783–1835), dcera krále Fridricha I. Württemberského
Hlavou rodu Bonapartů je vždy nejstarší mužský člen rodu. Ten je zároveň rodem a jeho příznivci (tzv. Bonapartovci) považován za následníka francouzského císařského trůnu a je titulován jako princ císařství (princ Imperial). Po smrti císaře Napoleona III. se stal hlavou rodu a následníkem trůnu jeho syn Evžen Ludvík Napoleon Bonaparte (Napoleon IV.), který však předčasně zemřel v roce 1879 a následnictví přešlo na Josefa Karla Napoleona Bonaparta (známý též jako Plon-Plon), který byl synem Jeroma Bonaparta. V této rodové linii se pak následnictví dědí až do současné doby.
V současné době se v rodu Bonapartů vedou spory o následnictví mezi Karlem Napoleonem Bonapartem (*1950) a jeho synem Janem Kryštofem Napoleonem Bonapartem (*1986). Spor spočívá v tom, že Ludvík Leopold Napoleon Bonaparte (*1914 – + 1997) převedl následnictví ze svého syna Karla (*1950) na vnuka Jana Kryštofa (*1986), s čímž se Karel a část rodu odmítá smířit.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Stammliste der Bonaparte na německé Wikipedii a Bonaparte na anglické Wikipedii.