Bohumil Šrámek
Téma Bohumil Šrámek je předmětem studia a debat po celá desetiletí. Význam Bohumil Šrámek v moderní společnosti je nepopiratelný a jeho dopad se odráží prakticky ve všech aspektech každodenního života. Od své role v historii až po její význam v současném světě se Bohumil Šrámek prokázal jako zásadní prvek při konstrukci identity a rozvoji lidstva. V průběhu času se Bohumil Šrámek vyvíjel a jeho význam byl reinterpretován v různých kontextech, což vedlo k nekonečným úvahám a analýzám. V tomto článku prozkoumáme více dimenzí Bohumil Šrámek a jeho vliv na naši současnou společnost.
| Bohumil Šrámek | |
|---|---|
| čs. ministr energetiky | |
| Ve funkci: 31. ledna 1953 – 11. září 1953 | |
| Předchůdce | Václav Pokorný jako ministr paliv a energetiky |
| Nástupce | Josef Jonáš jako ministr paliv a energetiky |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Československa |
| Narození | 1903 Souš u Mostu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bohumil Šrámek (19. května 1903 Souš u Mostu[1] – ???) byl český a československý manažer a politik, v poúnorovém období krátce československý ministr energetiky.
Biografie
Narodil se 19. května 1903 v Souši u Mostu jako syn horníka[2] Jana Šrámka původem z Bezděkovce u Přeštic a jeho manželky Josefy roz. Burdové z Kaznějova.[1]
Podle oficiálního životopisu, zveřejněného při nástupu do ministerské funkce, se vyučil kotlářem a zámečníkem. Za první republiky se zapojil do dělnického hnutí a v šestnácti letech vstoupil do Svazu kovodělníků. Byl členem mládežnické politické organizace, spojené se socialistou Bohuslavem Vrbenským. Na Mostecku spoluzakládal pobočku Svazu přátel SSSR. Během okupace se jako dělník v ervěnické elektrárně účastnil protifašistického odboje (bez dalších podrobností). Po osvobození r. 1945 vstoupil do KSČ a zastával řadu stranických a veřejných funkcí.[2]
Ministrem se stal 31. ledna 1953, kdy vláda Antonína Zápotockého z důvodu „dalšího zlepšení řízení některých odvětví hospodářství a kultury“ na mimořádné schůzi rozdělila několik ministerstev. Z dosavadního Ministerstva paliv a energetiky, vedeného Václavem Pokorným, se vyčlenilo samostatné Ministerstvo energetiky a Bohumil Šrámek byl jmenován do jeho čela. (Václav Pokorný pokračoval ve vládě jako ministr paliv.) Slib do rukou prezidenta republiky složil 2. února.[3] Před nástupem do úřadu pracoval jako ředitel oblastní správy elektráren v Mostě.[3][4]
Ministerskou funkci vykonával jen krátce. 11. září 1953 rozhodla vláda o opětovném sloučení obou nových ministerstev do jediného Ministerstva paliv a energetiky a do jeho čela jmenovala Josefa Jonáše. Šrámek spolu s několika dalšími ministry, uvolněnými během této reorganizace, přešel „na jiné stranické, státní a hospodářské funkce“.[5][6][7] Například v únoru 1954 se jako náměstek ministra paliv a energetiky účastnil konference o výrobě parních kotlů a turbín.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b SOA Litoměřice, Matrika narozených N • inv. č. 10241 • sig. 150/26 • 1894 - 1903 • Souš, s. 456. Dostupné online.
- ↑ a b Životopisy nových členů vlády. Rudé právo. 1953-03-02, roč. 33, čís. 34, s. 2. Dostupné online .
- ↑ a b Nová organisace vládních prací a některé osobní změny ve vládě. Rudé právo. 1953-03-02, roč. 33, čís. 34, s. 1. Dostupné online .
- ↑ 71. schůze . psp.cz . Dostupné online.
- ↑ Změny v organisaci ministerstev, pověřenectev a ve složení vlády. Rudé právo. 1953-09-15, roč. 33, čís. 257, s. 1. Dostupné online .
- ↑ Vláda Antonína Zápotockého, Viliama Širokého (15.06.1948-12.12.1954) . vlada.cz . Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 612.
- ↑ Celostátní konference o výrobě parních kotlů a turbin. Rudé právo. 1953-02-19, roč. 34, čís. 49, s. 3. Dostupné online .
